Evropa svobodná: Green deal jako jediná cesta demokratické budoucnosti

Představte si mrazivé lednové pondělí roku 2035. Venku padá sníh, ale evropská energetická síť přede v klidném, sebevědomém rytmu, zatímco Rusko čelí rozvratu a Amerika se zmítá v občanských nepokojích. Evropa poprvé ve svých moderních dějinách dýchá zhluboka. Už se nečeká na ranní depeše z Kremlu o „technických závadách“ na potrubí. Už se neprosí o milost u terminálů.

V roce 2035 tvoří elektřina téměř dvě třetiny konečné spotřeby energie a její drtivá většina pochází z evropského slunce, větru a stabilních jaderných reaktorů. Každý dům má své tepelné čerpadlo, které z jedné kilowatthodiny vykouzlí čtyři kilowatthodiny tepla – fyzikální zázrak, který kdysi plynoví magnáti nechtěli nechat lidi pochopit. Tato transformace nebyla jen o klimatu. Byla to nejúspěšnější protiteroristická operace v historii kontinentu.

Abychom pochopili, kde jsme dnes, musíme si připomenout, jak hluboko jsme klesli. Celá desetiletí byla evropská politika „zbranizovanou vzájemnou závislostí“ (Weaponized Interdependence). Pojem, který v posledních letech dominuje bezpečnostním studiím, popisuje mechanismus, jímž globální sítě – ať už finanční, digitální nebo energetické – poskytují asymetrickou moc těm aktérům, kteří ovládají jejich centrální uzly.

Putinův režim nikdy neprodával plyn jako komoditu; prodával ho jako pouta. Vzpomeňte na Charkovský pakt z roku 2010. Tehdy Ukrajina vyměnila kus své suverenity – pronájem sevastopolské základny až do roku 2042 – za ubohou třicetiprocentní slevu na plyn. Výsledek? Levný plyn nezajistil prosperitu, ale připravil půdu pro anexi Krymu v roce 2014. Ruská vojska tam už byla, legalizovaná energetickým nákupem.

Kremelská strategie byla chirurgicky přesná: zkorumpovat elity, vytvořit závislost a pak v mrazivém lednu otočit kohoutkem. Plynové války v letech 2006 a 2009 nebyly o cenách. Byly o tom, kdo v Evropě smí vládnout a kdo se musí klanět. Když Gazprom v roce 2009 nechal miliony lidí v jihovýchodní Evropě 13 dní bez tepla, nebyl to obchodní spor. Byla to demonstrace moci. Fosilní paliva ze své podstaty nahrávají autokratům – vyžadují obří trubky, centrální řízení a armádu k jejich ochraně. Green Deal toto schéma rozbíjí na kusy.

Zatímco Putin útočil plynem, Donald Trump v lednu 2026 předvedl novou formu „gangsterského imperialismu“. Operace Southern Spear, při které americká vojska zajala Nicoláse Madura a de facto převzala kontrolu nad venezuelskou ropou, nebyla o demokracii. Byla o ovládnutí kohoutku.

Trump, který v roce 2024 označoval venezuelskou ropu za „nejšpinavější dehet na světě“, ji najednou prohlásil za „vysokou kvalitu“ a začal ji pumpovat do USA s cílem dosáhnout tempa 50 milionů barelů měsíčně.

Jeho cíl byl jasný: Ovládat cenu za barel a získat absolutní moc nad tím, „kdo ropu dostane a kdo ne“. Byla to past.

Levná ropa má Evropu znovu uspat, zastavit investice do obnovitelných zdrojů a učinit nás závislými na americké vojenské ochraně ropných tras. První prodej zabavené ropy za 250 milionů dolarů firmě Vitol, jejíž manažer byl klíčovým dárcem Trumpovy kampaně, jen potvrdil, že ropa v rukou populistů je jen palivem pro korupci a globální nestabilitu.

VÝZVA AUTORŮ: Svoboda není zadarmo a energetická nezávislost se nerodí jen v laboratořích, ale na frontových liniích, kde lidé brání své právo na budoucnost. Podpořte ty, kteří v temnotě noci přinášejí světlo a naději. Projekt NADĚJE 2026 dodává mobilní energetické sestavy a úpravny vody tam, kde je zkáza největší a mráz nejkrutější. Vaše pomoc na https://donio.cz/nadeje-2026 je konkrétním výstřelem v boji za lidskou důstojnost. Děkujeme, že nejste nečinní.

Kritici Green Dealu často mluví o „likvidaci průmyslu“ a mají částečně pravdu, ale zamlčují to nejpodstatnější: Evropa je fosilně prázdná. V roce 2023 klesla naše domácí produkce ropy na historické dno 15,5 milionu tun. Naše závislost na dovozu ropy přesahovala 95 % a u plynu to bylo přes 90 %. Každý den jsme museli dovézt 9,3 milionu barelů, abychom udrželi civilizaci v chodu. Byli jsme jako narkoman, který si pro dávku musí chodit k dealerovi, který ho nenávidí.

I po invazi na Ukrajinu jsme se jen točili v kruhu – vyměnili jsme ruský plyn za americký LNG, který v roce 2024 tvořil přes 45 % našeho importu. Přitom jsme stále potají kupovali ruský LNG (17,5 %), čímž jsme paradoxně financovali rakety, které dopadaly na naše spojence. Jediná cesta ven byla masivní elektrifikace.

Elektromotor má účinnost 90 %, zatímco ten spalovací třetinovou a 70 % energie prostě vyplýtvá v teple. Přechodem na elektřinu jsme sice zvýšili nároky na síť, ale celková potřeba primární energie kontinentu díky tomu drasticky klesá. Je to největší upgrade účinnosti v dějinách.

Zbavit se Putina je jen polovina bitvy. Nesmíme padnout do náruče rudého draka. Čína totiž v tichosti ovládla „politiku dodavatelských řetězců“. Kontroluje 90 % zpracování vzácných zemin a drtivou většinu rafinace lithia. Ale šla ještě dál. Čínská State Grid Corporation systematicky skupovala evropské tepny – 25 % v portugalské síti REN, 35 % v italské CDP Reti.

Důsledky jsme pocítili v dubnu 2025 při velkém iberském blackoutu. Osmnáct hodin bez bank, dopravy a nemocnic bylo mrazivou připomínkou toho, že digitální sítě jsou zranitelné. Skupiny jako Volt Typhoon ukázaly, že v moderní válce nemusíte poslat tanky – stačí vypnout software v rozvodně. Proto je Green Deal také o kybernetické bezpečnosti a ochraně kritické infrastruktury před kapitálem z autokracií. Energetická síť musí být pod demokratickou kontrolou, tečka. Je to otázka evropské bezpečnosti.

Největší tragédií je, že jsme si sami házeli klacky pod nohy. Evropa má pod nohama bohatství – jen v německém Altmarku je potvrzeno 43 milionů tun lithia, na českém Cínovci leží jedno z největších ložisek v Evropě. Přesto jsme se nechali ochromit. Srbský projekt Jadar, který mohl pokrýt 10 % evropské poptávky, byl v roce 2025 zastaven po masivních protestech.

Pozdější analýzy odhalily děsivou pravdu: do kampaně se masivně zapojily ruské dezinformační sítě jako Sputnik a RT. Šířily lži o radioaktivitě a totální zkáze, aby zabránily evropské surovinové soběstačnosti. Podobně jako u plynu i zde hráli na ekologickou notu, když se jim to zrovna hodilo.

Kreml věděl, že pokud budeme mít vlastní lithium pro baterie, jeho plynová páka definitivně praskne. Podobné napětí zažíváme i ve Švédsku u Per Geijer, kde největší evropské ložisko vzácných zemin naráží na práva původních Sámů. To je skutečná zkouška demokracie: dokážeme těžit zodpovědně, nebo budeme raději dál podporovat otrokářskou těžbu v Kongu a Číně?

VÝZVA AUTORA: Na Donbasu dnes sledujeme, jak to dopadne, když vsadíme na levná fosilní řešení namísto úsporné technologie. Vaše podpora na https://donio.cz/nadeje-2026 je mostem mezi naším bezpečným domovem a jejich bojem o život. Děkujeme, že pomáháte měnit příběhy, na kterých záleží.

Geopolitika energie 21. století nám nedává na výběr. Buď budeme dál financovat diktátory a populistické experimenty nákupem jejich fosilních zbraní, nebo vybudujeme decentralizovaný, elektrifikovaný kontinent.

Bateriové kamiony, které v roce 2026 dosáhly cenové parity s dieselem, už nejsou vizí, ale mohou být standardem. Jaderné palivo pro reaktory VVER už neputuje z Ruska, ale díky diverzifikaci přes Westinghouse a Framatome máme stabilitu, kterou nikdo nevypne.

Green Deal je naším Messmerovým plánem pro 21. století. Je to manifest svobody. Pokud v roce 2035 budeme svítit a topit, je to proto, že jsme měli odvahu odpojit se od diktátorů a investovat do sebe.

Demokracie totiž přežije jen tehdy, pokud bude energeticky suverénní. A ta cesta začíná právě teď, u každého solárního panelu a každého odvážného politického rozhodnutí. Stojí za povšimnutí, že proti energetické transformaci nejvíce brojí ti, kteří mají k Rusku a autokratickému vedení státu nejblíže.

Historická data a geopolitické krize

Venezuelský scénář a administrativa USA

Suroviny a vliv Číny

Těžební projekty a konflikty