Článek
Tlak na bydlení
O společném bydlení mluvil roky. Nenápadně, mezi řečí, později už otevřeně. Věty o tom, že páry spolu přece bydlí. Že bychom se posunuli. Že by to byl důkaz, že to myslím vážně. Vždycky jsem cítila, že mě do toho tlačí, ale zároveň jsem si to vyčítala. Nechtěla jsem být ta, která brzdí vztah.
Měla jsem svůj byt, svůj režim, klid. Nešlo o strach z něj, ale o strach ze ztráty prostoru. On to ale viděl jinak. Bral to jako odmítnutí. Jako by moje opatrnost byla nedůvěra. Postupně se z prosby stával argument, z argumentu tlak.
Okamžik, kdy jsem řekla ano
Souhlasila jsem ve chvíli, kdy jsem byla unavená z neustálého vysvětlování. Řekla jsem si, že možná jen moc přemýšlím. Že když mu to tolik znamená, měla bych to zkusit. Nechtěla jsem vztah ztratit jen kvůli strachu z neznámého.
Čekala jsem, že bude šťastný. Že se uvolní, že se uklidní. Místo toho se něco změnilo skoro okamžitě. Ne dramaticky, ale znatelně. Jako když se přepne tón v místnosti a nikdo o tom nemluví.
Změna chování
Začal být odtažitý. Méně se ptal, méně plánoval. Věci, které dřív řešil s nadšením, ho najednou obtěžovaly. Když jsem se snažila mluvit o zařizování bytu, reagoval podrážděně. Když jsem se ptala, co se děje, tvrdil, že nic.
Bydleli jsme spolu, ale já měla pocit, že jsem tam navíc. Jako by to, co tolik chtěl, najednou ztratilo hodnotu ve chvíli, kdy to získal. Začala jsem si všímat drobností. Pozdní příchody, telefon otočený displejem dolů, výmluvy na únavu. Nejhorší nebylo to chování samotné, ale to, že jsem mu nerozuměla. Ptala jsem se sama sebe, jestli jsem něco neudělala špatně. Jestli jsem nebyla moc pomalá, málo nadšená, málo vděčná. Přitom jsem udělala přesně to, co chtěl.
Rozhovor, který nepřinesl odpovědi
Když jsem to konečně otevřela naplno, nepopřel, že je jiný. Řekl jen, že si zvyká. Že je to velká změna. Že jsem si to možná idealizovala. Ta slova bolela víc než mlčení. Protože zněla, jako by problém byl ve mně.
Došlo mi, že jsme do společného bydlení vstoupili každý z jiného důvodu. On proto, aby něco získal. Já proto, abych něco neztratila. A to se v jednom bytě pozná rychleji než kdekoliv jinde. Dnes už vím, že jeho divné chování nebylo náhlé. Jen se nemělo kde skrývat. Společné bydlení obnaží věci, které vztah ještě držely pohromadě. A taky ukáže, kdo do něj vstupuje z přesvědčení a kdo z tlaku.
