Článek
Kdysi dávno, v časech, kdy lesy kolem dnešních Pnětluk byly hlubší, temnější a lidé věřili na věci, nad nimiž dnes jen mávneme rukou, stála ve vsi jediná studna. Nebyla velká, nebyla zdobená, ale znamenala život. Voda z ní byla chladná, čistá a vzácná jako zlato. A kde je vzácnost, tam bývá i napětí.
Od úsvitu se u studny scházeli lidé s vědry, džbery i hliněnými nádobami. Nejprve se jen mlčky zdravili, ospale, se zimou v ramenou. Jenže dny plynuly, sucha přibývalo a čekání se prodlužovalo. Stačilo málo, křivý pohled, neochotné uhnutí, slovo pronesené o tón výš.
„Já tu stála první.“ „První možná dnes. Ale včera jsi brala dvakrát!“ „To není pravda.“ „Ale je.“
A tak se u studny nehádalo jen o vodu. Připomínaly se staré dluhy, zapomenuté křivdy, spory o pole, o meze, o slepice i o čest. Voda, která měla život rozdávat, se stávala záminkou ke zlosti. Tyhle hlasy, plné vzteku a zášti, se nesly krajinou dál, než si kdokoli dokázal představit. Slyšel je i ten, kdo naslouchal rád.
V pekelných hlubinách, kde plameny nikdy nehasnou a kde se lidské slabosti probírají s pobavením, zvedl čert hlavu. Zprvu jen líně, s nezájmem. Jenže čím déle poslouchal, tím víc se mu v očích rozhořívala jiskra.
„Poslouchej je,“ uchechtl se, když stanul před svatým Petrem. „Kvůli troše vody by si nejraději skočili po krku.“ Svatý Petr, klidný a mlčenlivý, se na něj podíval bez nadšení. „Lidé jsou lidé.“
„Právě proto,“ zašklebil se čert. „Vsadím se s tebou. Než zakokrhá kohout, zúčtuji s tím jejich hašteřením. Zaválím jim studnu. Bez vody, bez hádek. Jedním kamenem.“
Svatý Petr pomalu zakroutil hlavou. „To by nebyla náprava. To by byl trest.“ „Sázka je sázka.“
Ticho, které následovalo, bylo dlouhé. Nakonec Petr, snad z vědomí, že některé věci se musí stát, tiše přikývl.
Čert neztrácel čas. Vyrazil k zemi, do krajiny, kde skály vystupovaly z lesů jako zkamenělé vlny. Vyrval z úbočí obrovský pískovcový balvan. Kámen byl tak mohutný, že by jej deset mužů sotva objalo. Čert jej s námahou zvedl, opřel si ho o záda a s pekelným funěním vykročil k Pnětlukám.
Čertův kámen
Jenže balvan nebyl jen těžký. Byl tíživý. S každým krokem se čertovi zdálo, že kámen roste, že do něj usedá váha všeho lidského hněvu, závisti a malichernosti. Lesy kolem hradu Pravda mlčely, noc byla nehybná, a přesto se pekelník stále častěji zastavoval.
„Tohle… nemá být tak těžké,“ zasyčel. Síly ubývaly. Dech se krátil. Pot mu stékal po čele. A pak, právě když se konečně dopotácel pod temné siluety skal, ozvalo se z dálky první zakokrhání.
Tiché. Ale neúprosné. Čert strnul. „Ne… ještě ne!“
Jenže sázka byla prohraná. Vzteklý výkřik se rozlehl lesem, nohy se mu podlomily a balvan se vytrhl z jeho sevření. S ohlušujícím duněním dopadl do země. Otřásl krajinou, zaryl se hluboko do hlíny a zůstal stát. Nehybný. Nepohnutelný.
Ráno našli vesničané v lese kámen, jaký nikdy předtím neviděli. Obcházeli jej v uctivé vzdálenosti, šeptali si, křižovali se. Nikdo nevěděl, odkud přišel, ale všichni cítili, že není obyčejný.
A snad právě proto, snad ze strachu, snad z pochopení, se u studny od těch dob mluvilo tišeji.
Říká se, že kámen tam stojí dodnes. A že kdo kolem něj projde v tichu lesa, může prý ještě zaslechnout vzdálené funění a vzteklé zaklení toho, komu lidské hádky byly málem osudné.
---
Pnětluky jsou obec v Ústeckém kraji v okrese Louny a leží v oblasti přírodního parku Džbán. Obec je obklopena lesnatou krajinou a zvlněným terénem typickým pro tuto část severozápadních Čech. Pnětluky jsou doloženy v písemných pramenech již ve středověku. Dnes jde o klidnou venkovskou obec. V okolí se nachází řada přírodních i historických zajímavostí, včetně zříceniny hradu Pravda.
Turistické značky
Lokalita je oblíbená mezi turisty i milovníky přírody. Obec si zachovává tradiční venkovský charakter. Stejně jako v jiných sídlech regionu hrálo v minulosti významnou roli zemědělství. Pnětluky často slouží jako výchozí bod pro výlety do Džbánu. Dnes představují poklidné místo pro bydlení i rekreaci.
Za návštěvu stojí také hrad Pravda, ten patří k výrazným zříceninám v severozápadních Čechách a leží v lesích přírodního parku Džbán nedaleko obce.
Vznikl pravděpodobně ve 14. století. Hrad je tradičně spojován s rodem Kolowratů, i když přesné okolnosti jeho založení nejsou jednoznačně doloženy. Patřil mezi menší šlechtické hrady, které plnily obrannou i hospodářsko-správní funkci.
Díky poloze na skalnatém ostrohu měl velmi dobrou obranyschopnost. V průběhu 16. století ztratil svůj význam a postupně zpustl. Postupem času se proměnil v romantickou zříceninu obklopenou lesy. Dodnes jsou patrné zbytky hradeb a dalších konstrukcí. Hrad je dnes vnímán jako jedna z ikon krajiny Džbánu.
Hrad Pravda , Džbán , Pnětluky , Tomáš Durdík – Ilustrovaná encyklopedie českých hradů , Zdeněk Podhůrský – Pověsti českých hradů a zámků
