Článek
Mimo realitu
Když jsem odešla z práce, představovala jsem si, že konečně zpomalím. Jenže zpomalila jsem víc, než jsem chtěla. Najednou jsem seděla u stolu, poslouchala tikání hodin a přemýšlela, co budu dělat. Každý den byl dlouhý jak celý věk a já neustále vymýšlela aktivity, které mě ale vůbec nenaplňovaly.
Přátelé se rozutekli, každý měl své starosti a já jsem nevěděla, jak se jim připomenout. Cítila jsem se jako někdo, kdo sleduje život jen z povzdálí. Ráno jsem si uvařila čaj a chtěla si s někým popovídat, ale nebylo s kým. Ten pocit prázdna se mi vkrádal do každého dne a já si připadala, jako by můj život pomalu bledl.
Nečekaný dárek
Syn mě jednou navštívil a přinesl mi krabici. Prý bych měla zkusit notebook, že mi to pomůže. Neuměla jsem si představit, že bych si s něčím takovým poradila. Bávala jsem se, že něco pokazím, a tak jsem ho nejdřív ani nezapnula. Jenže zvědavost byla silnější. Seděla jsem u stolu, otevřela víko a najednou jsem měla před sebou svět, o kterém jsem si myslela, že není pro lidi mého věku.
Syn mi ukázal základy a zbytek jsem odkoukávala pomalu sama. Začala jsem číst zprávy, dívat se na videa, hledat recepty a objevovat věci, o kterých jsem dřív jen slyšela. Našla jsem si skupinu lidí v mém věku, kteří si povídali o každodenních starostech. Znělo to obyčejně, ale pro mě to bylo něco, co mi chybělo celé měsíce. Psala jsem s nimi večer co večer a zjistila jsem, že se na to těším.
Nový začátek
Nebyla jsem jen tichý pozorovatel. Konečně jsem se zapojila. Postupně jsem se učila nové věci a s každým dnem jsem cítila víc jistoty a radosti. Dokonce jsem začala pořádat rodinné videohovory a poprvé po dlouhé době jsem slyšela sama sebe smát se nahlas.
V jednu chvíli jsem si uvědomila, že se po ránu budím lehčeji. Notebook mi sice nevrátil mládí, ale připomněl mi zvědavost, kterou jsem kdysi měla. Dodal mi pocit, že pořád někam patřím. A to stačilo k tomu, abych se cítila o pár let mladší, než jsem doopravdy.
