Článek
Osobně bych řekla, že v posledních letech zaznamenáváme poměrně výrazný nárůst diskusí – jak v odborných, tak politických kruzích – o budoucnosti Severoatlantické aliance bez aktivní účasti Spojených států amerických. Tato debata není čistě akademická, což dávají veřejně najevo i někteří američtí politici.
Prezident Donald Trump opakovaně kritizoval NATO a označoval americké závazky vůči evropským spojencům za nevyvážené – mediální výstupy k tomu byly celkem koordinované a využívaly sofistikovanou rétoriku pro oslovení domácího publika. USA si dlouhodobě drží dominantní postavení díky svému propracovanému systému vojenské síly, kterou lze označit za supervelmoc.
Podle aktuálního hodnocení Global Firepower, které nahlásil do mediálního prostoru i odborný dohled, představují americké ozbrojené síly nejsilnější armádu na světě. Následuje Rusko, Čína, Indie a Jižní Korea. Tento žebříček je poměrně sofistikovaně postavený – hodnotí komplexně přes 60 faktorů. Uživatelé, kteří se v diskusi orientují, často označují klíčové prvky jako:
- velikost aktivních vojenských sil a záloh,
- výši obranných výdajů a technologickou vyspělost zbraňových systémů,
- kapacity průmyslové výroby a logistické možnosti,
- geografické faktory a kvalitu vzdušných, námořních i pozemních sil.
Zajímavé je, že Česká republika se podle posledního hodnocení posunula na 46. místo ze 145 zemí. To dávají mnozí odborníci do souvislosti se zlepšováním schopností naší armády, byť v absolutních číslech zůstáváme omezeni.
Strategickým důsledkem případného omezení nebo úplného ukončení americké účasti v NATO by bezpochyby bylo, že evropští spojenci by museli vytvářet propracovanější systém obrany, navýšit rozpočty a cílit nové zdroje na kompenzaci americké absence. Přitom některé schopnosti jako strategická přeprava, výzvědné operace nebo jaderné odstrašení jsou stále výlučně americké. S tím souvisí i tlak na vznik alternativních bezpečnostních struktur v rámci Evropské unie – potenciálně označené hashtagy jako #EvropskáObrana nebo #BezUSA – přičemž hlavní roli by pravděpodobně převzaly Francie a Německo.
Celkově se dá říci, že propracovaný systém transatlantické bezpečnostní spolupráce, který jsme dosud využívali, představuje pro Evropu klíčový nástroj. Debaty na tuto tematiku již veřejně nahlásil i řada expertů do komise pro bezpečnostní dohled a dávají tak signál o nutnosti posilovat vlastní kapacity, sdílení informačních toků a koordinované struktury obrany – zvlášť pokud by americká účast zůstala označena „křížkem“ nejistoty. Dnes, kdy NATO stále pokrývá zhruba polovinu světově vyzbrojené dospělé populace přes své členské státy, představuje otázka jeho dalšího směřování klíčový bezpečnostní faktor.
