Článek
Večer bez vaření
Byla sobota večer, venku lilo a my s manželem jsme se rozhodli, že zůstáváme doma. Po náročném týdnu v práci jsme chtěli vypnout, pustit si film a dopřát si něco dobrého. Vařit se mi nechtělo, a tak jsme sáhli po osvědčené variantě, objednat si večeři z naší oblíbené thajské restaurace. Pad thai a polévka tom yum byla naše jistota. Zaplatili jsme kartou přes aplikaci a pohodlně se uvelebili na gauči.
Kurýři většinou všechno rychle vyřídí a člověk si jich sotva všimne. Přijedou, předají tašku, popřejí hezký večer a odjedou. Tentokrát jsem ale, když auto zastavilo před domem, úplně ztuhla. Z vozu vystoupil muž a já v první chvíli nechápala, jestli se mi to jen nezdá.
Moje láska z minulosti
Před našimi dveřmi stál můj bývalý přítel z vysoké školy. Ten, se kterým jsem kdysi prožila dva roky bouřlivého vztahu, zakončeného ošklivým rozchodem, po kterém jsme se už nikdy neviděli. Byla jsem přesvědčená, že se naše cesty nikdy neprotnou. A teď tu stál, v bundě s logem rozvozové služby, s taškou našeho jídla a výrazem, ve kterém se mísilo překvapení a pobavení.
„Ahoj… to je ale náhoda,“ řekl trochu opatrně, ale úsměv mu cukal koutky. Já se zmohla jen na stručný pozdrav a poděkování, zatímco mi hlavou běžely otázky: Co se stalo s jeho kariérou v IT, o které byl kdysi tak přesvědčený? Proč teď rozváží jídlo? A proč mě tahle situace tak rozhodila, když už k němu dávno nic necítím? Manžel, který čekal nahoře, zavolal, jestli je všechno v pořádku. Rychle jsem vzala tašku a zavřela dveře. Sedla jsem si ke stolu a chvíli jsem byla úplně mimo.
Uzavřená kapitola
Když jsem manželovi řekla, kdo nám přivezl jídlo, jen nevěřícně kroutil hlavou a zeptal se, jestli jsem si jistá. Byla. Ta tvář se nezměnila, i když kolem očí přibylo pár vrásek. Celý večer mi to vrtalo hlavou. Nepřišla jsem na žádný rozumný důvod, proč mě to setkání tak zasáhlo. Možná proto, že člověk má tendenci si lidi z minulosti uchovávat ve vzpomínkách jen v dobrém. Možná proto, že jsme se rozešli ve zlém a já nikdy neměla možnost tu kapitolu úplně uzavřít.
Jedno vím jistě, nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, kterého jsem už nechtěla nikdy vidět, setkám zrovna tehdy, když si objednám večeři. A už vůbec ne na vlastním prahu, v úplně obyčejný deštivý večer.
