Článek
Nečekaná sousedská pomoc
Všechno to začalo úplně nenápadně během sobotního dopoledne. Moje stará sekačka definitivně dosloužila uprostřed rozdělané práce a já nešťastně koukala na tu polovinu zahrady, která pořád vypadala jako džungle. Soused, který zrovna uklízel nářadí v garáži, si všiml mého bezradného výrazu a hned přispěchal k plotu. S širokým úsměvem mi nabídl, že to se svou výkonnou technikou dodělá, prý mu to zabere sotva dvacet minut a stejně už má stroj nastartovaný.
Byla jsem mu v tu chvíli nesmírně vděčná. Párkrát projel zbývající plochu, zamával mi na pozdrav a odmítl i nabízené pivo s tím, že to pro něj byla jen drobnost a sousedé si mají pomáhat. Celý večer jsem si říkala, jaké mám štěstí na lidi v okolí a jak je fajn mít vedle sebe někoho tak ochotného.
Účet za dvacet minut práce
Šok přišel hned druhý den ráno, když se u mých dveří ozval zvonek. Stál tam ten samý soused, ale jeho včerejší přátelská maska byla pryč. V ruce držel úhledně nadepsaný papírek a s vážnou tváří mi ho podal. Když jsem se podívala na cifru, která na mě svítila, myslela jsem, že jde o špatný vtip nebo že se přepsal o dvě nuly. Částka, kterou po mně požadoval za těch pár minut ježdění po trávě, odpovídala celodenní mzdě špičkového řemeslníka.
Začal mi vysvětlovat, že musel započítat opotřebení nožů, speciální palivo, čas strávený manipulací a také poplatek za likvidaci zeleného odpadu, který prý vysypal na svůj kompost. Stála jsem tam jako opařená a snažila se pochopit, jak se z sousedské výpomoci stal byznys s přirážkou za luxus. Jeho argumentace byla neoblomná a mluvil o mně jako o klientovi, nikoliv jako o někom, s kým sdílí společnou hranici pozemku.
Hořká daň za naivitu
Peníze jsem mu nakonec podala, protože jsem se nechtěla pouštět do otevřeného konfliktu, který by mi otrávil život na další roky. Ta částka mě sice finančně nezruinovala, ale ten pocit podrazu mě bolel mnohem víc. Cítila jsem se neuvěřitelně ponížená tím, jak zneužil mou situaci, kdy jsem neměla funkční nářadí. Nejvíc mě mrzí ta ztráta důvěry, která se mezi námi vytvořila.
Teď už vím, že každé jeho dobrý den má svou pevnou sazbu a že za úsměvem u plotu se schovává kalkulačka, která jen čeká na mou další chybu nebo potřebu. Od té doby raději nechám trávu vyrůst do výše kolen, než abych se podívala směrem k jeho zahradě. Koupila jsem si tu nejdražší sekačku na trhu, abych už nikdy nemusela nikoho o nic prosit, a když ho vidím venku, jen stroze kývnu hlavou a rychle mizím v domě, abych mu náhodou nedala záminku k další placené konzultaci o počasí.
