Velký výprodej: Jak Trump prodal mír a svobodu nejvyšší nabídce

Americko-ruský plán na faktickou kapitulaci Ukrajiny, který v diplomatických kuloárech prosákl pod názvem „Trumpův 28 bodový plán“, není jen další mírovou iniciativou. Je to globální precedent, který otřásá základy mezinárodního práva s razancí, jakou jsme nezažili od roku 1945. Zatímco svět s hrůzou sleduje, jak se v Evropě znovu kreslí hranice tankovými pásy, v tichosti se odehrává mnohem cyničtější a dalekosáhlejší partie. Čína cení své „pandí tesáky“ a Washington jí ve snaze o rychlý politický a ekonomický úspěch ustupuje, čímž efektivně demontuje bezpečnostní záruky, na nichž stála stabilita západního světa po osm desetiletí.

Je na čase si přiznat brutální pravdu: konec války na Ukrajině se neodehrává ve vzduchoprázdnu. Peking si právě řekl o svůj podíl na kořisti a konflikt na Ukrajině se tak stává neoddělitelnou součástí globálního přeskupení sil.

To už není hypotéza z akademických debat, to je fakt, který ve svých nedávných diplomatických nótách nepřímo potvrdila sama Čína. Abychom pochopili skutečný rozsah této geopolitické partie, musíme se podívat pod pokličku dvou klíčových událostí, které v mediálním hluku kolem bizarních postaviček, jako je zvláštní vyslanec Steve Witkoff, snadno zaniknou, ačkoliv definují budoucnost naší civilizace.

Prvním varovným signálem bylo osobní setkání Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga na konci října 2025 v jihokorejském Busanu, kde se pod rouškou obchodních jednání fakticky porcovaly sféry vlivu. Druhým, a mnohem mrazivějším signálem, byl následný telefonát mezi oběma lídry. V něm zazněla věta, která by měla v každém demokratickém ministerstvu zahraničí rozezvučet poplašné sirény: „Připojení Tchaj-wanu k Číně je nedílnou součástí poválečného uspořádání“.

Klíčem k pochopení současné krize je pohled na lidi, kteří stojí za tvorbou nové americké zahraniční politiky. Nejedná se o kariérní diplomaty ze State Departmentu, ale o nesourodou skupinu byznysmenů a loajalistů, pro které je mezinárodní politika jen prodloužením realitního trhu na Manhattanu.

Ústřední postavou této nové diplomacie je Steve Witkoff, zvláštní vyslanec prezidenta Trumpa pro Blízký východ a de facto hlavní vyjednavač pro Ukrajinu. Witkoff, právník a realitní žralok z Bronxu, vybudoval své impérium na agresivních akvizicích v New Yorku a Miami. Jeho kvalifikací pro řešení největšího ozbrojeného konfliktu v Evropě od druhé světové války není znalost historie či mezinárodního práva, ale osobní přátelství s Donaldem Trumpem, které se datuje do roku 1986, kdy údajně budoucímu prezidentovi koupil sendvič, protože Trump neměl hotovost.

Witkoffův přístup k diplomacii je čistě transakční. V jeho vidění světa neexistují spojenci a hodnoty, pouze „deals“ (dohody) a „leverage“ (páky). Jeho jmenování je symptomatické pro Trumpovu nedůvěru k institucím a preferenci neformálních kanálů. Witkoff přistupuje k Ukrajině jako k zadlužené nemovitosti, kterou je třeba „vyčistit“ a prodat, aby se uvolnil kapitál pro jiné investice – v tomto případě pro vlastní prospěch s ruskými nákupčími nemovitostí a v soupeření s Čínou.

Na druhé straně stolu neseděl diplomat Lavrovova typu, ale Kirill Dmitriev, šéf Ruského fondu přímých investic (RDIF). Dmitriev, absolvent Stanfordu a Harvardu, představuje „západní tvář“ putinova režimu. Je to technokrat moci, hluboce integrovaný do kremelských struktur nejen profesně, ale i osobně – jeho manželka je blízkou spolupracovnicí putinovy dcery. Spojenectví Witkoffa a Dmitrieva – realitního magnáta a správce státního bohatství – vytvořilo toxickou směs, kde se územní suverenita Ukrajiny stala měnou v obchodu zahrnujícím arktické zdroje a globální trhy. Zatímco v Rusku bude letos „nestranný vyjednavač“ Witkoff již po šesté, na Ukrajině nebyl ani jedinkrát.

To, co se dělo v zákulisí, připomíná spíše špionážní frašku než standardní diplomacii. Zpravodajské informace odhalily existenci přímého komunikačního kanálu, který zcela obcházel oficiální struktury. Uniklé přepisy telefonických hovorů z října 2025 mezi Witkoffem a Jurijem Ušakovem, putinovým poradcem, ukazují šokující míru kolaborace.

Witkoff v těchto hovorech fakticky koučoval Kreml, jak má manipulovat s americkým prezidentem. Radil ruské straně, aby Putin nejprve polichotil Trumpovi gratulací k jeho „úspěchu“ při vyjednání příměří v Gaze a označil jej za „muže míru“. Teprve poté měl předložit ruské požadavky ohledně Ukrajiny. Witkoff explicitně uvedl: „Vím, co bude potřeba k uzavření dohody: Doněck a možná výměna území někde jinde.“ Tím de facto předjímal americký souhlas s územními ústupky ještě před zahájením jakýchkoli oficiálních jednání. Tato „privatizace diplomacie“ vedla k absurdní situaci, kdy americký vyslanec instruoval protivníka, jak nejlépe dosáhnout svých cílů na úkor postavení Ameriky a amerického spojence.

Výsledkem těchto stínových jednání je již dnes dobře znám - dokument, který vstoupil do povědomí jako „28 bodový mírový plán“. Ačkoliv jeho existence byla zpočátku popírána, úniky do médií potvrdily jeho obsah, který nepředstavuje nic menšího než demontáž ukrajinské státnosti.

Jádrem plánu je požadavek na okamžité příměří a uznání ruských územních zisků. Plán jde však mnohem dále než jen k potvrzení statu quo na bojišti. Ukrajina musí uznat ruskou suverenitu nad celými administrativními oblastmi Luhansk a Doněck. To je kritický detail – Rusko v době vzniku plánu nekontrolovalo celé území těchto oblastí. Plán tedy vyžaduje, aby se ukrajinská armáda stáhla z měst a opevnění, která dosud drží, a předala je agresorovi bez boje. Stejný osud čeká Krym a oblasti na jihu, kde má dojít ke „zmrazení“ konfliktu, což Rusku garantuje pozemní koridor a kontrolu nad Azovským mořem.

Druhým pilířem plánu je drastické omezení obranyschopnosti Ukrajiny. Plán stanovuje maximální počet příslušníků armády na 600 000, což je pro zemi čelící milionové invazní armádě nedostatečné. Dokument navíc explicitně zakazuje vlastnictví zbraní dlouhého doletu, čímž Ukrajinu zbavuje schopnosti strategického odstrašení.

Nejděsivější částí plánu je však jeho ekonomická dimenze, která odhaluje skutečnou motivaci „Výprodeje“. Plán navrhuje „dlouhodobou ekonomickou spolupráci“ mezi USA a Ruskem, včetně společných projektů na těžbu v Arktidě. Kirill Dmitriev, vědom si americké touhy po zdrojích, signalizoval, že v mírové dohodě jsou „peníze k vydělání“. Konkrétně má USA dostat přístup ke zmrazeným ruským aktivům. Ukrajinská suverenita je zde měnou, kterou USA platí za přístup k ruským nerostným zdrojům ve snaze vrazit klín mezi Moskvu a Peking.

To, že byl Witkoff ochoten vyměnit osobní prospěch i za zasmluvnění „nerozšiřování NATO“ je pouze pikantní třešničkou u velmi prohnilého dortu.

Zveřejnění tohoto plánu vyvolalo v Kyjevě a evropských metropolích vlnu paniky. Prezident Volodymyr Zelenskyj se ocitl v situaci, kterou sám popsal jako „nemožnou volbu“. Čelil brutálnímu nátlaku: přijměte plán, nebo přijdete o veškerou pomoc. Ve svém projevu varoval, že přijetí takového plánu by znamenalo pro Ukrajinu ztrátu „svobody, důstojnosti a spravedlnosti“, a upozornil na sebevražednost důvěry v putinovy sliby.

Evropa, která byla z jednání zcela vyloučena ("blindsided"), se pokusila o zoufalý záchranný manévr. Velká Británie, Francie a Německo narychlo sestavily „evropský plán“, který se snažil zmírnit nejhorší aspekty trumpova návrhu. Tato iniciativa však narazila na tvrdou realitu moci. Bez americké vojenské a finanční podpory nemá Evropa páky, jak svůj plán prosadit. Ruská strana, povzbuzena trumpovým postojem, evropský návrh fakticky ignorovala.

Zatímco se pozornost světa upírala na mapy Donbasu, v Asii došlo k události, která redefinovala globální rovnováhu sil. Summit v jihokorejském Busanu mezi Donaldem Trumpem a Si Ťin-pchingem nebyl pouhým obchodním jednáním. Byl to moment, kdy USA vyměnily geopolitickou dominanci za krátkodobé ekonomické výhody.

Trumpovo označení summitu jako setkání „G2“ má devastující symbolický dopad.

Tímto termínem USA fakticky povýšily Čínu na rovnocenného partnera ve správě světa. Výsledkem byla dohoda, která je esencí transakčního realismu. USA souhlasily se snížením cel na čínský dovoz z 57 % na 47 % a Čína obnovila nákupy americké sóji. Klíčovým bodem byl však čínský souhlas s odkladem exportních kontrol na vzácné zeminy (gallium, germanium, antimon), které jsou nezbytné pro americký obranný průmysl. „Busanský konsensus“ je přiznáním, že USA nejsou schopny vést technologickou válku s Čínou bez čínských vstupů. Je to začarovaný kruh, kde USA platí za nástroje své obrany oslabením své vlastní globální pozice.

Přímým důsledkem sblížení v Busanu je dramatický posun v otázce Tchaj-wanu. Informace o obsahu následných rozhovorů mezi Trumpem a Sim ukazují, že Peking využil situace k prosazení své historické narativy. V telefonátu z 24. listopadu Si Ťin-pching prohlásil: „Návrat Tchaj-wanu Číně je nedílnou součástí poválečného mezinárodního řádu.“

Si Ťin-pching se zde, ačkoliv se hovor točil okolo ukončení války na Ukrajině, chytře odvolává na Káhirskou a Postupimskou deklaraci z dob druhé světové války. Klíčovým momentem však není jen to, co řekl Si, ale co neřekl Trump. Americký prezident na toto prohlášení nereagoval obhajobou statu quo, ale hovořil o „velkém obrazu“. V diplomacii je mlčení často vnímáno jako tichý souhlas. Trumpova administrativa tím vyslala signál, že pokud bude Čína dodržovat obchodní dohody a dodávky vzácných zemin, USA nebudou aktivně bránit jejímu domnělému „historickému právu“ na Tchaj-wan.

Tento tichý posun má okamžité dopady na Japonsko. Si Ťin-pching v hovoru žádal, aby USA „ukáznily“ Tokio, konkrétně premiérku Sanae Takaichi, která varovala před čínskou invazí. Pokud Japonsko a Jižní Korea ztratí důvěru v americké bezpečnostní záruky, hrozí rozpad bezpečnostní architektury v Pacifiku a potenciálně i jaderná proliferace, kdy se tyto státy rozhodnou pro vlastní atomový odstrašující arzenál.

Válka na Ukrajině a napětí v Asii jsou spojeny pupeční šňůrou dodavatelských řetězců „Osy autokracie“. Data jednoznačně prokazují, že Rusko by bez čínské pomoci nebylo schopno vést válku v současném rozsahu. Až 80 % kritické elektroniky v ruských zbraních pochází z Číny. Čínští dodavatelé na této závislosti cynicky vydělávají a zvyšují ceny, čímž profitují z prodlužování konfliktu. Vše s posvěcením čínské vlády.

Do hry navíc vstoupila Severní Korea, která dodala Rusku nejen miliony dělostřeleckých granátů, ale také tisíce elitních vojáků nasazených v bojích. Výměnou za to získává technologie pro svůj raketový program. Severní Korea je však životně závislá na Číně a není možné, aby Rusku pomáhala bez jejího souhlasu.

Válka na Ukrajině se tak stala „testovacím polygonem“ pro zbraně a logistiku celého autokratického bloku. Trumpova snaha o „Velký obchod“, který by oddělil Rusko od Číny, naráží na tuto tvrdou realitu. Ekonomiky a armády Ruska, Číny a KLDR jsou již natolik integrované, že je nelze jednoduše rozdělit diplomatickým manévrem.

Analýza dokumentů a událostí podzimu 2025 vede k jedinému, mrazivému závěru: termín „VELKÝ VÝPRODEJ“ není novinářskou nadsázkou, ale technicky přesným popisem nové americké strategie. Pod vedením Donalda Trumpa a jeho emisarů Spojené státy opouštějí roli globálního hegemona a garanta liberálního řádu. Nahrazují ji rolí globálního obchodníka, který směňuje bezpečnostní závazky za ekonomické výhody.

Ukrajina je obětována v zájmu přístupu k ruským zdrojům pro několik málo jednotlivců. Tchaj-wan je vystaven čínskému tlaku s tichým souhlasem Washingtonu, který upřednostnil dodávky vzácných zemin.

Evropa a Japonsko jsou postaveny před hotovou věc: buď se přizpůsobí novému pořádku diktovanému „G2“, nebo se budou muset postarat samy o sebe v mnohem nebezpečnějším světě.

Vstupujeme do éry transakčního realismu, kde mezinárodní právo ustupuje právu silnějšího. Je to svět, kde se hranice kreslí tanky a kde se o osudu národů rozhoduje v zákulisních dohodách byznysmenů, nikoliv v demokratických parlamentech. Pokud se demokratický svět neprobudí, „Nový poválečný řád“, o kterém sní Si Ťin-pching a Vladimir Putin, se stane naší trvalou realitou.

Čína vstupuje do konfliktu stále více a naší povinností je informovat o tom, jak obludný systém se ukrývá za lacinými balíčky z Temu. Je to systém, který chce zničit vše co Evropa představuje. A my se potřebujeme bránit. Proto očekávejte, že se Číně budeme věnovat.

Jako vždy na závěr odkaz na sbírku, jejíž podporou vyjádříte nejlépe svou podporu pro naši práci i zachování svobodného světa. Tentokrát se nese název ⚡ NADĚJE 2026: Spojeni v síle a je zaměřená na udržení klíčové infrastruktury Ukrajiny. Bez ní není možné udržet obranu.

Pomáhejte dál.

Odkaz zde: https://donio.cz/nadeje-2026

Zdroje:

Jako obvykle vznikl článek ve spolupráci s Patron Journal a seznam vybraných zdrojů naleznete níže, všechny pak zde.

CEPA: The Booming China-Russia Drone Alliance (https://cepa.org/article/the-booming-china-russia-drone-alliance/)