Článek
Gruzie - ruská vojska zahájila invazi do Gruzie ze dvou směrů - ze separatistických republik Severní Osetie a Abcházie, přičemž jako oficiální důvod uváděla „ochranu obyvatelstva“. V průběhu následujících pěti dnů provedla ruská letadla více než stovku úderů na gruzínská města, při nichž byly bombardovány i civilní oblasti. Tyto útoky měly za následek značné ztráty na životech nevinných obyvatel a rozsáhlé materiální škody.
Během šestidenního konfliktu přišlo o život 170 ruských vojáků a žoldnéřů. Na gruzínské straně byly ztráty ještě dramatičtější, zejména mezi civilním obyvatelstvem, které se stalo terčem leteckých útoků. Mnoho lidí bylo nuceno opustit své domovy a stát se vnitřně vysídlenými osobami. Výsledkem této krátké, ale intenzivní války bylo de facto odtržení Jižní Osetie od Gruzie. Tato oblast se stala neuznanou republikou pod faktickou kontrolou Ruska, což mezinárodní společenství dodnes neuznává jako legitimní stav.
Průběh šestidenního konfliktu v Gruzii, 2008.
Události z 12. srpna 2008 odhalily zajímavý rozpor mezi oficiálními prohlášeními ruského vedení a realitou na bojišti. Tehdejší ruský prezident Dmitrij Medveděv sice veřejně oznámil, že vydal rozkaz k ukončení vojenských operací v Gruzii, skutečnost však byla odlišná. Velitelé ruské armády v přímém rozporu s prezidentovým prohlášením pokračovali v bojových akcích na gruzínském území.
Tato situace vyvolala řadu otázek o skutečné kontrole nad ruskými ozbrojenými silami a mocenské hierarchii v Rusku. Zatímco prezident Medveděv jako vrchní velitel ozbrojených sil formálně vydal rozkaz k zastavení bojů, vojenští velitelé v terénu tento rozkaz ignorovali. To naznačovalo buď existenci paralelních mocenských struktur v ruském vedení, nebo možnou záměrnou strategii, kdy oficiální prohlášení nesouhlasila s plánovanými vojenskými akcemi.
Tento rozpor mezi oficiálními prohlášeními a reálnými kroky ruské armády se stal charakteristickým rysem konfliktu a předznamenal podobné vzorce chování v budoucích ruských vojenských operacích. Incident také zpochybnil skutečnou autoritu tehdejšího prezidenta Medveděva nad ozbrojenými silami a naznačil komplexní povahu rozhodovacích procesů v ruském vojenském a politickém vedení.
Tento konflikt výrazně poznamenal nejen vztahy mezi Ruskem a Gruzií, ale také celkovou geopolitickou situaci v regionu. Ukázal připravenost Ruska použít vojenskou sílu k prosazení svých zájmů v oblasti bývalého Sovětského svazu a stal se předzvěstí podobných akcí v následujících letech. Válka také významně ovlivnila vztahy Ruska se západními zeměmi a přispěla k rostoucímu napětí v mezinárodních vztazích.
