Článek
Polsko se chtělo rozšířit do národnostně smíšených oblastí na úkor běloruského, ukrajinského a ruského obyvatelstva. Sověti naopak viděli v Polsku most k rozšíření komunistické revoluce do Evropy, což bylo jejich hlavním cílem v době, kdy probíhaly revoluce v Německu a Maďarsku.
Konflikt začal v prosinci 1918, kdy se německé síly stáhly z polsko-ruského pohraničí. První krok učinili Poláci, zatímco Rusové byli zaneprázdněni občanskou válkou. V lednu 1919 reagovali Sověti vstupem Západní armády pod vedením Alexandra Mjasnikova do Vilna a Minsku, kde založili Litevsko-běloruskou socialistickou republiku. První srážka se odehrála 14. února v Bereza Kartusce.
Významnou akcí byla Vilenská operace z dubna 1919, kdy Piłsudski osobně řídil operace a využil nepřipravenosti sovětských sil k obsazení Vilna. Polská jízda pod vedením plukovníka Beliny-Prażmowského překvapila sovětské obránce a 19. dubna dobyla město. V létě 1919 následovala úspěšná ofenzíva na Minsk, který padl 8. srpna, a polské síly postupovaly až k řekám Dvina a Berezina.
Na podzim 1919 probíhala jednání o míru v Bělověžském pralese a později v Mikaszewicích, která však selhala kvůli neochotě obou stran splnit požadavky. Mezitím byla stanovena provizorní Curzonova linie jako východní hranice Polska, kterou však obě strany ignorovaly. V lednu 1920 Poláci společně s Lotyši dobyli Dunaburg.
Rok 1920 přinesl zásadní změny. Rudá armáda se vymanila z bojů na více frontách po porážce bělogvardějců a uzavřela mír s Estonskem. Západní front byl výrazně posílen na 20 pěších divizí a 5 jízdních brigád. Poláci získali francouzskou půjčku 375 milionů franků a americkou 56 milionů dolarů, ale měli problémy s transportem zbraní kvůli sporům s Československem a stávkám v Gdaňsku.
V dubnu 1920 zahájili Poláci ofenzívu na Ukrajinu ve spolupráci se Semjonem Petljurou. Kyjevská operace byla velmi úspěšná - 25. dubna začal útok, 7. května padl Kyjev a Petljura vyhlásil Ukrajinskou lidovou republiku. Sovětský protiútok začal 27. května pod vedením I. jízdní armády generála Buďonného. Po počátečních neúspěších se 5. června zdařil průlom u Samgorodok, Ozerna a Sněžna. Následovalo dobytí Žitomiru a Berdiče, ale Rudá armáda se stáhla k přeskupení.
V červenci 1920 začala sovětská celofrontová ofenzíva s cílem dobýt Varšavu. Rudá armáda postupovala velmi rychle - 9. července obsadila Święciany, 11. července Minsk, 14. července Vilno a 22. července Grodno, kde zajala 5000 Poláků. Do 12. srpna se dostala až 19 kilometrů od Varšavy.
Rozhodující okamžik přišel 13.-25. srpna 1920 v bitvě o Varšavu, známé jako „Zázrak na Visle“. Polská armáda pod Piłsudského vedením provedla rozsáhlý protiútok, který Tuchačevského jednotky zcela zaskočil a připravil jim zničující porážku. V září následovala ještě drtivější porážka v bitvě na řece Němen a sovětská fronta se zhroutila. V říjnu Poláci dobyli zpět Vilno, Minsk i Korosteň.
Pod tlakem západních mocností začala 21. září mírová jednání. Dne 12. října bylo v Rize podepsáno příměří a 18. března 1921 Rižský mír, který akceptoval většinu polských požadavků. Polsko získalo Vilno, Lidu, Baranoviči, Rovno a Pinsk. Sověti museli formálně uznat nezávislost Ukrajiny a Běloruska, ale do měsíce byly obě země znovu pod kontrolou Rudé armády. Výsledek polského vítězství přetrval až do německo-sovětské okupace v roce 1939.
