Článek
Čínská propaganda má poměrně hluboké historické kořeny, přičemž důraz na roli císaře jako spojovatele nebeské a světské moci dával významné inspirační rámce i pozdější oficiální ideologii. Například idea maoismu, jakožto víry s výrazným náboženským podtextem, využívala tradiční čínské symboly a kulturní kontext, kterým uživatelé ideologie přikládali roli morální autority.
Mediální strategie současné Číny pod vedením Si Ťin-pchinga představuje sofistikovanou globální komunikaci formovanou propracovaným systémem zahraničněpolitického vlivu. Ten zahrnuje činnost kolem strategického sdílení obsahu prostřednictvím moderních platforem.
V tomto rámci byla významně posílena práce s čínskými komunitami v zahraničí, na které čínská politika cílila jako na „základny zahraniční propagace“. Takové propojení pak vytváří mediální a mezilidské uzly, které slouží k šíření ideologicky interpretovaných postojů. Úzká spolupráce s firmami a jednotlivci pak umožňuje šířit propracovaný obraz Číny jako stabilní, mírové a prosperující země – tento obraz se pak stává součástí oficiálních narativů.
Velkou roli zde hraje zavádění globální multiplatformní strategie informačního sdílení, do níž jsou integrována tradiční i digitální média, přičemž je v některých případech naplňována formou fúzí a akvizic mediálních domů. Za hlavní mediální nástroj je možné považovat Čínskou globální televizní síť (CGTN), jež má silný mezinárodní dosah a cílí na zahraniční veřejnost.
Zároveň je stále nápadné používání metod, které dávají důraz na diskurzní hegemonii komunistické strany – tedy schopnost ovlivnit zahraniční veřejné mínění, zejména prostřednictvím vysoce koordinovaného systému práce s klíčovými narativy jako je „čínský sen“ či „společný osud lidstva“. Přesto čínská politika tvrdí, že neusiluje o hegemonii, ale o „nový mezinárodní spravedlivý řád“, což odráží strukturovanou ideologii socialismu s čínskými rysy. I zde platí, že tento model má být prezentován jako alternativa k západnímu liberálně-demokratickému narativu.
Výrazné prostředky, které Čína do propagandy investuje představují rozpočty v řádu miliard dolarů. Mezi využívané mediální kanály patří kromě zmíněné CGTN například: China Daily, Global Times nebo Čínské mezinárodní rádio. Za pozornost stojí rozšířená praxe fúzí a převzetí zahraničních platforem, což umožňuje ještě hlubší proniknutí do veřejného diskurzu mimo samotnou ČLR.
Závěrem lze říct, že čínská propaganda představuje propracovanou strukturu vlivu, která má za cíl ovládnout mediální prostředí a skrze rozsáhlý a koordinovaný systém vlivu působit na většinu dospělé populace planety.
