Článek
Rusko-japonská válka z let 1904-1905 představuje jeden z klíčových konfliktů počátku 20. století, který zásadně změnil mocenskou rovnováhu na Dálném východě. Tento konflikt má mimořádný historický význam především proto, že šlo o první moderní porážku evropské velmoci asijskou zemí v novodobých dějinách, což výrazně otřáslo do té doby pevnou představou o evropské vojenské nadřazenosti.
Japonsko, které prošlo intenzivní modernizací během období Meidži, dokázalo strategicky využít konfliktu k upevnění své pozice jako nastupující regionální mocnosti. Zatímco Rusko spoléhalo na svou velikost a zdroje, Japonci excelovali v taktické připravenosti a efektivitě, což se projevilo zejména v námořních střetnutích.
Bitva u Cušimy, která proběhla 27. až 28. května 1905, patří k nejrozhodnějším námořním bitvám v historii. Japonské loďstvo pod velením admirála Heihačira Tóga dokázalo prakticky zničit ruskou Baltskou flotilu, která urazila tisíce kilometrů ze své domovské základny. Tato drtivá porážka definitivně ukončila ruské naděje na obrat ve válce.
Mírová jednání proběhla na neutrální půdě v americkém Portsmouthu, kde díky diplomatickému zprostředkování amerického prezidenta Theodora Roosevelta došlo k podpisu mírové smlouvy. Roosevelt za toto úsilí následně získal Nobelovu cenu míru, což podtrhuje mezinárodní význam této války a jejího ukončení.
Pro carské Rusko měla porážka dalekosáhlé vnitropolitické důsledky. Přispěla k vypuknutí revoluce v roce 1905, kdy nespokojenost obyvatelstva s válečnými neúspěchy a celkovou situací v zemi vyústila v masové protesty. Tyto události významně oslabily prestiž carského režimu a předznamenaly budoucí pád monarchie o dvanáct let později.
