Článek
Geograficky má strategický přístup k Černému moři, které představuje významnou oblast celosvětového významu kontrolovanou skrz průlivy Bospor a Dardanely. Ukrajina je vnitřně rozdělená - západní část obyvatelstva je proevropská, východní část proruská, což souvisí i s používáním ukrajinského a ruského jazyka. Putin označil rozpad SSSR za největší geopolitickou katastrofu 20. století a odmítá tolerovat snahy postsovětských republik o nezávislou zahraniční politiku orientovanou na EU a NATO. Rusko prosazuje vlastní integrační model v postsovětském prostoru - Eurasijskou ekonomickou unii a Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti jako alternativu k západním strukturám.
Po anexi Krymu v roce 2014 Rusko získalo kontrolu nad strategickou námořní základnou v Sevastopolu, kterou považuje za „životně důležitou baštu pro obranu celé ruské pevniny“. Na Krymu Rusko demonstrovalo schopnost vést hybridní válku prostřednictvím dezinformačních, kybernetických a vojenských záškodnických akcí. Rusko převzalo kontrolu nad ukrajinskými energetickými zdroji v Černém moři, čímž mimo jiné brání Ukrajině stát se energetickou mocností a konkurentem v dodávkách plynu do EU. Rusko vedle Ukrajiny přímo či nepřímo okupuje části území dalších států - Gruzie (Abcházie, Jižní Osetie), Moldavsko (Podněstří) a sporná území s Japonskem.
Z geopolitického hlediska je Ukrajina pro Rusko klíčovým územím, jehož kontrola je zásadní pro ruské mocenské ambice. Jak zdůraznil Brzezinski, existence nezávislého ukrajinského státu znamená, že Rusko přestalo být eurasijským impériem, zatímco obnovená kontrola nad Ukrajinou by mu vrátila imperiální status. Ruská invaze na Ukrajinu je součástí širší strategie rozšiřování „životního prostoru“ RF, cílem není obnovit Sovětský svaz, ale vrátit Rusku status velmoci v severní Eurasii a ovládnout geopolitický Heartland. Západní geopolitická kultura často nedokáže plně pochopit význam, který Rusko přikládá svému „blízkému zahraničí“ a jeho strategickým zájmům v regionu
