Článek
Sirotčinec určený převážně chlapcům se středním nebo kombinovaným postižením má dlouhou historii, nikdy však nečelilo takovým výzvám, jako v současných válečných létech. Z rodinného typu sirotčince je dnes zařízení starající se o pět desítek dětí. Automobil je potřeba pro jejich převážení k lékařům, jejichž dostupnost se díky válce zhoršuje, a poslouží též k zásobování zařízení. S mnoha slovy díků za pravidelně doručovanou pomoc přišla během minulé zimy naším směrem nesmělá prosba, jestli bychom nedokázali sehnat automobil, nejlépe malou osobní dodávku, která nejlépe zkombinuje nízké náklady na provoz, možnost vozit i méně pohyblivé děti a pojmout dostatek nákladu v případě, kdy bude nutné vozit si zásoby po vlastní ose.
Se sbírkou se rozhodla pomoci i parta vyznavačů airsoftu ze Slovenska a vybrala nemalou částku mezi sebou. Tato částka posloužila jako základ vybírané částky na Donio. Cílovou částku jsme stanovili na tři sta tisíc korun, což nám připadalo jako částka odpovídající pořizovací ceně vozu v solidním stavu, který dostane před předáním také kompletní servis. Dary lidí zpočátku přibývaly slibně, ale kolem poloviny částky nastalo výrazné zpomalení. Snažili jsme se sbírku opakovaně promovat, ale už už to vypadalo, že budeme muset přemýšlet o vozu výrazně levnějším. Nakonec nám pomohl nápad opatřit vůz polepem s grafikou z muralu, který v Praze vytvořil umělec Chemis. Ten s nápadem souhlasil, informaci zachytila redaktorka Frederikke Anna Toman z Blesku, napsala o tom článek a odehrál se malý zázrak, ve který jsme už pomalu ani nedoufali. V posledních desítkách hodin sbírky se i díky největšímu jednorázovému daru ve výši padesáti tisíc korun vybrala částka, která sbírku vystřelila na krásnou konečnou hodnotu 240.437,- korun.
Vysněný vůz jsme nalezli u jihočeského autorizovaného prodejce Volkswagenu. Ojetý Caddy s povedeným motorem 2,0 TDI měl za sebou sice bezmála dvě stovky tisíc kilometrů, ale s pravidelným servisem a velmi dobrým technickým stavem. Z inzerované částky jsme usmlouvali pětitisícovou slevu a vůz za 244.000,- korun koupili.
Caddy po převozu od prodejce prošel prvním servisem - přezutím na letní pneumatiky, výměnou kapalin, filtrů, brzdových kotoučů a destiček. Výměnu spojky, rozvodů, vodní pumpy dělal ještě předchozí majitel. Při zkušebních jízdách byla zjištěna nutnost vyměnit i zadní brzdový mechanismus, což celkové náklady na pořízení vozu po započtení servisu zvýšilo na částku kolem 280.000,- korun. Servis jsme hradili z prostředků Team 4 Ukraine. Šlo nám prostě o to dostat vůz do co nejlepšího technického stavu, aby se pro sirotčinec hospodařící s velmi skromným rozpočtem nestalo vozidlo danajským darem. A věříme, že se povedlo. Každý kdo s vozem jel říkal: ,,To auto je fakt dobrý!“
Vůz jsme naplnili trvanlivými potravinami, kompletem disků se zimními pneumatikami, potraviny jsme naskládali i do druhého vozu který do Ukrajiny vyrážel a vyrazili na cestu. Ta probíhala i díky velmi důkladné přípravě bezproblémově, ať už jde o byrokratické náležitost spojené s vývozem auta či potravin přes hranice, nebo o cestu samotnou. Rychlost celního procesu, který trval lehce nad dvě hodiny nás zaskočila natolik, že jsme si mohli dopřát kousek za Lvovem pětihodinový spánek. Ráno jsme pak přes Ternopil pokračovali k jižní hranici s Rumunskem, kde se Mahala, předměstí Černivců, nachází. Cesta probíhala kromě pár kontrol na blokpostech nekomplikovaně, a tak jsme prostor odměnit se zastávkou u výhledu na řeku Dněstr, která se klikatí krajinou a podobně jako naše řeky nyní trpí nižším stavem vody, než bývá obvyklé.
Další zastávkou byl již sirotčinec v Mahale. Děti, které se zrovna bavily hrou na zahradě, zvědavě přibíhaly a pomáhaly nám vyložit půl tuny potravin a oblečení, které jsme dovezli. Nejvíce zájmu ale budil samotný automobil, jako by ředitel Anatolyj a jeho personál stále nevěřili, že jejich přání se dnešním dnem skutečně naplní. Panu řediteli předáváme klíčky, probíhá nutné focení a natáčení následované předáním a podpisem dokumentů. Dopijeme kávu, sníme pár sušenek a bavíme se o situaci. Zima bude těžká, těžší než ta předešlá. Sirotčinec je sice vybaven generátororem, ale ten pochopitelně řeší jen zlomek těžkostí, které je pravděpodobně brzy čekají. Dáváme si ruku na to, že když bude v našich možnostech pomoci, pomůžeme. Pan ředitel viditelně bojuje s emocemi, opakovaně děkuje, a to hlavně všem z Vás, kteří naším prostřednictvím zařízení pomáhají.
Přesouváme se do Černivců, kde strávíme noc před návratem a jdeme si konečně dát jídlo jinde, než na benzince či u stánku u cesty. Jdeme si projít i místní zajímavosti - ,,Cinegogu,“ jednu ze synagog, která byla v éře SSSR přebudována na kino, centrum, kde probíhá sbírka na ZSU a kde jsou na tradiční tabuli cti portréty padlých hrdinů. Vyhlášenou je zdejší pěší zóna, která je o pátečním večeru živá. Všichni si nezávisle na sobě všímáme, jak málo je mezi přítomnými mužů v produktivním věku…
Noc je rovněž klidná, drony které letěly ze severu se stočily na Kyjev a mohli jsme se tak tentokrát vyspat bez buzení zvukem sirén, a tak po snídani vyrážíme odpočatí na cestu zpět. I přechod hranic na zpáteční cestě probíhá příjemně rychle, rozuměj do čtyřech hodin čekání, posunů o pár metrů a kontroly všech zavazadel, která je třeba z auta vyskládat na dřevěnou lavici. Netradičně v Katovicích na letišti vysazujeme prvního člena posádky, aby stihl své povinnosti v Anglii, zajíždíme do Bratislavy vysadit jednoho ze skupinky zmíněných ,,airsofťáků“ Whiskeyho, pokračujeme noční dálnicí na Prahu a kolem čtvrté hodiny ráno je i poslední z nás doma.
S několikahodinovým odstupem v člověku vždy každý cesta s pomocí doznívá a u této to není jinak. Až z reakcí při předání jsem pochopil, jak velký ,,gamechanger“ je pro sirotčinec to auto, na které se dárci složili. Jak málo pochopitelné pro ně stále zůstává, že existuje parta Čechů a Slováků, která je ochotná udělat si volno na to, aby strávila tři dny za volantem aby jim dovezla, co naléhavě potřebují. Vnímám, že to není pomoc, která změní svět, zmírní utrpení, natož změní celou válku nesmyslně rozpoutanou Putinem. Ale jednotlivé životy dokáže tento skutek změnit opravdu zásadně k lepšímu. Díky Vám, díky těm, kteří Ukrajinu a Team 4 Ukraine podporujete. K vyřizovaným poděkováním pana ředitele se tedy i my připojujeme.
JAN MORAVA, 22. 9. 2026, ZPRÁVA Z CESTY
Líbí se vám naše činnost a chcete také podpořit pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na transparentní účet 2801169198/2010 nebo navštivte náš dobročinný eshop. Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio.
