Článek
Nové začátky
V nové firmě jsem pracovala teprve osm měsíců, ale od začátku jsem měla pocit, že jsem tam dobře zapadla. Kolektiv byl převážně ženský, většina z nich přibližně v mém věku. Kancelářské vtípky, společné kafe, obědy ve vedlejší restauraci. Nebyla jsem nejhlasitější, ale snažila jsem se být milá a vstřícná. V prvních týdnech mě holky pravidelně zvaly s sebou.
Jenže zhruba po půl roce se něco změnilo. Přestaly mě zvat. Ne najednou, ale tak nějak postupně. Jednou se zapomnělo, podruhé mi někdo řekl, že „dnes nejdou nikam“, ale za chvíli jsem zjistila, že půlka kanceláře tu nebyla. Sedávala jsem sama v kuchyňce a začala jsem si nosit obědy z domu. Mrzelo mě to, ale nechtěla jsem to hrotit.
Nečekaná pravda
Začala jsem přemýšlet, jestli jsem něco pokazila. Jestli jsem řekla něco nevhodného, udělala chybu v práci nebo jestli prostě jsem jen nezapadla. V práci se mnou nikdo nejednal nepřátelsky, ale všichni byli tak nějak chladnější. Holky mi přestaly říkat, jestli jdu na kafe nebo po práci na víno.
Vysvětlení přišlo od kolegyně z jiného oddělení, se kterou jsme se občas potkaly na cigáru venku. Zeptala se mě napřímo, jestli vím, že si o mně některé kolegyně myslí, že se příliš snažím zalíbit šéfovi. Prý mi zazlívají, že s ním příliš často konzultuju věci a vynechávám z toho celou kancelář. Zůstala jsem v šoku. Konzultace s vedoucím jsem dělala vždy kvůli práci, nikdy za tím nebyl žádný postranní úmysl, ale ostatní to brali jinak.
Musím skončit
Když jsem to vstřebala, uvědomila jsem si, že tohle prostředí není nic pro mě. Nešlo o obědy, ani o to, že mě někdo pomlouvá. Hlavně mi šlo o to, že v prostředí, kde se snaha a iniciativa berou jako něco špatného, nemám co dělat. Přemýšlela jsem pár dní a pak jsem si připravila výpověď a předala ji šéfovi.
Následující týdny jsem odchod nekomentovala. Udělala jsem si svou práci, předala agendu a odešla s klidem. Dnes pracuju jinde, v menším týmu, kde se snaha druhého bere jako motivace, ne jako ohrožení. Nebudu lhát, občas jsem si na starou práci vzpomněla, ale zároveň jsem si vždycky uvědomila, že takovou práci nechci.
