Článek
Když 11. listopadu v 11 hodin dopoledne zazní zvony po celém světě, připomínají okamžik, kdy v roce 1918 utichla děla první světové války. V ten den, v jedenáct hodin dopoledne, bylo podepsáno příměří mezi Dohodou a Německem a svět si oddechl. Zákopy na západní frontě zmlkly, vojáci poprvé po čtyřech letech pekla slyšeli ticho. Od té doby se toto datum stalo symbolem konce války a začátkem vzpomínky.
Dnes ho známe jako Mezinárodní den válečných veteránů, v anglicky mluvících zemích jako Remembrance Day, Veterans Day nebo také Armistice Day. Je to den, kdy svět vzdává úctu těm, kteří bojovali, nejen v první světové válce, ale ve všech konfliktech, které následovaly.
Kde to všechno začalo
Po první světové válce, která si vyžádala přes 16 milionů lidských životů, hledal svět způsob, jak vyjádřit vděčnost těm, kteří sloužili a obětovali se. V roce 1919 vyhlásil britský král Jiří V. první výročí Dne příměří. Lidé se tehdy na dvě minuty zastavili, aby uctili padlé, tradice, která se zachovala dodnes.
Brzy se k Británii přidaly i další státy Commonwealthu, Francie, Belgie, Austrálie a Kanada. V USA se svátek proměnil v Den veteránů (Veterans Day), který připomíná všechny, kdo sloužili v ozbrojených silách, nejen padlé.
Symbol červeného máku
Snad nejznámějším symbolem tohoto dne je červený vlčí mák. Inspiroval ho kanadský vojenský lékař John McCrae, který po smrti svého přítele napsal slavnou báseň Na polích flanderských (In Flanders Fields).
Na flanderských polích kvete mák,
mezi kříži, řady řad,
co označují naše místo,
v nebi skřivani statečně zpívají,
i když dunění děl je přehlušuje…
Mák rostoucí na bojištích se stal symbolem krve, odvahy i oběti. Od 20. let 20. století si lidé v mnoha zemích připínají červený máček na klopu, aby dali najevo, že nezapomněli.
Česká stopa a Den veteránů u nás
V České republice se Den válečných veteránů oficiálně připomíná od roku 2001, kdy ho vláda vyhlásila významným dnem.
Uctívá všechny, kdo sloužili v československých či českých uniformách, od legií, které bojovaly za vznik samostatného státu, přes odbojáře druhé světové války, až po současné vojáky, kteří působili v misích NATO a OSN v Iráku, Afghánistánu, na Balkáně či v Africe.
Každý rok se 11. listopadu konají pietní akty, v Praze u památníku v Klárově, v Opavě, Brně, Plzni i v menších městech. Vojáci, veteráni i civilisté pokládají věnce, lidé se na minutu zastaví, aby poděkovali těm, kdo sloužili.
Zapomenuté příběhy českých hrdinů
Za Den veteránů se často skrývají i příběhy, které nejsou v učebnicích.
Čeští legionáři bojovali za naši svobodu na frontách od Ruska po Itálii. V druhé světové válce stáli naši piloti v řadách britského RAF proti Luftwaffe, výsadkáři z operace Anthropoid položili životy, aby zasadili úder nacistické moci.
A i dnes české jednotky pomáhají chránit světový mír. Vojáci z misí v Mali, na Sinaji či v Kosovu nesou tradici svých předchůdců, tichou hrdost, službu, a obětavost.
Den ticha a paměti
Na mnoha místech světa se v 11:00 drží dvě minuty ticha. První minuta je věnována těm, kteří padli. Druhá minuta je věnována těm, kteří se vrátili a žijí dál se svými vzpomínkami.
Ticho bývá silnější než slova. A právě v tom tichu si uvědomíme, jak křehký je mír, ve kterém dnes žijeme.
Proč je důležité nezapomínat
Váleční veteráni nejsou jen vzpomínkou na minulost, jsou živým svědectvím o odvaze, oddanosti a ceně svobody.
Mnozí z nich si nesou jizvy, které nejsou vidět. Psychické trauma, ztráta druhů, pocity osamění, to vše jsou rány, které Den veteránů připomíná nejen květinou na klopě, ale i výzvou k pomoci.
Organizace po celém světě, včetně těch českých, jako je Ministerstvo obrany ČR, Československá obec legionářská nebo Spolek válečných veteránů, se starají o to, aby ti, kdo sloužili, nezůstali zapomenuti.
Na znamení díků
Když se 11. listopadu podíváte na klopu někoho, kdo nosí červený mák, není to jen symbol. Je to připomínka lidí, kteří měli odvahu postavit se smrti, aby ostatní mohli žít v míru.
Ať už položíme květ, zapálíme svíčku nebo se jen na chvíli zastavíme, je to drobný, ale důležitý čin vděčnosti. Protože jak kdysi řekl Winston Churchill
„Nikdy v dějinách lidských konfliktů nevděčil tak velký počet lidí tak mnoha tak málo.“
11. listopad – Den, kdy se svět na chvíli ztiší, aby poděkoval těm, kteří nikdy neodešli
