Půjčili jsme si auto v půjčovně. Pod sedadlem jsme našli nechutnosti, ze kterých se zvedal žaludek

Auto jsme přebírali v sobotu ráno. Vypadalo čistě, zvenku naleštěné, uvnitř vonělo po levné vanilkové vůni z osvěžovače. Pan z půjčovny nám s úsměvem předal klíče a popřál šťastnou cestu. „Je úplně po servisu, všechno zkontrolované,“ ujišťoval nás. Vůbec by mě nenapadlo, že o pár kilometrů dál budu litovat, že jsem vůbec do toho auta sedla.

Zastavili jsme na benzínce, abychom si koupili kávu a trochu se protáhli. Když jsem se chtěla natáhnout pro láhev vody, která mi spadla pod sedadlo, nahmátla jsem něco měkkého a lepkavého. Naklonila jsem se níž a uviděla zbytky jídla, plesnivý sendvič a obal od energetického nápoje. Jenže to nebylo všechno. O pár centimetrů dál leželo něco, co mi způsobilo opravdový šok, použitý kus dámské hygieny.

Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou, neschopná slova. Manžel si všiml, že blednu, a když se podíval pod sedadlo taky, okamžitě vyběhl z auta. Na benzínce jsme se oba museli umýt a chvíli rozdýchávat, co jsme právě našli. Nechápala jsem, jak je možné, že si v půjčovně takové věci nevšimnou. Když si člověk půjčí auto, očekává alespoň čistotu, ne biologické zbytky po předchozím řidiči.

Okamžitě jsem volala do půjčovny. Slečna na telefonu se tvářila naprosto překvapeně a omlouvala se, že to musí být „nějaké nedopatření“. Nabídla nám slevu na další pronájem, což mě spíš rozčílilo. V tu chvíli jsem neměla zájem o slevu. Manžel navrhl, že ho rovnou vrátíme a vezmeme si jiné, ale já už jsem neměla náladu na žádné výměny. Výlet, na který jsem se těšila týdny, byl prostě zkažený.

Cestou zpět jsem přemýšlela, jak je možné, že někdo po sobě dokáže nechat takový nepořádek. Nešlo o drobky nebo zapomenutou láhev, tohle bylo něco, co vyžaduje naprostý nezájem a neúctu. Představa, že někdo takhle bezostyšně odjede a nechá po sobě doslova biologický odpad, mi přišla odporná. A ještě horší bylo vědomí, že zaměstnanci půjčovny to zřejmě přehlédli, i když se chlubili důkladným čištěním.

Od té chvíle jsme si řekli, že už nikdy neusedneme do auta, aniž bychom si ho sami důkladně prohlédli. Možná to zní přehnaně, ale ten zážitek se mi vryl do paměti. A pokaždé, když cítím vůni vanilkového osvěžovače, si na to vybavím ten odporný moment. Půjčovna se sice omluvila, ale to, co jsme zažili, už z hlavy jen tak nedostanu.