Rusko v zajetí map - co bude dál

V knize mimo jiné Tim dobře popisuje, proč bylo pro nacistické Německo zásadní obsadit polské nížiny a proč byla pro Rusko zásadní Ukrajina a její úrodná nížina. Nejde přitom vždy o potřebu nasytit svůj lid, ale o faktor bezpečí. Přes otevřené širé lány vždy přicházeli dobyvatelé a číhalo zde skryté nebezpečí. Nikdo nebyl v bezpečí před rychlou invazí přes tyto otevřené krajiny již od dob Čingischána a jejich držení proto bylo pro obranu zásadní. To však změnily laciné hračky pro pár nadšenců - FPV drony.

Z dříve snadno a rychle překonatelných stepí a lánů se stala smrtelná past. Zatímco na začátku konfliktu dokázali Rusové obsadit bleskově rozsáhlé otevřené území od Chersonu po Mariupol, teď v polích pod Pokrovskem často nedokáží dojít ani ke svým pozicím. Odvěký problém širokých stepí, které nás trápil již od mongolských nájezdů skončil. Jenže co bude dál?

Pojďme se podívat na mapy Donbasu a vojenské možnosti, které dnes Rusko má. A opravdu jich není mnoho. Zaměříme se přitom pouze na Doněckou oblast, která je pro ruské ambice nejdůležitější a zároveň ji velmi dobře známe z naší vlastní služby.

Pro okupanty se Donbas stal nepřekonatelný problémem, který nedokázala vyřešit ani půlmilionová armáda, klouzavé tunové bomby a munice všech diktátorských zemí dohromady. Problém je zde terén a současný způsob boje.

K obsazení Doněcké oblasti se Rusko ani zdaleka nepřiblížilo. Po pádu městských pevností Marjinka, Avdiivka, sice okupanti dokázali rychle postoupit skrz otevřená pole a špatně připravenou další linii obrany u Avdiivky, ale další postup skrz otevřenou krajinu se omezil pouze na jižní část Doněcké oblasti. Ta však odolávala další rok. I zde však kvůli obrovským ztrátám a nedostatku jakékoliv techniky pohyb postupně ustává. V současnosti jsou ruské jednotky tak vyčerpané, že posílají na pozice raněné a dokáží postupovat maximálně o stovky metrů denně na několika málo místech.

U Veliké Novosilky je možné, že rusové dokáží pomalu postupovat směrem na sever. Jak však oznámil velitel ukrajinské oblasti v této oblasti, při boji o město utrpěli rusové značné ztráty a terén zde není vyloženě příznivý pro další postup. V zásadě ale postup možný je a okupant po rotaci obnovil útoky a dokáže postupovat o 2,5 kilometru každých čtrnáct dní.

Další útok by optimálně vedl na malé vesničky Vilne pole a Burlatske a touto rychlostí zde dojde na hranici Doněcké oblasti přibližně za dva měsíce. Pokud půjde přes řadu obcí v údolí směrem na Komar bude to trvat déle. Získá tím však alespoň nějaké krytí před drony.

Oblast je pustá, vylidněná a lidé, kteří tu zůstali jsou negramotní drobní zemědělci, kteří pěstují papriku, chovají kravku a slepice a kdo bude území spravovat je moc nezajímá. Jelikož však z vesnic nezůstává prakticky nic, pravděpodobně ani těchto lidí nezůstane mnoho. Ruský postup pro ně znamená smrt a zničení všeho co jejich rodiny po generace budovali.

Nejhorší situace byla pro obránce Dachne, což je předměstí Kurachove. Zde obránci skutečně čelili úplnému obklíčení a s vidinou jisté smrti zastřelením pokud se vzdají bojovali prakticky do posledního. Jelikož se jim okupant dostal do zad tak uniknout přes pole bylo možné jedině za silného tumanu (tedy mlhy). Nemáme moc dobrých informací. Stažení probíhalo, ale někdo vždy zůstane poslední.

Mimochodem přesně z tohoto kotle je naše poslední fotka s lidmi z rozvědky 72. brigády z letošního léta, pár dní před přesunem na Chersonskou oblast.

Po pádu Dachne probíhalo stahování až na jediný záchytný bod v oblasti - Ulakly. S ohledem na rovinatý terén příhodný pro drony to nebylo nic pěkného. Na Ulakly je Rusové dokázali rychle následovat a defacto uzavřít kotel. Ukrajinci se však na tomto úseku opakovaně dokázali probít i z mnohem horších situací (Vuhledar, Uspenivka).

Pro Rusa je zásadní, že obsadil vyvýšené obranné pozice v Andriivce. Údolí je však rozdělené říčkou a tak Kostiantynopil bude muset obsazovat ruská pěchota z jihu a východu a lze očekávat tvrdé boje. Nicméně obránci nemají moc šancí se tu zásobovat a tak jde o zdržovací boje. Vesnici nebude možné držet a jako křižovatka už pozbyla význam.

Pokud se ptáte, proč Ukrajina tyto nevýhodné pozice jednoduše nevyklidí, tak odpovědi jsou tři.

Stahování tak probíhá remízek po remízku (nebo po ukrajinsku “posádku po posádce”). Vyplnit tento prostor bude trvat rusům týdny, spíše více protože je čeká boj o Kostiantynopil a pak se zaseknou na linii Bohatyr - Oleksiivka, kde dostanou zabrat. Že by došli na hranici oblasti zde je v nejbližší době nepravděpodobné.

Kde ale ruský postup možný je, je oblast více severněji přímo pod Pokrovskem. Rusové musí rozšířit okupované území směrem na západ, aby mohli pokračovat v obchvatu Pokrovsku směrem na sever. Proto se o posledních 5 km které zbývají na hranici oblasti svedou tvrdé boje. Ovšem aktuálně rus musí najít způsob jak tam dopravit čerstvou živou sílu, protože ta původní už moc živá není.

V posledních dnech ukrajinské protiútoky ochromily samotný hrot ruského útoku pod Pokrovskem a zdá se (i z vyjádření ruských war blogerů) že šedá zóna je tu mnohem rozsáhlejší, než jak ji zobrazuje většina map. Čelu útoku, který měl směřovat na sever tak hrozí bezprostřední zhroucení. Držme palce, ani pro obránce protiútok není žádný med.

Jediný ruský možný postup je tedy směrem na západ. Zde však pěchotě, bez velké podpory techniky (nějaká stále je), ztěžuje postup masivní používání ostnatého drátu a poměrně široké otevřené lány, které z ní dělají jednoduchý terč pro piloty dronů, dělostřelectvo i kulometná hnízda. Nicméně v řádu jednotek měsíců Rus skutečně dosáhne hranic oblasti. Reálně to pro boj neznamená nic - dosáhne ji v otevřených polích, ale propagandisticky to nepochybně využije na maximum.

V půli cesty mezi Pokrovskem a Toreckem leží potencionální problém pro obránce. Rusům se zde podařilo prorazit linii obrany a pokud chtějí v dohledných letech (ano skutečně se bavíme v řádů roků) obsadit celou Doněckou oblast silou, tak právě tudy musí prorazit na sever.

Pravda ale je, že aby mohli postupovat dál za obsazenou křižovatku tak musí nejdříve průlom rozšířit na šířku deseti kilometrů. Aktuálně jsou na polovině a s takovou se nemůžete vysouvat příliš do hloubky ukrajinské obrany. Počítejme tedy s několika týdny bojů o pole východně a západně od tohoto průlomu. S ohledem na masivní nasazení dronů to může být neřešitelný problém. Především nemohou nechat odkryté křídlo na východě a to nás dostává k jednomu z hlavních míst bojů v posledním půl roce.

Rusové oznámili úplné obsazení Torecku minulý týden, ale to prostě není pravda. Poznáme to jednak z toho, že na předměstí stále shazuje letecké pumy a přímo na okrajích města leží haldy hlušiny, vyhlášené terrikony, ze kterých obránci podnikají protiútoky.

Obsazením Torecku však Putin nezískal pro současnost vůbec nic.

Je potřeba si uvědomit, že na tomto úseku ušel Rus za 3 roky války deset kilometrů. Pravda, velkou část v posledním půl roce. Zatímco ruiny města tvoří docela slušné krytí proti útočným dronům, nyní je po kompletním obsazení města čeká krajina, která je otevřená i na poměry širokých lánů Donbasu. K dalšímu důležitému opěrnému bodu Kostiantynivce má před sebou rudá armáda dalších deset kilometrů.

Pokud by šlo rudoarmějcům vše podle ideálního scénáře, tak by tento úsek překonali za 2 měsíce. V současnosti je to ale spíše nereálné a ani náznakem to nevypadá, že by se o to Rus vůbec chtěl pokoušet. Pokud ano, bude to podél trati severovýchodně od města a tam si ještě musí ledacos odbojovat.

Aby Putin dokázal obsadit celou Doněckou oblast čeká ho největší výzva celé tříleté speciální operace. Tou je jedna z nejhustěji osídlených aglomerací Ukrajiny mezi městy Slavjansk a Kostiantynivka. Aglomerace má na délku přes 40 kilometrů a rozhodně nejde o žádnou přehlednou rovinu.

O obsazení už se neúspěšně pokusili v roce 2014 a od té doby sem nikdy nedošli. Pokud mají mít nějakou reálnou šanci, tak musí na oblast zaútočit z boku, z jediné vyvýšené pozice v oblasti a tou je právě Časiv Jar. Odtud by mohli aglomeraci rozdělit na jednotlivé pevnosti a po obsazení těch slabších se pokusit o obchvat. Na dobývání aglomerace stylem Avdiivky nemá Rusko zdroje. Padla by zde celá jedna další armáda. A proto rozdělení a obchvat.

Okupanti v Časiv Jaru již obsadili téměř celé město, ale jeho obránce to nijak nevyvádí z míry. Bojuje se o něj dlouhé měsíce. Když jsme sem jeli na pár „výměnných pobytů“ (jednorázové mise) k 24. brigádě tak nás přivítala vůně čerstvě připravené snídaně, míchaných vajíček a slaninky. Velký to rozdíl oproti bojům v Serebrjanském lese, kde si nezapálíte ani zákopovou svíčku, aby vaši těžce vykopanou blindáž neodhalil dron s termovizí. Pozice jsou zde velmi dobře připravené a práce dronařů zde dělá rusům obrovské problémy déle než šest měsíců.

I proto se rozhodli vytvořit síťový tunel mezi Bachmutem a Časiv Jarem, aby byli vůbec schopni přivážet zásoby a pěchotu. Teprve pokud se jim podaří vyřešit problém s logistikou, mohou obránce výrazněji ohrozit.

Největší bitva na Donbasu rusy teprve čeká. A to právě v severní části Doněcké oblasti. Při současném tempu postupu, i pokud by je aglomerace vůbec nezpomalila, se bavíme minimálně o roce a půl tvrdých bojů než obsadí jednu oblast Ukrajiny. S ohledem na zpomalení a stále obtížnější pohyb vpřed to ale vypadá spíše na dva a více let a tedy i výraznější ztráty. To je čas, který si Putin s hroutící se ekonomikou nemůže dovolit. Proto sází všechny špinavé zdroje na pana Pomeranče.

Čas je v tomto případě na straně Ukrajiny, spíše než proti ní. Ano, Ukrajina má vážné problémy, je to taky naprosto šílená válka, ale zároveň jak postupně dostává dávno slíbenou pomoc ze zahraničí. Spolu s vlastním vývojem a výrobou dokáže ruským hrozbám čelit stále lépe s lepším poměrem ztrát na své straně.

Čísla ruských ztrát nelžou:

Dva roky války by Rusy stály minimálně další milion živé síly a v podstatě celou současnou zásobu použitelných tanků a obrněné techniky. Za týden má rusko ztráty techniky, které vyrábí / obnovuje celý měsíc. Většinu přitom tvoří oprava starých kusů a ty docházejí nejrychleji. Nových tanků dokáže vyrobit pouze nižší desítky kusů měsíčně.

Zároveň Ukrajinci obdrželi další várky stíhaček a desítky kusů moderních baterií PVO, které umožní chránit dosud nechráněné části fronty. Jelikož pro zajištění přesnosti KAB bomb musí Rusové nalétat do vzdálenosti 5-10 km od linie doteku tak je velmi pravděpodobné, že budou ruská letadla padat.

Stejně jako padají křídlaté drony, které tvořily páteř ruského vojenského zpravodajství na linii. Dnes je Ukrajinci dokáží stále úspěšněji rušit a sestřelovat pomocí malých fpv dronů. Proto si Rusové u Pokrovsku stěžují, že musí spoláhat na informace z ruských telegramových kanálů namísto dříve rozšířených „očí“ na nebi.

Zlepšují se i obranné a taktické schopnosti ukrajinské armády na zemi. Ženijní práce probíhají rychleji a pravidelněji, drtivá většina fronty drží a obránci vyčerpávají síly protivníka.

S každým kusem techniky, kterou obráncům zajistíme se zvyšuje jejich šance na přežití a taktická a technologická převaha. Krok za krokem směřujeme k vítězství.

Neměli bychom si proto nechat nalhat od Trumpa, že dohoda je nutná. Dohoda je nutná především pro záchranu Putinovského Ruska. Nikomu jinému v současnosti výhodu nepřinese.

Naopak každá tisícovka, kterou investujeme nyní do obrany Ukrajiny (i naší) má obrovský pákový efekt, který povede k porážce Ruska. Takové porážce, kdy se vyčerpaná armáda bude muset stáhnout i z dobytých oblastí, jak tomu bylo již třikrát v průběhu předchozích let a opakovaně v ruské historii imperialismu.

Věřte obráncům.

Podpořte Operaci bobr a získejte medaili cti Bobříka Svobody.

Pomáhejte dál.