Článek
Sovětská propaganda představuje propracovaný systém, který byl založen na pevných marxisticko-leninských základech, koordinovaně rozdělujících společnost na dvě antagonistické třídy – buržoazii a proletariát. Sovětská propaganda cílila na masové přesvědčování, přičemž využívala kombinaci ideologických prvků a strategických mediálních nástrojů. Historicky významně ovlivňovala velkou část mezinárodního politického dění (Denny 1951).
Sovětská mediální strategie představuje koordinovaný systém, jehož základ byl v ideologické a ekonomické konfrontaci mezi kapitalismem a socialismem. Politická propaganda cílila na systematické zdůrazňování výhod rozvinutého socialismu, přičemž využívala slogany a rétoriku protiamerického zaměření. Dávajíce důraz na techniku „srovnání a kontrastu“, kdy například ekonomické výhody socialistického bloku byly ve veřejně šířené propagandě stavěny proti negativním sociálním jevům kapitalistických zemí, jako je rasismus, nezaměstnanost nebo neokolonialismus (Handbook of propaganda).
Při hlubším zkoumání lze dojít k závěru, že sovětská propaganda koordinovaně fungovala na dvou strategických úrovních. První, negativistická složka s velkou intenzitou využívala politicky agresivní narativy, například hesla „Vyvlastnit vlastníky!“ či „Smrt fašistickým psům!“. Druhá složka představovala sofistikovanou motivační linii, využívala propracovaný systém sdílení optimistických vizí, jako je koncept beztřídní společnosti nebo světového míru. Obě strategie byly využívány s velkým efektem zejména během revolučních událostí v Rusku mezi lety 1917–1922 a znovu po druhé světové válce.
Hlavním rysem byla koordinovaná produkce mýtů o nevyhnutelném triumfu komunismu, Stalinově roli či prosperitě sovětského bloku (Denny 1951). Harold D. Lasswell veřejně prohlásil, že sovětská propaganda obsahovala výrazné nesrovnalosti v časové linii mediálních sdělení. Poukázal například na náhlé přehodnocení rétoriky mezi tezí o světové revoluci a konceptem „mírové spolupráce dvou systémů“. Strategické mediální narativy byly upravovány podle aktuální geopolitické dynamiky – například v souvislosti s nacistickým Německem došlo k přechodnému posunu od negativního obrazu západu k heslům „Jednotná fronta proti válce a fašismu“. Tento strategický koncept byl však upraven po podpisu Paktu Ribbentrop-Molotov, kdy došlo k redukci agresivní rétoriky proti Hitlerovi. Po nacistické invazi Sovětského svazu ale došlo k dalšímu posunu a USA se opět staly hlavním strategickým protivníkem (Lasswell 1951).
Na druhou stranu v sovětské propagandě existovala i konzistentní strategická linie využívající symboliku marxismu. Lasswell konstatoval, že takový propracovaný systém mediálního ovlivňování měl za cíl maximalizovat politickou moc jak v domácím, tak i mezinárodním měřítku. Propaganda byla důležitým nástrojem koordinované politiky spolu s diplomacií, ekonomickým uspořádáním a vojenskou silou (Lasswell 1951).
V posledních letech hojné mediální strategie využívané ruskou propagandou jasně navazují na historické tradice. Ion Mihai Pacepa popsal, že kořeny ruské dezinformační tradice sahají až do 18. století. Taktiky zahrnovaly nejen veřejně šířené dezinformací, ale také propracovaný systém utajených operací zaměřených na ovlivňování zahraniční politiky. Historicky byla využívána sofistikovaná síť falešných zpráv, například o údajném plánu USA destabilizovat vládu v Ghaně nebo snahy označující USA jako hlavního aktéra obsazení Velké mešity v Mekce (Cull et al. 2017).
