Článek
Jsou místa, která nepůsobí obyčejně. Ne proto, že by byla nutně děsivá, ale protože v sobě nesou zvláštní, těžko popsatelnou atmosféru. Místa, kde člověk instinktivně ztiší hlas, zpomalí krok a naslouchá tichu, aniž by přesně věděl proč. Krajina okolo obce Mořina je jedním z nich.
Na první pohled působí téměř nevinně. Lesní cesty, skály, běžná středočeská příroda. Jenže pak se terén náhle zlomí. Země se otevře a odhalí hluboké vápencové lomy, jejichž stěny padají kolmo do hlubin. Prostor se změní tak prudce, že má člověk pocit, jako by vstoupil do jiného světa. Do krajiny, která s okolím sdílí jen obzor, ale nikoli charakter. Místu se neříká jinak než Amerika.
Kdo někdy stanul na okraji Velké Ameriky, zná ten zvláštní pocit. Strmé skalní stěny padají desítky metrů dolů, voda na dně září téměř nepřirozenou barvou a zvuk se zde chová jinak než v běžné krajině. Vítr, který ještě před chvílí šuměl v korunách stromů, náhle slábne. Ozvěny se ztrácejí. Slova se rozplývají v prostoru.
Člověk má dojem, že stojí na hraně místa, které se vymyká okolní realitě.
A právě zde se zrodila jedna z nejznámějších legend Českého krasu. Legenda o Hansi Hagenovi.
