Článek
Když se dnes někde u Sázavy nebo v Brdech rozhoří večer ohýnek a kytara hledá první akord, málokdo si uvědomí, že v té melodii pořád žije jeden nenápadný muž z pražského Smíchova. Muž, který změnil český tramping víc, než kdo jiný. Jarka Mottl.
Narodil se roku 1900. Smíchov tehdy nebyl místem klidu, byl to svět továren, hluku a šedých ulic. A právě v něm vyrůstal kluk s obrovským talentem a neklidným srdcem. Jarka přitahovaly dvě věci, hudba a svoboda. A obojí našel tam, kde by to tehdejší pražské dámy rozhodně nehledaly, na březích Vltavy a Berounky.
Jarek byl jeden z prvních, kdo pochopil, že kytara dokáže udělat víc než jen doprovod k písničce. Dokáže změnit atmosféru. Dokáže stmelit lidi. Dokáže utvořit svět. A tak si ji bral s sebou, kamkoli šel, na dlouhé toulky kolem řek, na víkendy do lesů, později na první trampské osady, které vyrůstaly jako houby po dešti.
ZTRACENKA – SRDCE VŠEHO
Ve dvacátých letech se Jarek Mottl dostal do jedné z nejslavnějších osad českého trampingu, na Ztracenku. Byla to kolébka romantiky, táboráků a přátelství, místo obklopené skalami, řekou a legendami. A tam, mezi lidmi, kteří měli touhu po svobodě v krvi, Mottl našel to, co hledal celý život, kamarádství, které nemělo obdoby.
Trampové nebyli turisté. Nebyli to ani výletníci, kteří přijedou na hodinu a zase odjedou. Byli to lidé, kteří věřili v ticho, dálky, přátelství a noc, která má zvláštní vůni. A Jarek mezi nimi rozkvetl. Psal písně, texty, divadelní scénky.
Jarek Mottl byl skutečně mimořádně plodný autor. Během života vytvořil stovky textů a desítky melodií, což z něj dělá jednoho z nejúspěšnějších českých textařů první poloviny 20. století. A přitom zůstal věrný trampingu. Až do konce života.
PÍSNĚ, KTERÉ OPRAVDU NAPSAL.
Hledám děvče na neděli, jeho nejznámější populární píseň, hraná v divadlech i v rádiu.
Cariboo, trampská klasika, kterou si osadníci rychle osvojili.
Bessie, Můj koníčku, písně pevně spojené s jeho jménem a zaznamenané na dobových nahrávkách.
A do toho stovky dalších písní, textů, scén, které se zpívaly po hospodách, na osadách a v lesích.
MUŽ DVOU SVĚTŮ
Jarka Mottl nežil jen v lese. Dokázal totiž spojit dva světy, svět trampingu a svět profesionálního divadla, filmu a populární hudby. Psal texty, scénáře, divadelní čísla, spolupracoval s orchestrem, vystupoval na scéně, nahrával ve studiu. A přitom nikdy nepřestal jezdit na osady. Tahle dvojkolejnost z něj udělala unikát.
Uměl sedět v pražské kavárně s umělci, ale stejně tak si večer sedl do mokré trávy mezi trampy, opřel se o smrkový špalek a hrábnout do strun.
JISKRA U OHNĚ
Ti, kdo ho poznali, říkají, že měl zvláštní sílu, dokázal protnout náladu okamžiku. Dokázal zahrát píseň přesně tak, aby člověk cítil, že je na správném místě.
Jedni tvrdili, že to byla magie. Druzí, že talent. A někteří, že prostě uměl poslouchat ticho.
Když přišla večerní hudba, Jarek se nemusel drát dopředu. Stačilo, aby vzal kytaru, a lidé se sami otočili. Jeho hlas nebyl nejhlasitější ani nejdokonalejší, ale měl něco, co by se dalo nazvat třeba opravdovost.
TRAMPING V TEMNÝCH ČASECH
Pak přišly těžké roky. Nejprve válka, pak období, kdy režimy neměly tramping v lásce. Osady někdy trpěly. Některé zanikly. Lidé měli strach se sdružovat.
Ale Mottlovy písně zůstaly.
Zpívalo se dál, někdy tiše, někdy odvážně. Písně o přátelství a svobodě měly v té době úplně jinou váhu než dřív. Nebyly jen zábavou, byly způsobem, jak přežít. A trampové věděli že dokud zní písně, tramping nezemřel.
A v každé z nich se skrýval kousek Jarky.
POSLEDNÍ CESTA
Jarka Mottl zemřel roku 1986.
Bez slavností, bez reflektorů. Tak tiše, jak žil. Ale to, co po něm zůstalo, je nepřehlédnutelné. Jeho písně se zpívají dodnes. Jeho texty se citují. Jeho jméno znají generace, které se narodily půl století po něm. A když někdo dnes na Brdech či u Medníku začne hrát starou trampskou písničku, často ani netuší, že melodie vede zpátky k muži, který kdysi seděl v osadě, hleděl do ohně a psal o tom, co je mezi lidmi nejvzácnější,
Přátelství a svoboda.
Ztracenka
PROČ JE MOTTL NEZAPOMENUTELNÝ
Ne proto, že napsal stovky písní.
Ne proto, že byl úspěšný v divadle.
A už vůbec ne proto, že byl slavný.
Jeho písně přežily všechna období, ve kterých mnoho jiných skladeb zmizelo,
jeho melodie nesou hlas českého trampingu,dokázal dát hudbou tvar něčemu, co lidé cítí jen v srdci, touze po cestě a kamarádství, spojuje lidi, kteří se nikdy neviděli, ale u ohně jsou si najednou blízko.
Když dnes večer někde v lese sedí parta trampů a kytara lehce brnkne do prvních tónů, atmosféra zhoustne. Ten moment je přesně ten, který Jarek celý život hledal a uměl popsat. A proto, i když už není mezi námi, vlastně nikdy neodešel. Jeho písně sedí na kládách vedle nás. Jeho slova se nesou nad řekou. Jeho hlas šeptá ve tmě mezi ohněm a hvězdami.
Jarka Mottl žije dál. V každém, kdo se toulá.
