Článek
Náhlá změna
Můj bratr s manželkou bydleli kousek od nás a často nám svěřovali na hlídání svého syna, sedmiletého Filípka. Vždycky to byl veselý kluk, upovídaný, pořád něco vymýšlel. Ale poslední týdny se choval jinak. Byl zamlklý, nervózní a když se u nás jednou večer rozplakal jen kvůli tomu, že se měl jít osprchovat, věděla jsem, že něco není v pořádku.
Uložili jsme ho a sedli si s manželem do kuchyně. Nešlo nám to z hlavy. Druhý den jsme si s ním zkusili opatrně promluvit. Po chvíli nám začal vyprávět, že se bojí spát doma. Prý každou noc slyší z ložnice rodičů zvláštní zvuky. Bouchání, vzlykání, někdy i křik. Říkal, že když jde ráno do školy, maminka má často na ruce modřiny. Přiznal taky, že se jednou pokusil otevřít dveře, ale byly zamčené. Když na ně klepal, nikdo mu neodpověděl.
To musíme nahlásit
Byli jsme s manželem v šoku. Nechtěli jsme nic unáhlit, ale z toho, co nám malý pověděl, se nám svíral žaludek. S bratrem jsme nikdy neměli konfliktní vztah, ale věděla jsem, že občas popíjí víc, než je zdrávo. Nikdy by mě ale nenapadlo, že by doma mohl být násilný.
Zkusili jsme si nejdřív promluvit s jeho ženou. Přišla k nám na kafe a působila nervózně, neklidně. Když jsme se zeptali na modřiny, zatvářila se, jako bychom jí dali facku. Začala mumlat něco o nehodě v koupelně a pak se rychle zvedla, že musí domů. V ten moment jsme věděli, že to nemůžeme nechat být.
Světlo na konci tunelu
Na policii jsme šli hned druhý den. Sepsali jsme, co nám synovec řekl a popsali i změny v chování jeho matky. Nevěděli jsme, co přesně se doma děje, ale bylo jasné, že potřebují pomoc. Říkala jsem si, že bych si to vyčítala do konce života, pokud bych na to nijak nezareagovala.
Dnes vím, že jsme udělali správnou věc. Ukázalo se, že bratr byl skutečně agresivní a doma panovalo dlouhodobé násilí. Jeho žena i syn teď žijí jinde a chodí na terapie. Někdy mě děsí, že nebýt obyčejného dětského vyprávění, možná bychom si ničeho nevšimli. Naštěstí to dopadlo v uvozovkách dobře a bude se to celé jen zlepšovat.
