Článek
Šok z nezasloužené známky
Syn vždycky patřil mezi ty žáky, kteří se na testy poctivě připravují. Někdy si s matematikou sice trochu láme hlavu, ale tentokrát jsme spolu všechno doma procvičili. Věděla jsem, že příklady umí a že test zvládne. O to větší šok nastal, když přišel domů se sklopenou hlavou a v žákovské knížce stála pětka. Nechtěla jsem hned křičet, spíš jsem se snažila zjistit, co se vlastně stalo.
Když mi popisoval test, připadalo mi, že měl opravdu všechno správně. Dokonce si pamatoval některé příklady i výsledky a já je pak znovu přepočítala. Všechno sedělo. Přesto dostal nejhorší známku. Zeptala jsem se ho, co mu učitelka řekla, a on jen smutně pokrčil rameny: prý že „nedodržel postup“. Jenže postup byl správný, jen si ho zapsal trochu jinak. To už mi začínalo být divné.
Tvrdé uzemnění
Vzala jsem telefon a rozhodla se paní učitelce zavolat. Začala jsem slušně, vysvětlila jsem situaci a požádala ji o objasnění. Její reakce mě ale vytočila do běla. Mluvila povýšeně, tvrdila, že syn „neprojevil dostatečnou snahu“ a že by si měl dávat větší pozor. Když jsem namítla, že výsledky měl správně, odbyla mě, že „škola není jen o výsledcích, ale i o formě“.
V tu chvíli jsem přestala být klidná. Řekla jsem jí napřímo, že známka má odrážet znalosti, ne náladu učitele. Že dítě, které má správně výpočty, si nezaslouží pětku jen proto, že jeho postup nebyl podle šablony. Připomněla jsem jí, že hodnocení má být spravedlivé a že takovým přístupem jen demotivuje děti. Bylo slyšet, že najednou znejistěla, začala se vymlouvat a koktat, že si to ještě projde.
Poučení pro mě i pro něj
O pár dní později přišel syn domů a oznámil, že učitelka mu známku opravila na dvojku. Prý po „důkladnějším přezkoumání“. Viděla jsem na něm úlevu a znovu se mu vrátila chuť do učení. Byla jsem na něj pyšná, ale zároveň rozčilená z toho, jak snadno mohl kvůli jedné nespravedlnosti ztratit motivaci.
Celá situace mě utvrdila v tom, že člověk musí stát za svým dítětem. Kdybych mlčela, syn by zůstal s pocitem, že ačkoliv se snaží, nemá to cenu. A to by byla ta největší škoda. Učitelé mají obrovskou zodpovědnost a někdy jim ji musí rodiče připomenout. Tentokrát jsem to udělala já a nelituji toho ani na vteřinu.
