Článek
Pod mohutnými zdmi středověkého hradu Křivoklát se prý nachází zapomenuté chodby, zasypané kaple a možná i dávné poklady. Archeologové objevují stopy minulosti, ale mnohá tajemství zůstávají nedotčena.
Křivoklát, jeden z nejstarších a nejmocnějších hradů českých králů, stojí uprostřed křivoklátských lesů jako kamenný svědek staletí. Jeho historie sahá až do 12. století, kdy vznikl jako lovecké sídlo Přemyslovců. Postupně se stal královským hradem, vězením i místem, kde se psaly dějiny. A stejně jako se tyčí jeho věže nad údolím, sahají jeho základy hluboko do země, do míst, o nichž se mezi památkáři i místními dodnes šeptá s respektem.
Pod hradem se nachází spletitý systém sklepů, chodeb a zásobáren. Část z nich je veřejnosti známá, jsou to mučírny, sklepy a vězeňské prostory, přístupné při prohlídkách. Jenže pod nimi se nachází další úroveň, která už na žádných plánech není.
Odborníci se domnívají, že nejstarší chodby mohly být součástí obranného systému nebo sloužit k odvodu vody. Některé pověsti však tvrdí, že se z hradu dalo tajnou cestou uniknout až k řece Berounce. O takovém průchodu ale zatím neexistuje žádný důkaz.
„Na Křivoklátě jsme objevili fragmenty sklepních prostor a dutin, které naznačují, že podzemí hradu má víc vrstev, než jsme si dosud mysleli,“ uvádí archeologové, kteří se účastnili výzkumu v dolní části hradu v letech 2004–2006.
Alchymistova stopa a šeptání z hlubin
Z archivních zápisů se dochovala i zmínka o podivném vězni z doby císaře Rudolfa II. Měl být alchymistou, který se pokoušel přeměnit železo ve zlato a právě na Křivoklátě prý zmizel beze stopy. Když dozorci ráno vstoupili do cely, našli prázdný řetěz, rozžhavenou hroudu hlíny a stopy vedoucí ke stěně, která však byla neporušená.
Od té doby se prý z podzemí ozývají kroky, kapky dopadající do kovu a tlumené hlasy. „Když večer zhasínáme a zůstane úplné ticho, je slyšet něco, co připomíná kroky v hlíně,“ říká jeden z kastelánů.
V 70. letech se speleologové pokusili proniknout do dosud neznámých prostor pod severní věží. Objevili malý sál s gotickými klenbami a zbytky svícnů, možná šlo o kapli, která měla sloužit vězňům. Po několika hodinách ale museli výzkum přerušit, z trhlin v zemi začal stoupat plyn. Když se po několika dnech chtěli vrátit, průrva byla zasypána.
Archeologický ústav později potvrdil, že průzkum se skutečně uskutečnil, ale jeho výsledky nebyly nikdy plně publikovány. Zůstaly pouze interní záznamy.
Zatímco pověsti lákají dobrodruhy, archeologie se drží faktů. Během oprav hradu v 70. letech 20. století byly odkryty stovky čtverečních metrů suterénů a základových zdí, ale žádný důkaz o existenci dlouhých podzemních chodeb zatím nalezen nebyl.
Nedávný výzkum z roku 2024 však naznačuje, že některé zdi sahají až o tři metry hlouběji, než se dříve předpokládalo. Podle odborníků by další sondy mohly odhalit dosud neznámé části staveb z rané gotiky, možná právě ty, které daly vzniknout legendám.
„Křivoklát je hrad s mnoha vrstvami, stavebními i symbolickými. Každá generace tu něco objevila, ale i něco zakryla,“ říkají archeologové, kteří se podíleli na posledních výzkumech.
Hrad Křivoklát, spjatý se jmény Přemysl Otakar II., Vladislav Jagellonský i Karel IV., je dnes zapsán mezi nejvýznamnější památky Česka. Navenek působí majestátně a klidně, ale hluboko pod ním se rozprostírá ticho, které jako by samo dýchalo.
Návštěvníci, kteří tu zůstali přes noc, vyprávějí o zvláštních zvucích z podlahy mučírny, o ozvěnách a o pocitu, že je někdo sleduje. Památkáři tyto příběhy berou s úsměvem, ale nikdo z nich si netroufne sestoupit do neprozkoumaných šachet, které se pod hradem otevírají jako ústa minulosti.
Legenda o Křivoklátu - Kletba černé věže
V srdci hlubokých křivoklátských lesů, kde šumění stromů přehlušuje i zpěv potoka, stojí hrad, který nese jméno odvozené snad od svých křivolakých stezek, Křivoklát. Jeho silné zdi pamatují krále, lovy i temné časy žalářů. Ale místní si dodnes vyprávějí příběh, který v učebnicích historie nenajdete. Příběh o kletbě černé věže.
Kdysi dávno, v dobách Přemyslovců, vládl Křivoklátu hrdý, ale krutý purkrabí Oldřich z Řepice. Byl neoblomný, válečník bez slitování, kterého se báli i vlastní lidé. Když se jednou král rozhodl uspořádat hon v křivoklátských lesích, Oldřich toužil ukázat svou moc, chtěl ulovit zlatého jelena, bájné zvíře, které prý přinášelo štěstí a věčné panství tomu, kdo ho skolí.
Lov trval tři dny. Les byl tichý, zvířata jako by zmizela. Až třetího rána se jelen skutečně objevil, zlaté parohy se třpytily ve slunci, oči však zářily rudě. Oldřich vypustil šíp, ale ten se v polovině cesty obrátil a zasáhl jeho věrného panoše. Krev se vpila do mechu a jelen zmizel v mlze.
Ten večer se purkrabí vrátil na hrad, bledý jako stěna. „Nikdy o tom nemluvte,“ přikázal, „jinak vás nechám vsadit do věže.“ Ale v noci se z věže ozývalo vytí. Nejprve jako vítr. Pak jako lidský nářek.
Černá věž
Křivoklátská černá věž stojí dodnes stranou hlavního paláce. Lidé se jí vyhýbají. Říká se, že v ní purkrabí zavřel dívku jménem Markéta, dceru mlynáře z podhradí. Milovala Oldřichova panoše, toho, který zemřel při lovu. Když si přišla pro tělo, purkrabí ji obvinil z čarodějnictví, že prý přivolala zlatého jelena a tím způsobila neštěstí.
Nechala se odvést bez odporu. Ve věži prý tři dny nejedla, jen se modlila. Čtvrtou noc se nad Křivoklátem přehnala bouře. Věž se otřásla a hrom udeřil do její špice. Když vojáci ráno otevřeli dveře, cela byla prázdná. Jen na zdi se objevila otisknutá černá silueta ženy s rozpřaženýma rukama, jako by se otiskla do kamene samotného. Od té doby se věž začala nazývat černou.
Oldřich z Řepice se nikdy nevzpamatoval. Každou noc slyšel z věže dívčí pláč a kroky, které se blížily k jeho ložnici. A když zemřel, pohřbili ho pod prahou hradu, aby se „nikdy nemohl vrátit“. Ale i to prý nepomohlo.
Dodnes prý, když se nad Křivoklátem zvedne mlha a měsíc je v úplňku, se z černé věže ozve zvuk kroků,jako by někdo sestupoval po kamenném schodišti dolů do lesa. A kdo má odvahu zůstat u hradu přes noc, slyší tichý ženský hlas šeptat:
„Za pravdu… a za lásku…“
Závěrem
Historici samozřejmě tvrdí, že žádná Markéta neexistovala a že otisk na zdi věže vznikl z vlhkosti a sazí po dávném požáru. Ale starousedlíci z obce Křivoklát se usmívají a říkají, že kdo jednou vstoupí do černé věže a zaslechne pláč, už se nikdy nebude smát stejně.
Protože Křivoklát si bere něco z každého, kdo naruší jeho ticho.
Zdroje:
https://www.hrad-krivoklat.cz/cs
https://www.hradkrivoklat.eu/povesti-a-pribehy/?utm_source
https://www.academia.edu/25984354/K_po%C4%8D%C3%A1tk%C5%AFm_hradu_K%C5%99ivokl%C3%A1tu_v%C3%BDsledky_archeologick%C3%A9ho_v%C3%BDzkumu_tzv_doln%C3%ADho_hradu_v_letech_2004_2006_Zu_den_Anf%C3%A4ngen_der_Burg_K%C5%99ivokl%C3%A1t_Ergebnisse_der_arch%C3%A4ologischen_Forschung_in_der_sogen_unteren_Burg_aus_den_Jahren_2004_2006_?utm_source=chatgpt.com
