Čas se radikálně krátí

Tohle je poslední analýza, na které se letos podílíme. Máme dost. Většinou vám ji zkracujeme, ale dnes to dělat nebudeme. Musí zaznít celá. A víme, že se Vám nebude chtít číst, že se nebude líbit.

Válku na Ukrajině prohráváme. Ne začínáme prohrávat. Prohráváme.

Za jak dlouho k tomu dojde je obstojně sepsáno v analýze, ale bohužel tomu stejně neuvěříte. Přesto jsme měli potřebu Vám to sdělit, protože až ten čas přijde, většina z našich přátel tu nebude, aby mohla říct: „My jsme vás varovali.“ A co by to bylo za radost.

Jsme unavení. Protože z podporovatelů Ukrajiny jsou dnes fanoušci. Ne podporovatelé, ale fanoušci – přesně dle strategie ruské psychologické války.

Ocitli jsme se v situaci, kdy Ukrajinští vojáci musí přesvědčovat OSINT kanály, aby přiznali ruské územní zisky. Jsme v bodě, kdy vojáky bránící Ukrajinu jejich fanoušci označují za kremloboty, protože kritizují jejich oblíbený tým.

Pravda je buď nudná, děsivá, nebo se nám nelíbí. Tak ji přeskočíme.

Jenže tohle není hra, kdy když se nedaří, můžete to zkusit znovu. Trestem za „gól“ je smrt. Tahle porážka je konečná, je definitivní.

A proto odvracíme zrak a raději fandíme. To se Rusům hodí.

Žijeme v době, kterou vytvořily sociální sítě a dokonale ji využili pro svou válku Rusové. Udělali z nás fanoušky stovky různých „pravd“. Nejsme schopni poslouchat obyčejnou nudnou pravdu. Na té už nezáleží. Jenže pravda, ta je jako Pendolino. Nakonec vás dožene.

Ocitli jsme se v době, kterou přesně vystihuje film „Don't Look Up“. Je to svět civilizace před katastrofou.

A teď se katastrofa žene na celou Evropu a během velmi krátké doby smete Ukrajinu. Ale nás taková analýza nezajímá, přece fandíme.

Tuhle nám psal někdo slova podpory „hlavně klukům vyřiďte, že je většina lidí nikdy nepřestala podporovat,“ odpověď byla prostá a suchá jako záchod na Ukrajině – „Většina nikdy nezačala.“ Pravda je zdrcující.

Jsme přesně v bodě, kam nás ruská informační válka měla dostat. Žijeme v bublině, kde druhou stranu ignorujeme. V bublině, kdy se radujete z utracení cenných prostředků za gesta podpory, smějeme se ruským ježčím tankům a sítím proti dronům, abychom je poté v tichosti sami nasadili. Žijeme v bublině neutuchající podpory Ukrajiny, která je ale pouze fiktivní. Na frontu tahle podpora nedorazí.

Problém je, že jsme si zvykli, že Ukrajina trpí a zvládá. Roky tiše krvácí a zvládá. A my s napětím sledujeme, jestli se nad propastí udrží jednou rukou, čtyřmi prsty, třemi…

Ale vzpomeňte si, že to byl Putin kdo řekl o Ukrajině „trp má panenko“ když jeho vojáci u Kyjeva znásilňovali mladé holky. Ale nečinnost je to, co utrpení připouští. Nečinnost zabíjí.

Ale my se raději vezeme na vlně podpory a investujeme do gest a symbolů.

Zrovna nás by nikdo neměl podezírat, že nechápeme jakou moc mají symboly. Dokážou strhnout masy. Ale naprosto upřímně, to bylo možné dělat před třemi roky. Nyní je už na symboly a gesta pozdě. Čas vypršel. Čas není.

Situace je taková, že pokud bychom neměli prohrát, potřebovali bychom každé tohle hezké gesto přeměnit na naprosto racionální investici do zbrojní výroby.

Takže vlajka přes celé fotbalové hřiště v Austrálii? Chápeme emoci, děkujeme, ale stejně prohrajeme. Za raketu Danu jsme rádi, jako gesto a vzpomínku na výjimečnou osobu (byť jsme se potkali jen jednou). Ale je to gesto a vzpomínka, je potřeba to tak brát s úctou a respektem. A pokud si to rychle neuvědomíme, jsme fanoušci a prohrajeme.

Pokud máme uhrát alespoň remízu, potřebujeme být surově racionální.

Co znamená surová racionalita?

Místo vlajky přes celý stadion by bodlo pár brokovnic. Bylo by jich doslova pár. Přesto by pomohly. Zato za Danu by jich bylo 300. Minimálně tři sta kluků by se vrátilo, tři sta by jich mohlo bojovat o chvilku déle a dokončit své mise. Ale není to o tomto konkrétním kroku. Na jednom kroku nesejde. Je to o změně myšlení.

Skutečná pointa je v tom, zda se takových raket vyrobí díky naší podpoře víc. Potřebujeme desetinásobky měsíční produkce. To je uvažování, které může vyhrát válku - výroba a efektivita. Řešení dostatečně levné a dobré, aby šlo nasadit v bezprecedentním objemu.

Výroba - ne gesta.

Putin se nebojí symbolů ani odvahy a urputnosti obránců. Ta je mu již dobře známá. Bojí se jen a pouze naší výroby.

A na tu bohužel kašleme a věříme, že když dáme kačky, Ukrajina si to vyrobí. Nevyrobí.

Ne v potřebném objemu. Ne, když nemá elektřinu, ne, když nemá dostatek levných PVO, které energetiku a výrobu ochrání. Ne, když je hlavní pracovní síla na frontě, nebo za hranicemi. Ne, když nemá jisté zda bude na zaplacení.

A my prohrajeme válku. Protože neřešíme racionální problémy válečné ekonomiky. Jsou nudné. Bléé. Je hele, Turek plácnul tuhle kravinu… je hele, hořící rafinerie…pěkný.

Prohráváme válku a analýza, která z toho vylezla, je na blití.

Ne proto, že by byla ošklivě napsaná (kredit patří jiným), ale na zvracení je ze surové reality toho, kolik nám zbývá času.

Chápeme, tenhle text je drsný a většina z vás nedočte. Není to na Pulitzera - to víme, bereme. A nechápejte to prosím špatně.

Jo, jsme unavení. Jsme naštvaní. Ale ne na vás. Jsme naštvaní na tu situaci. Na tu bezmoc. Na to, že vidíme další rozpad brigády. Naštvaní z umírání. A ano, naštvaní na Rusy.

Ačkoliv to tak z textu nevypadá, nálada mezi vojáky je docela dobrá. Smějeme se. Není to ale radostný smích. Většinu času se smějete tomu, jak moc šílené to je. Jak absurdní. Ale už to nechceme vysvětlovat. Z toho jsme unavení. Proto poslední analýza.

O osudu Ukrajiny se rozhodne na bojišti a my budeme u toho.

Kde budete vy? To záleží na tom, jak naložíte s obsahem zprávy.

Upřímně, doporučujeme abyste byli vyděšení. Už jenom proto, že analýza má 18 stran. Bohužel budoucnost nelze vmačkat do jednoho žoviálního reels na Insta.

Analýza je v odkazu pod příspěvkem. Pokud jste dočetli až sem tak doporučujeme ten pohyb prstíkem udělat. Pak třeba pochopíte.

Děkujeme, že jste četli, děkujeme za podporu, i gesty a symbolickou. I ten lajk vždy potěšil. Pořád to bylo víc, než udělá většina.

A ano, možná prohráváme, ale náš osud zůstává pevně spjat s osudem východní Ukrajiny. Každý z nás už si svůj konec mnohokrát prožil, až to přijde, budeme v rámci možností připraveni. Podělaní, ale připraveni.

Jako obvykle na závěr sbírka.

Je to jediný důvod, proč tvoříme obsah. Čistá racionalita.

Až si přečtete analýzu, pochopíte proč je to právě tahle sbírka na laciné PVO. Tak levné, že nás zbrojaři vyfakují, protože to není zajímavé.

Strážci nebes jdou do finále, stejně jako bitva o Donbas a osud celé Ukrajiny. Přidat se můžete tut: https://donio.cz/operace-strazci-nebes

Děkujeme. Pomáhejte dál.