Čertův sloup na Vyšehradě. Kameny, které podle pověsti přinesl ďábel

Když se vydáte na Vyšehrad, možná zamíříte rovnou k bazilice svatého Petra a Pavla, projdete se po hradbách a pokocháte se výhledem na Vltavu. To všechno rozhodně stojí za to. Ale až budete procházet Karlachovými sady, zkuste na chvíli zpomalit. Právě tady, trochu stranou od hlavního turistického ruchu, leží tři mohutné kamenné kusy, kolem kterých se po staletí vypráví příběh o čertovi, který prohrál sázku o lidskou duši.

Na první pohled možná nic zvláštního. Tři kameny opřené jeden o druhý. Jenže jakmile se dozvíte, co se o nich vypráví, už kolem nich nejspíš neprojdete tak lhostejně. Říká se jim Čertův sloup.

Představte si dávný Řím. V jednom z kostelů žije kněz, který má slabost pro hazard. Zpočátku si občas zahraje jen tak pro zábavu, ale postupně mu karty přerostou přes hlavu. Prohrává peníze, zadlužuje se a nakonec se dostane do situace, ze které nevidí cestu ven.

Jednoho večera sedí ve své komnatě, hlavu v dlaních, a zoufale přemýšlí, jak své potíže vyřešit. „Kéž by mi někdo pomohl,“ povzdechne si. „Dal bych snad všechno za to, abych mohl začít znovu.“

V tu chvíli se ozve zaklepání. „Dále!“ zavolá kněz. Dveře se otevřou a dovnitř vstoupí cizinec v tmavém plášti. Na první pohled vypadá jako obyčejný poutník, jenže jeho úsměv je podivně chladný a v očích mu pobaveně jiskří. „Slyšel jsem, že máš trápení, otče.“ Kněz si návštěvníka prohlédne. „A kdo jsi, že se zajímáš o mé starosti?“ „Někdo, kdo ti může pomoci. Mohu ti vrátit peníze, zařídit štěstí ve hře a zbavit tě všech starostí. Stačí se jen dohodnout.“ „A co za to chceš?“ Cizinec se zasměje. „Ale, otče, vždyť dobře víš, že nic není zadarmo. Já ti pomohu a ty mi odevzdáš svou duši.“

Kněz zbledne. Měl by návštěvníka vyhnat a zapomenout na jeho nabídku. Jenže strach, dluhy a zoufalství dokážou člověka přimět k rozhodnutím, která by jindy nikdy neudělal. „A když budu souhlasit?“ zeptá se tiše. „Pak budeš mít všechno, po čem toužíš.“ Kněz chvíli váhá. Nakonec přikývne. „Dobrá. Přijímám.“

V tu chvíli se cizinec narovná a jeho úsměv se ještě rozšíří. „Výborně, otče. Naše dohoda platí.“ Kněz pochopí, že právě uzavřel smlouvu se samotným ďáblem.

Čas plyne a kněz si stále více uvědomuje, jak strašlivou chybu udělal. Čert si pro svou odměnu určitě přijde. Dohody uzavřené s peklem se přece jen tak neruší. Kněz se proto obrátí s prosbou k nebi. „Svatý Petře, strážce nebeské brány, smiluj se nade mnou! Zhřešil jsem a nechal se oklamat. Nechci přijít o svou duši. Pomoz mi, prosím!“ Podle pověsti se před ním objeví svatý Petr. „Tak copak jsi to provedl, otče?“ zeptá se přísně. Kněz sklopí hlavu. „Uzavřel jsem dohodu s ďáblem. Slíbil jsem mu svou duši a teď si pro ni přijde.“

Svatý Petr si povzdechne. „To byla pořádná pošetilost. Ale dokud ještě můžeš něco napravit, není všechno ztraceno.“ „Co mám dělat?“nPetr se na chvíli zamyslí a potom se usměje. „Až se čert objeví, uložíš mu úkol. Musí přinést mohutný kamenný sloup z Říma až na Vyšehrad, a to dříve, než dokončíš mši.“

Kněz se zarazí..„A myslíš, že to nedokáže? Vždyť čert létá rychleji než vítr!“ „Ty se starej o svou mši. O zbytek se postarám já.“ Kněz se pokřižuje a poděkuje. Netuší, že za pár okamžiků začne jeden z nejpodivnějších závodů, jaké kdy pověst na Vyšehradě připomínala.

Netrvá dlouho a pekelník se objeví znovu..„Tak co, otče? Už ses rozloučil se světem? Přišel jsem si pro to, co mi patří.“ Kněz se snaží nedat najevo strach. „Ještě než mi vezmeš duši, mám pro tebe jeden úkol.“ Čert vyprskne smíchy. „Ty chceš dávat úkoly mně? To se mi snad zdá!“.„Jestli jsi tak mocný, jak tvrdíš, nebude to pro tebe žádný problém. Přines z Říma na Vyšehrad tento kamenný sloup. Musíš to stihnout dřív, než dokončím mši.“

Čert se podívá na sloup a pohrdavě mávne rukou. „To je všechno? Čekal jsem něco těžšího. Dobrá, otče. Až se vrátím, budeš můj!“ Popadne mohutný kámen a vyrazí do vzduchu. Letí přes krajinu, nad horami a údolími. V hlavě už si představuje, jak se vrátí na Vyšehrad jako vítěz a konečně získá slíbenou duši.

Jenže svatý Petr na něj nezapomněl. V jedné známé verzi pověsti čertovi nad benátskými lagunami sloup opakovaně padá do vody. Pekelník se pro něj musí vracet, znovu ho vytahovat a pokračovat v cestě.

„Cože?!“ zařve při prvním pádu. „Kdo si ze mě tropí žerty?“ Popadne sloup a znovu vzlétne. Jenže kámen spadne do vody podruhé. „Tohle už není náhoda!“ Když se to stane potřetí, čert zuří tak, že by se před ním schoval i nejotrlejší hříšník. „Až zjistím, kdo za tím stojí, roztrhám ho na kusy!“ Zatímco se pekelník vzteká, na Vyšehradě plyne čas. Kněz slouží mši a pomalu se blíží k jejímu konci.

Konečně se čertovi podaří sloup znovu vytáhnout a vyrazí k Praze. Když spatří Vyšehrad, zaraduje se. „Už tě mám, otče! Ještě okamžik a budeš můj!“ Sletí dolů a zamíří ke kostelu. Jenže právě v tu chvíli kněz dokončí mši.

Čert přistane se sloupem v rukou a zůstane stát. „Ne! To není možné!“ Kněz se na něj podívá a pokřižuje se. „Prohrál jsi.“ „Podváděl jsi!“ zařve pekelník. „Já? To ty jsi přijal podmínky.“ Čert se třese vzteky. Sloup, který vláčel až z Říma, drží stále v rukou. V návalu zuřivosti jím mrští o zem.

Ozve se rána a kamenné kusy dopadnou na zem. „Tohle ti nezapomenu!“ zasyčí čert. Pak zmizí a kněz zůstane zachráněn.

Tak vypráví jedna z nejznámějších podob legendy o Čertově sloupu. Kdybyste však čekali, že historici našli důkazy o pekelníkovi, který se nad Prahou skutečně proháněl s kamenem v náručí, byli byste zklamáni. Jde o pověst, nikoli o doloženou událost. A přesto právě díky ní mají tři kamenné fragmenty tak neobvyklé jméno.

Když už jste na Vyšehradě, byla by škoda zůstat jen u příběhu o čertovi. Skutečnost je totiž neméně zajímavá.

Tři mohutné kamenné části leží v Karlachových sadech nedaleko baziliky svatého Petra a Pavla. Jejich původní funkce není s jistotou objasněna. Geologické průzkumy navíc ukázaly, že nejde jednoduše o jediný sloup rozlomený na tři kusy, ale o fragmenty nejméně dvou různých sloupů.

První písemná zmínka o sloupu pochází z roku 1609. Samotná legenda byla zaznamenána roku 1700 vyšehradským kanovníkem Janem Floriánem Hammerschmidtem.

Odborníci se zabývali různými možnostmi původního využití kamenů. Uvažovalo se o součásti starší stavby i o dalších hypotézách, žádná z nich však nepřinesla definitivní odpověď. Na jednom z fragmentů se navíc nachází záhadný nápis, jehož význam není spolehlivě objasněn.

A tak se před vámi otevírá zvláštní spojení historie a legendy. Na jedné straně máme skutečné kameny, písemné zmínky a odborné bádání. Na druhé příběh o knězi, který se nechal svést, a o čertovi, kterému lidská chytrost překazila plány.

Právě v tom je Vyšehrad tak přitažlivý. Nemusíte si vybírat mezi historií a pověstmi. Můžete si užít obojí, pokud víte, co je doložené a co patří do světa vyprávění.

Až budete plánovat výlet do Prahy, zkuste si na Vyšehrad vyhradit víc času než jen krátkou zastávku u hradeb. Projděte se starými sady, navštivte baziliku svatého Petra a Pavla, zastavte se na vyhlídkách nad Vltavou a potom vyhledejte tři kamenné fragmenty, které daly vzniknout jedné z nejznámějších pražských pověstí.

Čertův sloup najdete v Karlachových sadech. Je to nenápadné místo, které se snadno přehlédne, ale právě proto stojí za to hledat ho cíleně. Můžete se u něj zastavit, prohlédnout si kamenný povrch a zkusit si představit, jaké příběhy si o něm vyprávěli lidé před několika staletími.

A pokud půjdete s dětmi, máte o vyprávění postaráno. Zkuste jim nejprve ukázat kameny a zeptat se, jak se asi dostaly na Vyšehrad. Teprve potom jim povězte o knězi, čertovi a svatém Petrovi. Možná vymyslí vlastní vysvětlení, které bude stejně dobrodružné jako stará legenda.

Vyšehrad totiž není jen místem českých dějin. Je také krajinou příběhů, tajemství a pověstí, které dokážou obyčejnou procházku proměnit v malé dobrodružství.

Až se budete od Čertova sloupu vzdalovat, možná se ještě jednou ohlédnete. Ne proto, že byste čekali, že se pekelník vrátí, ale proto, že některá místa si člověk zapamatuje právě díky příběhům, které se k nim vážou.

A kdo ví? Třeba se při další návštěvě Vyšehradu přistihnete, že se na ty tři kamenné kusy díváte úplně jinak.