Článek
Zamčeno
Byl to obyčejný večer. Všichni jsme si popřáli dobrou noc, já ještě chvíli věšela prádlo a manžel si četl v obýváku. Když jsem šla zkontrolovat, jestli je v šatně zhasnuto, všimla jsem si, že syn se zamkl ve svém pokoji. Nikdy si pokoj nezamykal, ani když měl špatnou náladu. Zaklepala jsem, ale nikdo se neozval. Zavolala jsem tiše jeho jméno, ale ozvalo se jen „dobrou noc mami“ a bylo jasné, že chce být osamotě.
Nechtěla jsem dělat scény. V pubertě člověk potřebuje prostor. Přesto jsem šla spát s mírně nepříjemným pocitem, že něco není v pořádku. Netušila jsem, že se ráno probudíme do úplně jiné situace, než jsme čekali.
Překvapení
Dveře byly ráno odemčené, ale syn nebyl v pokoji. Místo něj ležel na posteli velký papírový balík a vedle něj papír se vzkazem. Vzkaz byl krátký, omluvil se, že chtěl něco udělat a že nás nechtěl rušit. V tu chvíli vešel do dveří s rozpačitým úsměvem a přiznal, že celou noc nespal, protože se rozhodl vyrobit ručně dárek pro svou spolužačku k narozeninám.
Krabice obsahovala vlastnoručně vyrobený lampion z papíru a lepenky, ozdobený výřezy podle jejích oblíbených motivů z knížek. Celou noc prý kreslil, lepil, řezal a natíral, poslouchal hudbu a byl v takovém zápalu, že si zamkl dveře, aby ho nikdo náhodou někdo nechtěl vyrušit. Taky si trošku myslím, že nechtěl, abysme ho při tom načapali, protože by se cítil trapně.
Dospívá tak rychle
Byli jsme zaskočeni, že jsme vůbec netušili, co v něm zraje. Puberta většinou přináší zavřené dveře, ale málokdy něco tak hezkého a promyšleného. Lampion byl nádherný a i když to neřekl nahlas, bylo poznat, že mu na té dívce záleží víc, než si sám dokáže připustit.
Ten den jsme ho nechali být. Neptali jsme se, jak to dopadlo. Jen jsme věděli, že se někam posouvá on sám jako člověk. Teď už víme, že když si příště zamkne dveře, nebude to kvůli vzdoru. S manželem jsem se o tom bavili a uvědomili jsme si, že nám tady roste vlastně nový člověk a jsme moc rádi jaký člověk.
