Článek
Válka na Ukrajině není v optice moskevských strategických plánovačů konvenčním konfliktem o území, ale „korekcí dějin“ a existenční nutností pro přežití Ruska jako velmoci. Jakákoliv optika nákladů a výnosů zde selhává, protože ruská racionalita je ukotvena v demografické panice a imperiální eschatologii.
Když oběť neexistuje, nelze s ní uzavřít mír
Představte si vyjednávání s někým, kdo je přesvědčen, že váš stát je přelud. Pro Kreml Ukrajina jako suverénní politický subjekt neexistuje; je to „umělý konstrukt“ a „nemoc“ na těle ruského národa, kterou je třeba vyléčit. Ideologický rámec definoval brutálně upřímně bývalý kremelský stratég Vladislav Surkov: „Ukrajina neexistuje. Existuje jen ukrajinství. To je specifická porucha mysli.“
S takovým nastavením nelze hrát o remízu. Analýza potvrzuje, že cílem Moskvy není Donbas, cílem je demontáž ukrajinského projektu a násilná asimilace. Mír nebo kompromis by znamenal uznání existence něčeho, co podle ruské doktríny existovat nesmí.
Prokletí rovin a obrácená mapa
Abychom pochopili ruské kroky, musíme se podívat na mapu jejich očima. Středem je Moskva a pohled ruského generála nesměřuje na sever, ale na jihozápad. Dívá se do „trychtýře“ Severoevropské nížiny, který se směrem k Rusku nebezpečně rozšiřuje. V plném znění zprávy vysvětlujeme, proč jsou pro Rusko hranice jen čáry, kde končí kontrola, a proč je každý kilometr na západ vnímán jako čas koupený pro obranu.
Tento geografický determinismus vysvětluje brutalitu bojů o zdánlivě bezvýznamná místa. Například kanál Severní Doněc–Donbas, místrovské dílo které je funkčním protitankovým příkopem, který plní v míru funkci zavlažování, se pro ruské velení stal klíčovou betonovou bariérou proti tankům, kterou si nemohou dovolit nechat v rukou nepřítele.
Temná matematika: Lidé jako surovina
Zatímco my řešíme humanitární krize, Rusko řeší svou demografickou díru „kořistnickým“ způsobem. Rusko vymírá a potřebuje „slovanskou biomasu“ k udržení impéria. Odhaduje se, že Rusko již násilně „získalo“ 5 milionů obyvatel Ukrajiny formou deportací a anexe.
Ještě děsivější je cynismus na frontě. Zpravodajské informace z osy útoku na Pokrovsk naznačují, že každý šestý voják v ruské uniformě je ve skutečnosti nuceně mobilizovaný Ukrajinec z okupovaných území. Tito muži jsou hnáni do prvních linií pod hrozbou likvidace svých rodin. Moskva používá podmaněné lidi jako „potravu pro děla“ k dobytí dalšího území, přesně podle sovětských vzorců.
Pád Ukrajiny by znamenal další miliony lidí, jako zdroj do „Ukrajinského frontu“ který bude hnán na „cvičení“ do dalších Evropských zemí.
Proč jsme další na řadě
Ruské ambice nekončí na řece Už. Západní Ukrajina je vnímána pouze jako předpolí. Zatímco přímý útok na Polsko by byl nyní sebevraždou, Česko a Slovensko jsou vnímány jako „měkký podbřišek“ střední Evropy. Cílem je eroze podpory, narušení jednoty EU a vyvolání sociálních nepokojů dříve, než se fronta posune.
Ekonomická past navíc nedovoluje Kremlu couvnout. Ruská ekonomika přešla na model „vojenského keynesiánství“. Zbrojovky jedou na tři směny a válka se stala motorem hospodářství. Ukončení bojů by znamenalo drastický pokles a sociální explozi. Putin se chytil do pasti: musí válčit, aby udržel zemi v chodu.
Mír je v této konstelaci nebezpečná iluze. Pro Rusko by příměří znamenalo jen taktickou pauzu na přeskupení sil před dalším úderem. Současný konflikt je totální. Buď Ukrajina odolá, nebo zanikne – a s ní padne i nárazníkové pásmo, které dělí ruské tanky od střední Evropy.
Pochopení nepřítele je prvním krokem k jeho poražení. Mír za ruských podmínek znamená smrt, boj znamená naději.
Nečekejte, až zaklepou na naše dveře
Informace jsou zbraň, ale samy o sobě tanky nezastaví. Rusko spoléhá na to, že nás unaví, že ztratíme zájem, že přestaneme věřit. Ukažme jim, že se přepočítali. Naděje není prázdné slovo, naděje je čin.
Vezměte to do svých rukou. Pomozte nám udržet obranu naživu:
