Článek
Když se řeka Ohře vlní mezi žulovými skalami a hlubokými lesy pod Loktem, jen málokdo tuší, že vysoko nad jejím tokem stojí tiché místo, odkud se člověku tají dech. Jeskynní vyhlídka, skalní ostroh, který se tyčí nad údolím, není označena na každé mapě a ani turistické značky k ní přímo nevedou. Možná právě proto si zachovala svůj klid, původní divokost i kouzlo starých trampských zastavení.
Cesta k tichu nad řekou
Vyhlídka leží mezi Loktem a Svatošskými skalami, tedy v samém srdci Karlovarska. Cesta k ní vede lesem, kde se mezi kmeny smrků a borovic občas otevře pohled na klikatící se řeku daleko dole. Mnozí návštěvníci vyrážejí z Lokte, z města, které samo působí jako vystřižené ze středověkého eposu. Po chvíli chůze opustíte známou stezku a vydáte se úzkou pěšinou, která se vine vzhůru ke skalnímu masivu.
Jakmile se mezi stromy objeví světlo a vzduch se otevře, stojíte najednou na hraně světa. Před vámi se rozprostře panorama, které se jen těžko dá popsat slovy. Pod nohama tiše šumí řeka, obklopená hlubokými lesy Slavkovského lesa, a v dálce se zvedají kopce Krušných hor.
DSC08353
Kříž na skále a příběh, který se s místem nese
Na samotném vrcholu, na plošině z drsné žuly, stojí kovový kříž. Nenápadný, ale důstojný. Byl zde údajně vztyčen jako vzpomínka na tragédii podle pamětníků zde v sedmdesátých letech minulého století přišel o život mladý muž, který se zřítil ze srázu. Od té doby je kříž symbolem pokory, ticha a respektu k přírodním silám, které tu člověk cítí s každým závanem větru.
Na kameni pod křížem bývá připevněna malá vrcholová knížka, do níž se podepisují ti, kdo k místu dorazili. Jsou v ní krátké zprávy, kresby, myšlenky i poděkování. Každý z nich zanechává stopu v příběhu, který se tu píše už desítky let.
Pohled, který se neomrzí
Z Jeskynní vyhlídky se otevírá jedinečný výhled na meandr Ohře – řeka se tu vine jako stříbrná stuha mezi temnými stěnami lesa. Když se rozednívá, mlha z údolí pomalu stoupá vzhůru a pohlcuje svět kolem. A večer, když slunce zapadá za hřebeny, rozzáří se obloha oranžovými a fialovými odstíny, zatímco les se noří do stínů.
Každé roční období tu má své kouzlo,jaro přináší čerstvou zeleň a ptačí zpěv, léto vůni pryskyřice a borového jehličí, podzim barví les do zlatých odstínů a zima vše přikryje tichou bílou peřinou.
Jeskynní vyhlídka jako útočiště poutníků
Místo působí téměř posvátně. Není to jen turistický bod, ale místo k zamyšlení. Trampové i osamělí poutníci sem chodí posedět, zapálit svíčku nebo jen pozorovat, jak den pomalu odchází. Ticho přerušuje jen vzdálené šumění řeky a občasné křiknutí sojky.
Pod skalou se nachází mělká dutina „jeskyně“, podle které vyhlídka dostala své jméno. V minulosti prý sloužila jako přístřešek pro lesní dělníky i jako úkryt pro nocleh, když v údolí pršelo.
Když hledáte místo bez davů
Na rozdíl od známějších Svatošských skal nebo hradu Loket tu nenajdete davy turistů. Vyhlídka není oficiálně značená, a tak k ní dorazí jen ten, kdo opravdu chce. A právě to jí dává výjimečnost.
Je to místo pro ty, kteří hledají opravdovost, pro tuláky, fotografy, romantiky i ty, kteří potřebují na chvíli vypnout svět a slyšet jen vlastní dech.
Jak se tam dostat
Z Lokte se vydejte po cestě směrem na Svatošské skály. Asi po dvou kilometrech je třeba odbočit vlevo do lesa, úzká pěšina vás povede vzhůru k vrcholové plošině. Výstup není dlouhý, ale vyžaduje pevnou obuv a trochu opatrnosti, zvlášť za vlhka.
Když dorazíte nahoru, zůstaňte chvíli stát. Vnímejte klid, sílu krajiny i tiché šeptání řeky pod vámi. Možná pochopíte, proč se místu říká právě Jeskynní vyhlídka, není to jen skalní okraj, ale prostor, kde se člověk cítí být součástí něčeho většího.
Jeskynní vyhlídka nad Ohří není jen turistická zajímavost. Je to kus přírody, který odolal času i civilizaci. Místo, kde se potkává ticho lesa, síla řeky a pokora člověka. Ať už sem přijdete na pár minut nebo zůstanete až do soumraku, odneste si odtud víc než jen fotografii.
Tady, vysoko nad řekou, se čas opravdu na chvíli zastaví.
