Éra „Ukradni, co můžeš.“: Definitivní pohřeb světového řádu

Zapomeňte na diplomatické nóty a rezoluce OSN. Operace „Jižní kopí“ (Southern Spear) nám ukázala novou realitu: sféry vlivu už nejsou jen tiše tolerovány, jsou vymáhány hrubou silou. Suverenita státu, tedy jeho právo vládnout si sám, dnes platí jen tehdy, pokud jste pro velmoci užiteční. Pokud ne, nebo pokud sedíte na něčem, co chtějí, máte smůlu. Vstupujeme do světa, kde platí jediné pravidlo: Ukradni, co můžeš, pokud jsi silnější.

Když se 3. ledna nad ránem snesly americké bomby na venezuelskou pevnost Tiuna a letadlová loď USS Gerald R. Ford zablokovala pobřeží, nešlo o demokracii. Cíl byl brutálně přímočarý: dekapitace režimu. Nicolás Maduro a jeho manželka byli do rána v poutech na cestě do New Yorku. Žádný soud v Haagu, žádné zdlouhavé vyjednávání. Prostě je sebrali.

Donald Trump to v Mar-a-Lago řekl jasně: USA budou zemi „řídit“, dokud nebude nastolen pořádek. To není pomoc spojencům, to je převzetí moci. Demokratická opozice, která roky riskovala životy v boji proti Madurovi, byla z ješitných důvodů odsunuta na vedlejší kolej. Jejich boj byl ukraden cizí mocností, která si teď nárokuje vlastnictví nad celou zemí.

Prezident Trump tento krok ospravedlnil něčím, co nazval „Donroeovou doktrínou“. Je to slovní hříčka na starou Monroeovu doktrínu z 19. století, která říkala Evropě „ruce pryč od Ameriky“. Ale Donroeova verze je jiná. Je majetnická.

„Monroeova doktrína je velká věc, ale my jsme ji o hodně překonali,“ prohlásil Trump. Logika je surová: „Jsme v ropném byznysu. Pošleme tam naše firmy, ty vydělají peníze a vezmeme si, co nám patří.“ Spojené státy tímto krokem fakticky zrušily imunitu států. Říkají tím: Pokud dlužíte našim firmám nebo nespravujete zdroje podle našich představ, prostě si pro ně přijdeme. Je to mentalita vymahače dluhů, který má za zády armádu.

Zajímavé je i pozadí celé akce. Měsíce před útokem probíhala kampaň „Ya Casi Venezuela“ (Už skoro Venezuela), do které byl zapojen Erik Prince, zakladatel žoldnéřské armády Blackwater. Válka se tu stává soukromým byznysem, kde se hranice mezi státní politikou a firemním nepřátelským převzetím nebezpečně stírají.

Co to vlastně je ta „Chaokracie“? Je to termín, který popisuje systém, kde neplatí zákony (jako v demokracii), ale ani totální kontrola jedné strany (jako v totalitě). Je to systém selektivního chaosu.

V Chaokracii platí, že mezinárodní instituce jako OSN jsou jen diskusní kroužky bez moci. USA zaútočily bez mandátu Rady bezpečnosti. V Chaokracii se stát chová jako gangster – používá únosy a konfiskaci majetku jako standardní nástroj diplomacie. A co je nejděsivější: legitimita už nepochází z voleb, ale ze schopnosti fyzicky držet území a zdroje.

Nacházíme se na „Divokém západě“ mezinárodních vztahů. Jedinou ochranou proti invazi dnes není mezinárodní právo, ale jaderná zbraň nebo totální podřízenost silnějšímu. Pokrytectví „řádu založeného na zdánlivém dodržování pravidel“ skončilo. Teď vládne právo silnějšího bez masky.

Ticho z Moskvy po útoku na Venezuelu bylo ohlušující. Proč Putin nebránil svého spojence Madura? Protože pravděpodobně došlo k obchodu století. Jsme svědky nové „Jalty“ – rozdělení světa na sféry vlivu.

Uniklý mírový plán pro Ukrajinu z konce roku 2025 je druhou polovinou této rovnice. Trumpův plán fakticky betonuje ruskou sféru vlivu ve východní Evropě. Rusko si nechá Krym a Donbas, Ukrajina nesmí do NATO. Výměnou za to Rusko mlčí k americkému záboru Venezuely. Trump vzkázal Putinovi: Ty si necháš východní Evropu, my si bereme Karibik a ropu.

Je to návrat k realpolitice 19. století. Svět už není globální, je rozkouskovaný. USA si opevňují západní polokouli („Pevnost Amerika“), Rusko si buduje nárazníkové pásmo. A Ukrajina? Ta je obětována na oltář velmocenské stability.

V těchto temných časech, kdy se o osudech národů rozhoduje v zákulisních dohodách mocných, nesmíme zapomínat na ty, kteří v první linii brání svou svobodu a domovy. Ukrajina stále čelí brutální agresi a její obránci potřebují naši pomoc více než kdy jindy. Pokud nechceme, aby se princip „právo silnějšího“ stal jedinou normou naší budoucnosti, podpořme ty, kteří proti němu bojují. Přispět na přímou pomoc obráncům Ukrajiny můžete prostřednictvím ověřené sbírky na (https://donio.cz/nadeje-2026).

Největším poraženým této geopolitické hry je Čína. Peking do Venezuely „nalil“ přes 60 miliard dolarů. Americké převzetí země znamená, že Čína o tyto peníze pravděpodobně přijde. Si Ťin-pching, který hostil Madura jen pár hodin před jeho zajetím, utrpěl obrovskou ztrátu prestiže. Ukázalo se, že Čína sice má peníze, ale nemá loďstvo, které by je v Karibiku ochránilo.

Čína zuří, ale možná ne tak, jak by se při takové ztrátě čekalo. Jaká bude skutečná reakce? Můžeme čekat omezení vývozu vzácných zemin – materiálů, bez kterých nevyrobíte elektromobil ani stíhačku F-35. Obchodní válka se změnila ve válku o zdroje. Spíše si ale krvavou daň vybere Čína jiným způsobem.

Nejnebezpečnější dopad to má pro Tchaj-wan. Pokud USA mohou napadnout suverénní zemi kvůli „národní bezpečnosti“ a „ekonomickým zájmům“, Čína může použít naprosto stejnou logiku pro Tchaj-wan.

Cvičení „Justice Mission 2025“, které Čína spustila jen pár dní před útokem na Venezuelu, simulovalo totální blokádu ostrova, včetně odříznutí podmořských kabelů a blokády energetických zdrojů. Čínský drak si brousí drápy a americký precedent mu dává do ruky perfektní výmluvu. V éře Chaokracie je bezpečnostní záruka pro Tchaj-wan jen tak silná, jak velký byznys z ní USA mají. A pokud Trump uvidí v Tchaj-wanu jen konkurenta, který „ukradl čipový byznys“, může být osud ostrova zpečetěn.

V následující části, která je běžně dostupná pouze pro předplatitele, se podíváme na skutečný motor celé operace – na peníze a ropu. Dozvíte se:

Donroeova doktrína stojí a padá s geologií. Venezuela sedí na 303 miliardách barelů ropy. To jsou největší zásoby na světě. I při nízkých cenách má tento poklad hodnotu přes 17 bilionů dolarů. To je skoro tolik, co vyprodukuje celá čínská ekonomika za rok. Zabavení Venezuely je z finančního pohledu největší loupeží v dějinách.