Článek
Začátek sousedské války
Zpočátku jsme měli se sousedy celkem dobré vztahy. Občas jsme si popřáli hezký den, půjčili si nářadí, občas prohodili pár slov přes plot. Jenže pak se začali chovat, jako by náš pozemek byl jejich. Zjistila jsem, že pravidelně parkují před naším domem a ne jen tak na kraji silnice, ale přímo na našem vjezdu.
Zpočátku jsem to přehlížela. Říkala jsem si, že je to jednou, dvakrát, že asi měli návštěvu. Ale když jsem jednou nemohla vyjet s autem do práce, trpělivost mi došla. Slušně jsem sousedku poprosila, jestli by mohla parkovat jinde, protože vjezd je náš a já ho potřebuju používat. Usmála se, přikývla a řekla: „Jasně, už se to nestane.“ Jenže druhý den tam její auto stálo znovu. A třetí den také.
Naschvály, které přerostly všechny meze
Tak jsem vytiskla ceduli s nápisem „Soukromý pozemek – zákaz stání“ a připevnila ji na plot. To byla chyba. Od té chvíle se z obyčejného nedorozumění stal otevřený konflikt. Začalo to nenápadně. Ráno jsem našla rozsypané odpadky u branky. Jindy někdo vysypal popel z grilu přímo k našemu chodníku. A vrcholem bylo, když nám někdo přes noc poškrábal plot barvou.
Bylo mi jasné, kdo za tím stojí, ale neměla jsem důkaz. Když jsem sousedku potkala, dělala, že o ničem neví. S úsměvem mi řekla: „To máte z toho, že si děláte ze soukromého pozemku muzeum.“ Zkoušela jsem to ignorovat, snažila se neztrácet nervy. Jenže když někdo každý den zkouší vaši trpělivost, nejde to dlouho vydržet. Zavolala jsem tedy městskou policii, aby situaci zkontrolovali. Potvrdili, že cedule má platnost a že parkují neoprávněně. Sousedům dali pokutu.
Ticho místo války
Doufala jsem, že tím to skončí, ale spletla jsem se. Od té doby mě přestali zdravit, přestali se bavit i s mým mužem a na naši adresu začaly létat pomluvy po celé ulici. Jednou večer, když jsem zalévala květiny, jsem ji zahlédla, jak z okna sleduje, co dělám.
Nepromluvily jsme spolu od té doby ani slovo. Mrzí mě to, ale nelituju. Nechtěla jsem válku, jen respekt. A ten je pro některé lidi zřejmě cizí pojem. Dnes se už tomu směju. Naučila jsem se, že hranice ať už plot nebo slušnost se musí chránit. Možná mě teď sousedka nemá ráda, ale aspoň mám před domem klid a volný vjezd. A někdy to je víc než falešný úsměv přes plot.
