Článek
Komisař se podívá pohrdavě z okna na Artemovu motorku a pronese verdikt, který má váhu rozsudku: „Pokud jsi přijel na motorce, jsi schopen služby.“
Tento skutečný příběh přesně ilustruje mechanismus válečného zločinu, který Rusko páchá na okupovaných územích již více než dekádu. Podle článku 51 Čtvrté ženevské úmluvy je zakázáno nutit obyvatele okupovaného území sloužit v ozbrojených silách okupační mocnosti. Přesto Ruská federace od roku 2015 provedla na Krymu již 18 odvodních kampaní a do svých řad nezákonně povolala přes 40 000 místních obyvatel. V současnosti je až každý šestý zajatý „ruský voják“ nuceně mobilizovaný Ukrajinec. A Artem? Ten se měl stát jedním z nich. Jeho touha po svobodě ho vedla přes tři tisíce kilometrů dlouhou pouť, která ho dovedla až do Kyjeva.
Výchova strachem: Když je identita ideozločin
Artemův odpor nevznikl před odvodovou komisí. Rostl v něm od pěti let, kdy poloostrov obsadili „zelení mužíčci“. Ruská okupační správa okamžitě zavedla do školství systém, který má za cíl vymazat ukrajinskou identitu a nahradit ji loajalitou k Moskvě. Když Artem ve škole z okna vykřikl „Sláva Ukrajině“, reakce systému byla okamžitá a disproporční. Následoval výslech školním psychologem a obvinění z šíření „nacistických hesel“.
Tato indoktrinace je součástí širší strategie. Organizace jako Crimean Human Rights Group dlouhodobě upozorňují na militarizaci vzdělávání na Krymu, kde jsou děti od útlého věku vedeny k nenávisti vůči vlastnímu státu. Artem snil o žurnalistice, ale brzy pochopil, že v totalitním režimu novinařina neexistuje. „Diplom z místní školy vypadal jen jako bezcenná formalita,“ vzpomíná. Chtěl utéct legálně, studovat na Slovensku nebo v USA, ale narazil na další systémovou bariéru: mezinárodní izolaci. Jeho pas vydaný na Krymu nikdo neuznával. Západní byrokracie ho tak nechtěně uvěznila v pasti, ze které vedla jediná cesta – na frontu v ruské uniformě.
Logistika přežití: 3000 kilometrů v týlu nepřítele
Když lékařská komise ignorovala jeho ledviny, Artem pochopil, že systém mu nedává na vybranou. Za odmítnutí služby hrozí v RF vězení, za dezerci ještě více. Rozhodl se pro třetí možnost: riskantní únik.
Jeho trasa mapuje zoufalou geografii současné války. Přímá cesta na svobodnou Ukrajinu přes frontovou linii je pro civilisty smrtelná. Projít není možné. Artem musel zamířit hlouběji do Ruska a zvolit riskantní manévr přes území nepřítele. Cesta dlouhá přes 3 000 kilometrů vedla přes území agresora až do Běloruska. Zde se spolehl na poslední fungující mechanismy humanitární pomoci – síť ukrajinských dobrovolníků a konzulární podporu, která mu v Bělorusku vystavila náhradní doklady pro návrat.
Přechod Mokrany–Domanove na bělorusko-ukrajinské hranici je v současnosti jediným humanitárním koridorem, kudy se mohou občané Ukrajiny vracet z okupace. Průchod tímto místem však znamená podstoupit tzv. filtraci – ponižující výslechy a kontroly telefonů ze strany ruských a běloruských sil, kde jakákoliv stopa pro-ukrajinského postoje může znamenat zatčení.
Hymna jako důkaz selhání propagandy
Artem to dokázal. Překročil hranici, kde na něj čekali dobrovolníci. Definitivní zlom však přišel až ve vlaku směřujícím do Kyjeva. Časně ráno se nádražním rozhlasem rozezněla ukrajinská hymna. Pro většinu cestujících běžná kulisa, pro Artema šokující moment. Poprvé v životě ji slyšel veřejně, nahlas, bez strachu z trestu.
Příběh tohoto osmnáctiletého chlapce je důkazem, že ani masivní propaganda a represe nedokážou zlomit každého. Artemův útěk je individuálním vítězstvím nad mašinérií, která porušuje mezinárodní právo v průmyslovém měřítku. Každý den jsou do ruského „masomlýnku“ povoláváni a odváděni další chlapci z okupovaných území. Ne každý má tolik odhodlání, vůle a štěstí, aby jeho cesta za svobodou skončila úspešně.
Do nového roku 2026 přejeme nám všem, abychom si vážili svobody. Není samozřejmostí. A Ukrajině přejeme více takových Artemů – lidí, kteří i tváří v tvář beznaději odmítnou sloužit zlu.
Odvaha vzít věci do vlastních ruku
Nenechme v tom lidi jako Artem samotné. Svoboda není zadarmo, stojí oběti, stojí úsilí. Lidé, kteří jsou ochotni ji bránit svými životy právě dnes mrznou v bahnitých zákopech na východní frontě. Podpořte je. Vaše pomoc jim dává naději.
