Článek
Odpolední dusno
Bylo sobotní odpoledne a náš pes se líně povaloval na zahradě. Ten den se ale naše sousedka, která je známá svými výbuchy vzteku, rozhodla, že mu dá „lekci“. Najednou začala přes plot hulákat, že je to „blbý pes, co furt otravuje“, a ať si ho zavřeme doma. Já jsem byla v kuchyni, slyšela to, ale říkala jsem si, že počkám, až se uklidní. Jenže manžel, který zrovna sekal trávu, to slyšel taky a v tu chvíli to začalo.
Můj muž je sice většinou klidný člověk, ale na nespravedlnost a urážky na naši rodinu je alergický. Položil sekačku, přešel k plotu a začal jí vysvětlovat, že náš pes nikomu neškodí a že je naopak ukázkově vychovaný. Sousedka ale nepřestávala, začala křičet ještě víc a nadávat nejen psovi, ale i nám. To už manželovi praskly nervy. Zvedl hlas tak, že to musela slyšet celá ulice, a pustil se do ní.
Ostuda jako hrom
„Jestli vám náš pes vadí, tak se odstěhujte!“ zakřičel, až se i náš labrador zvedl a šel si lehnout dál od plotu. Sousedka se snažila něco namítnout, ale manžel ji přeřval. Začal jí připomínat všechny problémy, které v ulici způsobila, od hlučných hádek s jejím manželem až po věčné nadávání na děti, co si hrají venku. S každým jeho slovem sousedka rudla víc a víc, až nakonec zůstala stát beze slova. Bylo vidět, že něco takového nečekala.
Celá scéna se odehrála před zraky ostatních sousedů, kteří zrovna seděli na zahrádkách nebo měli otevřená okna. Někteří se smáli, jiní jen kroutili hlavou. Ale jedno bylo jisté, sousedka dostala lekci, na kterou jen tak nezapomene. Místo toho, aby náš pes byl „ostudou“, stala se ostudou ona sama. Manžel ji totiž tak usadil, že se od té doby raději vyhýbá jakékoli konfrontaci.
Poučení pro všechny
Po tom incidentu se mezi námi a sousedkou vytvořila tichá zeď. Už na našeho psa nekřičí, když jde kolem, raději dělá, že nás nevidí. My jsme za to paradoxně rádi – máme klid a nemusíme poslouchat její věčné stížnosti. A náš labrador? Ten si dál spokojeně hoví na zahradě, jako by se nikdy nic nestalo. Jen občas, když se dívám na manžela, říkám si, že sousedka na ten den asi nikdy nezapomene.
Celá situace mě jen utvrdila v tom, že člověk si musí stát za tím, co má rád. A i když manželova reakce byla možná až příliš prudká, sousedka si o ni svým chováním vyloženě říkala. Někdy je potřeba dát lidem jasně najevo, že urážet rodinu – ať už lidskou, nebo tu psí – se prostě nevyplácí.
