Článek
Sputnik se sám definuje jako „moderní zpravodajská agentura, jejíž systém zahrnuje zpravodajské kanály, webové stránky, sociální sítě, mobilní aplikace, rozhlasová vysílání a multimediální tisková centra“ (Sputnik 2023). Jeho hlavní sídlo je v Moskvě a kanceláře má označené i v dalších zemích, například v USA, Číně nebo Egyptě. Cílila přitom na globální politické a ekonomické zprávy, čímž oslovovala poměrně velkou část publika (Sputnik 2023). Sputnik zahájil provoz v roce 2014 jako následovník stanice Hlas Ruska. Dnes využívá poměrně propracovaný systém sdílení mediálního obsahu v angličtině, španělštině, arabštině, čínštině a perštině, přičemž provozuje i českou verzi Sputniku. Jeho obsah dávají do souvislosti s pro-kremelským mediálním rámováním, což se ukázalo zejména v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu (NFNZ 2023).
Pozornost bývá spíše soustředěna na RT, jehož mediální strategie představuje obdobný systém. Přitom i na Sputnik, stejně jako RT, uvalila Evropská unie sankce. Tyto koordinované kroky byly založeny na obavách z jeho přímého či nepřímého propojení s Ruskou federací a vlivu na mediální prostředí. Sankce, které byly veřejně oznámené komisí EU, vedly k okamžité blokaci provozu těchto kanálů na území Evropské unie (Rada EU 2022). Ovšem platformy a uživatelé stále nacházejí způsoby, jak tyto blokace obejít, takže Sputnik dále působí v Evropě, včetně Česka, a využívá digitální nástroje ke sdílení videoobsahu.
Sputnik i RT představují mediální alternativu k západním narativům. Využívají strategie, kdy v případě kritiky ruské vlády kontrují mediálními výstupy, které označují obdobná tvrzení vůči Západu. Tento přístup se výrazně opírá o propracovaný systém mediálních sdělení a koordinované využití hashtagů, kterými uživatelé označují související témata na digitálních platformách. Takové strategie dávají jejich obsahu široký mediální dosah, čímž cílí na velkou skupinu dospělé populace konzumující mediální obsah online (Elswah and Howard 2020).
