Článek
Puberta
Můj syn prochází obdobím, kdy ví úplně všechno nejlíp. Je mu šestnáct, má čerstvý řidičák na skútr a pocit, že celý svět na něj čeká. A já? Já jsem podle něj stará škola, člověk bez přehledu, který by se měl držet „svého tempa“.
Jednoho dne jsme jeli autem na nákup. Řídila jsem, stejně jako vždycky. Syn seděl vedle mě, nohy na palubní desce, sluchátka v uších. Když jsem se ho zeptala, jestli mi může podat vodu z přihrádky, ani se neobtěžoval sundat sluchátko. Jen utrousil: „Mami, ty už bys fakt neměla řídit. Jsi na to stará. Jednou nám ještě nabouráš.“
Jiný svět
To mě zamrazilo. Ne proto, že by to byla pravda, ale protože to řekl tak samozřejmě. Jako by mi tím dával nálepku, ze které není úniku. Nadechla jsem se, chtěla jsem ho seřvat, ale nakonec jsem jen pronesla: „Fajn. Uvidíme.“ Když jsme dorazili k supermarketu, parkoviště bylo plné. Jediné volné místo bylo mezi dvěma auty, dost těsné, přesně to, které většinu řidičů zmrazí ještě před otočením volantu.
Zastavila jsem, zařadila zpátečku a všimla si, jak se syn ušklíbl. „Tohle nedáš,“ poznamenal sebevědomě. Jenomže já patřím k lidem, kteří se podélné parkování naučili ještě v době, kdy neexistovaly kamery ani čidla. Když jste to netrefili na centimetr, šli jste ven a opravovali to ručně. A to člověka naučí.
Můj trumf
Podívala jsem se do zrcátek, lehce pootočila volant a nechala auto klouzat přesně tam, kam mělo. Jedním čistým pohybem jsem zajela do mezery, aniž bych musela jednou couvnout navíc. Kola byla deset centimetrů od obrubníku, rovná jako pravítko. Syn mlčel. Jen se rozhlížel, jako by hledal důkaz, že to nebyla náhoda. „Tak co?“ zeptala jsem se klidně. „Pořád jsem na to stará?“ Netrvalo to ani vteřinu. „Dobře, mami,“ řekl potichu. „Tohle bylo fakt dobrý.“
Ten okamžik byl malý triumf. Nešlo jen o parkování, šlo o respekt. O to, že mě viděl jinak a ne jako někoho, kdo stárne, ale jako někoho, kdo něco umí. A že věk není výmluva ani překážka. Když jsme večer seděli u večeře, syn mi už potřetí opakoval, že bych ho to parkování měla naučit taky. Jen jsem se usmála. Protože občas stačí jeden manévr na rušném parkovišti, aby si i největší puberťák uvědomil, že máma možná není „starší model“, ale pořád velmi solidní stroj s výbornou výbavou.
