Článek
Během tohoto období vzniklo několik ukrajinských státních útvarů. Největšího mezinárodního uznání se dostalo Ukrajinské lidové republice (ULR), která byla nejprve řízena socialisty ovládanou Ústřední radou a později Direktoriem v čele se Symonem Petljurou. Na západě vznikla Západoukrajinská lidová republika, která se v lednu 1919 formálně spojila s ULR. Krátce existoval také konzervativní Ukrajinský stát (Hetmanát) vedený Pavlem Skoropadským s podporou Německa. Na východě a jihu vznikaly bolševické republiky, které se později spojily v Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku.
Konflikt byl komplikován zapojením mnoha aktérů s protichůdnými zájmy. Vedle ukrajinských nacionalistů bojovali v oblasti ruští bolševici, bělogvardějci pod vedením Antona Děnikina, anarchisté Nestora Machna se svým „Svobodným územím“, a zasahovaly zde také vojenské síly Německa, Rakouska-Uherska, Polska, Rumunska a krátce i Francie.
Vývoj konfliktu byl dynamický. Po únorové revoluci 1917 vznikla autonomní ULR, která v lednu 1918 vyhlásila plnou nezávislost. Bolševici však obsadili většinu východní Ukrajiny včetně Kyjeva. ULR následně uzavřela spojenectví s Německem, které vyhnalo bolševiky z Ukrajiny. V dubnu 1918 provedl generál Skoropadskij převrat a vytvořil Hetmanát. Po německé porážce v první světové válce a stažení německých vojsk byla obnovena ULR. Bolševická ofenzíva v roce 1919 obsadila většinu Ukrajiny, než ji dočasně vytlačila bílá armáda. Po opětovném bolševickém postupu uzavřela ULR v dubnu 1920 spojenectví s Polskem. Po polsko-sovětském příměří v říjnu 1920 zůstaly ukrajinské síly bez podpory a byly poraženy.
Konflikt byl formálně ukončen Rižským mírem v březnu 1921. Většina ukrajinského území byla začleněna do Sovětského svazu jako Ukrajinská SSR, západní oblasti připadly Polsku, menší části získalo Československo (Podkarpatská Rus) a Rumunsko (Besarábie). Ukrajinská válka za nezávislost bývá někdy vnímána také jako součást ruské občanské války nebo jako závěrečné dění na východní frontě první světové války.
