Článek
Bolest
Nikdy jsem neměla velké problémy se zuby. Na kontroly jsem chodila, ale ne vždy pravidelně. Sem tam se stalo, že jsem zapomněla nebo termín zrušila a nový už nedohnala. Říkala jsem si, že dokud nic nebolí, není kam spěchat. Jenže pak mě začal bolet jeden zub, přišlo to bez varování a během pár hodin mě přiměla litovat každé zmeškané návštěvy u zubaře.
Začalo to lehkým tlakem v čelisti. Myslela jsem, že je to nachlazení. Jenže druhý den jsem už nemohla pořádně otevřít pusu a bolest vystřelovala až do ucha. Prášky nepomáhaly, spánek byl přerušovaný a já věděla, že tohle nezvládnu sama a že musím co nejdřív k zubaři.
Mám svého zubaře
Zavolala jsem do ordinace, kam jsem dřív chodila. Měla jsem za to, že mě pořád vedou v evidenci, že stačí zavolat a domluvit akutní ošetření. Telefon zvedla recepční a zeptala se na jméno. Chvilku hledala v systému a pak pronesla něco, co jsem nečekala: „Vy už nejste vedena jako aktivní pacientka. Naposledy jste byla před více než třemi lety.“
Vysvětlovala jsem jí, že mám akutní bolest, že jsem tam chodila celé roky, že nejsem žádný cizí člověk z ulice. Požádala jsem ji, ať se zeptá pana doktora, jestli mě nemůže vzít alespoň na ošetření. Odpověď byla stručná: „Pan doktor ošetřuje jen aktivní pacienty. Bohužel vám nemůžeme nabídnout žádný termín.“ Byla jsem zoufalá, v bolestech a místo pomoci mi bylo v podstatě řečeno, že jsem si za to mohla sama. Jako by se z ošetření zubů stal klub, ze kterého vás bez varování vyloučí, když nejste dost aktivní.
Zoufalost
Začala jsem obvolávat další ordinace. Jedna měla záznamník, druhá nepřijímala nové pacienty, třetí nabízela volný termín za šest týdnů. Nakonec jsem našla malou zubní pohotovost v sousedním městě. Tam mě vzali bez komentářů, jen s upozorněním, že jde o jednorázové ošetření a samozřejmě si za to připlatím. Udělali mi rentgen, zjistili zánět a provizorně mi zub otevřeli, abych se mohla vůbec vyspat.
Bolest ustoupila, ale hořkost zůstala. Uvědomila jsem si, jak snadné je ztratit přístup ke zdravotní péči, když občas vynecháte nebo zapomenete. Nikdo mi neposlal upozornění, nikdo se nezeptal, jestli mám důvod, proč jsem nepřišla. Jen mě tiše vyškrtli a zavřeli dveře.
