Článek
Dětská upřímnost
Bylo to jedno odpoledne, kdy jsem hlídala svou pětiletou vnučku. Seděly jsme spolu u stolu, kreslily a povídaly si. Najednou se naklonila a šeptem mi řekla, že ví, co rodiče dělají večer, když v ložnici zhasnou. Byla to věta, která mě okamžitě zvedla ze židle. Doufala jsem, že mě taková situace nikdy nepotká, ale stalo se.
Nejdřív jsem si myslela, že jde o nějakou dětskou fantazii. Ale když začala podrobně popisovat, že jednou omylem vešla do ložnice a zahlédla rodiče v situaci, kterou dítě rozhodně nemělo vidět, zbledla jsem. Její slova byla nevinná, ale pro mě nesmírně znepokojující. Bylo mi jasné, že to s ní musím okamžitě řešit.
Rozhovor s dcerou
Hlavou se mi honily různé scénáře. Ne proto, že by snad dospělí neměli právo na intimitu, ale proto, že dítě si podobné zážitky může vykládat po svém. Obávala jsem se, aby ji to nepoznamenalo, aby nezačala přemýšlet o věcech, na které je ještě příliš malá. Cítila jsem, že musím jednat hned a s dcerou to otevřeně probrat.
Okamžitě jsem ji posadila do auta a odjela k nim domů. Dcera se tvářila překvapeně, když jsem přišla neohlášená. Vysvětlila jsem jí, co mi vnučka řekla, a viděla jsem, jak se jí nahrnula krev do tváří. Bylo jí trapně, zároveň se ale snažila situaci zlehčit. Jenže já jsem trvala na tom, že to není věc, nad kterou lze mávnout rukou.
Hledání řešení
Po dlouhé debatě dcera uznala, že by si s manželem měli dát větší pozor a myslet na to, že mají doma malé dítě, které může kdykoliv vstát z postele. Shodly jsme se, že nejlepší bude, když vnučce citlivě vysvětlí, že to, co viděla, není nic špatného, ale že to není pro děti. Bylo to nepříjemné téma, ale věděly jsme, že mlčet by bylo mnohem horší.
Od té doby vím, že dětská upřímnost dokáže rodiče i prarodiče pořádně zaskočit. Jsem ráda, že vnučka neměla strach se mi svěřit. A i když to pro dceru byla trapná zkušenost, beru ji jako důležité varování, že malé děti vnímají mnohem víc, než si dospělí myslí.
