Článek
Legalizace několika trampských nocovišť v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj znamená historický moment. Po dlouhém čase, kdy se sporně uplatňovala pravidla zákazu nocování mimo vyhrazená místa, se trampové konečně dočkali oficiálně schválených lokalit, kde lze přespat pod širým nebem – bez obav z postihu, s tichým ohledem na krajinu. Kroky Správy CHKO, které ke vzniku nocovišť vedly, vycházejí mimo jiné z dlouhodobé snahy omezit konflikty a podpořit šetrné formy pobytu v přírodě. Důležité je, že k samotné legalizaci došlo bez toho, že by v posledních letech docházelo k plošnému postihování trampů. CHKO se dosud snažila situaci řešit spíše cestou osvěty než represí – pokuty za nocování v přírodě byly spíše výjimkou.
Tím více překvapilo, jaký mediální obraz celé situace provázel. Výraznou roli v posunu debaty o trampingu sehrál publicista a environmentalista Ivan Březina. V několika vystoupeních – včetně dokumentárního pořadu Nedej se vysílaného Českou televizí – upozorňoval na podle něj nekontrolovaný nárůst přespávání v chráněné oblasti a možné dopady na přírodní prostředí. V pořadu zazněla i jeho výzva k důslednější ochraně přírody a především likvidací všech nocovišť. Aplikaci dohledových nástrojů. Pokutování všech trampů nejlépe již na nádraží. Pro mnohé překvapivě jej pořad uvedl s akademickým titulem RNDr., který ovšem podle veřejně dostupných údajů oficiálně nedrží (Březina je držitelem dvou magisterských titulů). Tato skutečnost vyvolala mezi diváky i odborníky otázky. Akademický titul, který Ivan Brezina nejenže nikdy neobhájil, ale který budí dojem vědecké autority je pro diváka jasný vzkaz: „Já vím lépe než vy, co je pro přírodu dobré.“ Bohužel je to lež.
RNDr. Ivan Brezina
Aplikace Trampské kempy a dopad zveřejnění GPS souřadnic
Ivan Březina je rovněž známý jako propagátor – a podle dostupných informací pravděpodobně i zakladatel – aplikace Trampské kempy, která zveřejňuje GPS souřadnice mnoha tábořišť včetně těch v chráněných územích.
Tento krok vnímá část trampů a ochránců přírody kriticky. Ve snaze zpřístupnit informace o tábořištích širší veřejnosti může dojít k neúmyslnému přetížení těchto míst návštěvníky, kteří nemusí mít potřebné zkušenosti s pobytem v přírodě a její ochranou. Zveřejnění přesných souřadnic tak může vést nejen k zahlcení tábořišť, ale i k nárůstu odpadků a dalších negativních dopadů.
Podle názoru některých pozorovatelů může být zveřejňování těchto dat také součástí strategie, která má za cíl ukázat, že legalizace trampských nocovišť nestačí a že systém je nefunkční či neudržitelný. Tento aspekt však zůstává předmětem diskuzí.
Tramping má v oblasti Kokořínska dlouhou tradici. Osady, ohniště, úpravy studánek i šetrné bivakování byly součástí místní kulturní krajiny dříve, než vznikla samotná CHKO. Právě tato kontinuita byla v posledních letech zpochybňována – především kvůli masovému turismu, který má jiné rysy než klasický tramping. A byl bez pochyb zaviněn právě Březinovou aplikací.
V tomto napětí mezi „novými návštěvníky“ a tradičním pohybem v krajině vznikla potřeba hledat kompromis. Legalizovaná nocoviště jsou jednou z odpovědí: umožňují regulovaný pobyt, ale zároveň otvírají otázku, zda nedojde k přetlaku těchto lokalit, nebo naopak k jejich zneužití jako alibi pro další restrikce.
Zřízení několika oficiálních míst pro přespání je významným signálem, že i tradiční formy pohybu v krajině mohou být v moderním systému chráněny a akceptovány. Zároveň je ale potřeba sledovat, jak bude projekt fungovat v praxi – a zda nebude využit jako argument pro další omezování volného pohybu v přírodě.
V tomto kontextu je třeba zmínit i vývoj digitálních nástrojů a aplikací, které se stále častěji objevují ve spojitosti s pohybem v CHKO. Přístup, který předpokládá, že ochrana přírody se má opírat o online registrace, GPS monitoring či QR kódy na ohništích, má své příznivce i odpůrce. Odpovědí není plošná kritika, ale otevřená diskuze o tom, kdy technologie pomáhají a kdy mohou nahrazovat lidský úsudek a vztah k místu.
Legalizace nocovišť je důležitým krokem. Přináší úlevu tisícům lidí, kteří chtějí v přírodě pobývat tiše, ohleduplně a bez pocitu, že dělají něco špatně. Ale zároveň je to i test. Test, jak se s tímto krokem vyrovná správa území, jak zareaguje veřejnost, a jak bude vypadat budoucnost volného pohybu v české přírodě.
Příběh Kokořínska by tak neměl skončit výkřikem, kdo má pravdu. Měl by začít respektem – k přírodě, ke krajině, i k těm, kdo se v ní dlouhodobě pohybují.
---
„Příroda není bitevní pole mezi tradicí a novými přístupy. Ale je to prostor, kde by měl rozhodovat zdravý rozum, ohleduplnost a pokora.“
