Ministerstvo McKinsey: Jak americká korupce rozleptala saúdskou armádu a napomohla kolapsu Jemenu

Vojenská intervence v Jemenu měla ukázat moderní sílu. Místo toho odhalila rozklad. Západní korporace balily neschopnost do drahých prezentací. Na bojišti ale rozhodovaly fiktivní armády, mrtvé duše a korupce, která uvrhla miliony lidí do hladomoru.

Události z posledních dvou týdnů nabízejí surový obraz zmaru. Saúdská armáda se zoufale snaží smazat historickou hanbu a převzít iniciativu na bojišti. Nejnovější protiútoky provází extrémní brutalita. Vojáci v obrněných vozech záměrně přejíždějí povstalce. Pod koly aut drtí za pokřiku „Alláhu akbar“ raněné bojovníky i ty, kteří se vzdávají se zdviženýma rukama. Tato krvavá demonstrace krutosti má zakrýt hlubokou prázdnotu. Snaha demonstrovat neúprosnou efektivitu naráží na fundamentální selhání, které současnému protiúderu předcházelo. Kořeny tohoto debaklu neleží v písku Jemenu. Rostou ze systému definovaného dvěma klíčovými pojmy: petrodolary a Ministerstvo McKinsey.

V luxusních zasedacích místnostech v Rijádu nepadaly bomby. Létaly tam miliardové rozpočty. Nástup korunního prince Mohammeda bin Salmána k moci v roce 2015 odstartoval zlatou horečku západních poradenských firem.

Společnost McKinsey & Company získala v plánování hospodářské transformace natolik dominantní postavení, že saúdskému ministerstvu plánování úředníci neřekli jinak než „Ministerstvo McKinsey“. Pouze v roce 2016 realizovala tato firma v království 137 projektů. Pro srovnání, americká vláda jí ve stejném období svěřila 64 zakázek.

Konzultanti firem Boston Consulting Group, Oliver Wyman a PwC prodávali režimu futuristické halucinace. Navrhovali stosedmdesátikilometrové lineární město Neom za 500 miliard dolarů, které mělo ubytovat devět milionů lidí bez jediného auta. Plánovali umělý měsíc sestavený z flotily dronů, svítící písek ve tmě, robotické dinosaury a klecové zápasy androidů. Tato korporátní utopie, která si vyžádala nucené vysídlení 20 000 místních obyvatel, vytvořila pro autokracii iluzi dokonalé manažerské kontroly.

Slepota z naleštěných prezentací nevyhnutelně infikovala také bezpečnostní aparát. Společnost Booz Allen Hamilton dlouhodobě školila saúdské námořnictvo. Učila důstojníky logistiku, kybernetickou bezpečnost a elektronický boj, za což inkasovala desítky milionů dolarů. Tíž důstojníci od roku 2015 spravovali neúprosnou námořní blokádu Jemenu. Systém inspekcí OSN (UNVIM) v Džibuti měl sice usnadnit dodávky humanitární pomoci, ale saúdské válečné lodě systematicky bránily tankerům s palivem a lodím s obilím vplout do přístavu Hudajdá.

Blokáda paralyzovala dovoz potravin a uvrhla 14 milionů Jemenitů na pokraj hladomoru. Místo varování před blížící se humanitární a strategickou katastrofou západní poradci utvrzovali saúdské velení v představě neomylnosti. Neomezený rozpočet podle nich zaručoval vítězství v jakékoliv válce. Konzultanti kreslili grafy úspěšnosti.

Na jemenské frontě zatím umírali lidé. Extrémní chudoba a hladomor prohloubily radikalizaci obyvatelstva a vháněly tisíce zoufalých mladých mužů přímo do náruče hnutí Hútiů.

Západní know-how neformovalo pouze strategii v klimatizovaných kancelářích. Paralelně bobtnal represivní aparát operující na taktické úrovni. Operativci saúdských tajných služeb absolvovali speciální bojový výcvik od americké bezpečnostní společnosti Tier One Group, kterou vlastní investiční fond Cerberus Capital Management. Instruktoři cvičili Saúdy v pokročilých technikách, střelbě zblízka a sledování.

Když v říjnu 2018 komando v Istanbulu brutálně zavraždilo a rozčtvrtilo novináře a disidenta Džamála Chášukdžího, vyšetřování ukázalo jasnou spojitost. Čtyři členové vražedného týmu prošli v roce 2017 právě tímto americkým výcvikem. Západní korporace tak prokazatelně poskytly smrtící nástroje režimu, který systematicky likvidoval opozici.

Absence strategických a morálních zábran se projevuje napříč celým státním aparátem. Organizace Human Rights Watch zdokumentovala, jak saúdská pohraniční stráž masakruje etiopské migranty, kteří se pokoušejí překročit hranici z Jemenu. Pohraničníci střílejí do davů z těžkých kulometů a pálí z minometů do bezbranných civilistů. Zabili stovky lidí. Přeživší vypověděli, že kulky padaly jako déšť. Armáda, kterou západní experti roky papírově profesionalizovali, operuje s naprostou lhostejností k lidskému životu.

Financování tohoto diktátorem řízeného válečného stroje popírá ekonomickou realitu regionu. Saúdský vojenský rozpočet dosáhl v roce 2025 astronomických 83,2 miliardy dolarů. Zbrojení spolklo 6,5 % HDP království. Írán, hlavní geopolitický rival Rijádu, hospodaří se zlomkem této částky, přibližně 7,4 miliardy dolarů. Celých 74 % saúdského zbrojního importu pochází ze Spojených států.

Skutečný motor těchto transakcí představuje systém obranných kompenzací, takzvaných offsets. Zahraniční zbrojovky musí za uzavření lukrativního kontraktu investovat stanovené procento hodnoty zakázky zpět do saúdské ekonomiky. Strategie Vize 2030, spravovaná úřadem GAMI (General Authority for Military Industries) a státním holdingem SAMI (Saudi Arabian Military Industries), požaduje lokalizaci 50 % všech vojenských výdajů.

V prostředí bez nezávislé justice se kompenzace transformovaly v institucionalizované úplatkářství.

Generálové a vlivní úředníci zakládají nastrčené lokální firmy. Američtí dodavatelé do nich v rámci povinných investic přelévají stovky milionů dolarů. Saúdští důstojníci schvalují nákupy předražených stíhaček, radarů a bombových systémů jen proto, aby zinkasovali provize z přidružených společných podniků (joint ventures).

Od roku 2015 do roku 2021 schválil americký Pentagon prodej výzbroje do Rijádu za 54,6 miliardy dolarů.

Tyto zbraně nedopadaly na vojenské základny Hútiů. Dopadaly na jemenské tržnice, školy a nemocnice.

Vyšetřovatelé opakovaně nalezli trosky přesné munice od firem Raytheon, Lockheed Martin a General Dynamics na místech civilních masakrů. Americká bomba zabila 43 lidí na svatbě ve vesnici Sanaban v říjnu 2015. Další munice roztrhala přes 140 civilistů na pohřbu v Saná v roce 2016. V roce 2022 zasáhla americká zbraň detenční centrum v Sa'adah a způsobila největší jednorázové ztráty na civilních životech za poslední tři roky.

Krytí celému krvavému obchodu zajišťuje washingtonská lobbistická mašinérie. Od roku 2015 utratil Rijád v USA více než 125 milionů dolarů za vlivové kampaně a zaplatil 140 registrovaných lobbistů.

Agentura Qorvis MSLGroup vytvářela fiktivní PR kampaně o humanitární pomoci, zatímco blokáda dusila Jemen.

Firma bývalého kongresmana Bucka McKeona inkasovala 50 tisíc dolarů měsíčně za protlačování zbrojních licencí v americkém Kongresu.

Pouhé tři dny po vraždě opozičního novináře Chášukdžího obdržela McKeonova skupina od Rijádu dodatečnou platbu 450 tisíc dolarů. Lobbisté běžně utráceli statisíce dolarů v luxusních hotelech, včetně Trump International, aby zlomili jakýkoliv politický odpor. Korporátní zisky spolehlivě přehlušily výbuchy v jemenských ulicích.

Zatímco generalita v Rijádu bohatla na offsetech a západní konzultanti generovali další prezentace, na jemenské frontě vládl absolutní rozklad.

Saúdská koalice svěřila velení na zemi nejednotným kmenovým frakcím a regionálním velitelům. Vznikla dokonalá válečná ekonomika zpronevěry. Výplaty žoldu neputovaly přes transparentní bankovní systémy. Centrální banka v Adenu odesílala balíky hotovosti přímo důstojníkům. Vláda vyplácela na mzdy zhruba 100 milionů dolarů měsíčně. Většina těchto peněz nikdy nedorazila k mužům v první linii.

Důstojníci masivně zapisovali na výplatní pásky takzvané „mrtvé duše“ – fiktivní vojáky, kteří nikdy nenarukovali, dávno dezertovali, nebo padli v boji. Fiktivní prapory generovaly velitelům reálné miliony. Když mezinárodní inspektoři prověřovali vládní jednotky bránící klíčový přístav Mocha, narazili na prázdné zákopy. Reálný počet mužů se zbraní v ruce dosahoval pouhých 20 % z vykazovaného početního stavu.

Tento korupční mechanismus přímo vyzbrojil nepřítele.

Zkorumpovaní velitelé vykazovali tisíce fiktivních mužů a přebírali pro ně americké pušky, munici a vybavení z koaličních zásob. Materiál obratem nabídli na černém trhu. Překupníci tyto zbraně dodávali přímo Hútiům. Saúdské petrodolary tak efektivně financovaly údernou sílu vlastního protivníka.

Absence vojáků vysvětluje náhlé zhroucení fronty. Když Hútiové zahájili v letech 2020 a 2021 masivní ofenzivu na strategické provincie Marib a Al-Džauf, vládní obrana okamžitě padla. Pád nezpůsobila taktická genialita povstalců. V zákopech jednoduše chyběli lidé i munice. Kolaps vyvolal zemětřesení v Rijádu. Protikorupční úřad Nazaha odhalil rozsáhlé rozkrádání vojenských zakázek. Do sítě úplatků spadlo 48 osob, které zpronevěřily přes 300 milionů dolarů. Korunní princ nechal v srpnu 2020 zatknout vrchního velitele koaličních sil, prince Fahda bin Turkiho. Vojenský soud odeslal vysoce postaveného velitele přímo do cely smrti. Úřady prezentovaly proces jako nekompromisní boj proti korupci.

Reálně čistka posloužila spíše k politické likvidaci mocenské konkurence uvnitř královské rodiny. Hniloba v základech armády zůstala nedotčena a po letech se situace opakovala s navlas stejným scénářem.

Destrukce Jemenu přesahuje hranice Arabského poloostrova. Pád obranné linie, vzestup Hútiů a radikalizace vyhladovělého obyvatelstva destabilizují klíčovou tepnu globálního obchodu.

Kolem úžiny Bab al-Mandab, kudy proplouvá zhruba 12 % světového komerčního zboží, roste nové makro-konfliktní napětí.

Tento chaos funguje jako katalyzátor. Zcela mění chování aktérů na opačném břehu Rudého moře, kteří bedlivě sledují, jak jejich sokové využili geografii jako zbraň pro mezinárodní vydírání.

Etiopie podepsala v lednu 2024 přelomové memorandum s mezinárodně neuznaným Somalilandem. Dohoda zajišťuje Addis Abebě padesátiletý pronájem pobřeží pro vybudování námořní základny, výměnou za případné uznání nezávislosti. Tento krok okamžitě vyvolal formování protikoalice. Eritrea, navzdory dřívější dohodě s Etiopií, spojila síly se Somálskem a Egyptem do nového bezpečnostního mechanismu. Egyptská armáda dodává zbraně do Mogadiša.

Etiopie, Eritrea i Somálsko sledují v geopolitickém kontextu totožný cíl jako Hútiové v Jemenu. Chtějí ovládnout strategicky nenahraditelný úzký pás pobřeží. Kdo kontroluje průliv Bab al-Mandab, drží pod krkem globální námořní obchodní trasy.

Těžiště světové bezpečnosti se přesouvá k lokálním, asymetrickým aktérům. Válečníci z hor a diktátoři z Afrického rohu chápou surovou hodnotu geografie a zbraní mnohem hlouběji než analytici v oblecích, kteří sestavují tabulky rizik v Londýně nebo ve Washingtonu s cílem dosáhnout vysoké ceny akciových titulů.

Amerika se musí bezpodmínečně poučit ze své slepoty. Ignorování extrémní korupce v Saúdské Arábii zrcadlí předchozí imperiální katastrofy. Je to navlas stejný proces, který vedl k historickému ponížení v Iráku a Afghánistánu. V červnu 2014 stála irácká armáda před útokem bojovníků Islámského státu na dvoumilionový Mosul. Na výplatních páskách vládních sil v té době figurovalo více než 50 tisíc fiktivních vojáků. Irácká armáda, do jejíhož výcviku Pentagon investoval miliardy, zkolabovala zevnitř.

Zcela identický scénář pohltil afghánskou bezpečnostní architekturu. Zvláštní inspektorát pro obnovu Afghánistánu (SIGAR) rok co rok varoval před masivními podvody. Spojené státy vyčlenily na rekonstrukci a výcvik afghánských sil více než 148,2 miliardy dolarů. Zkorumpovaná vláda v Kábulu platila desetitisíce fiktivních policistů a vojáků. Auditní systémy selhaly, kontrola mezd hlásila tisíce anomálií a navzdory zavádění biometrických čteček mizely stovky milionů dolarů. Miliardové investice do fiktivních armád vygenerovaly pouze bleskový rozpad státu tváří v tvář primitivně vyzbrojenému, ale odhodlanému Talibanu.

Ignorování vnitřní hniloby strategických spojenců ve prospěch krátkodobých korporátních zisků přináší vždy stejný výsledek. Prodejci vizí z globálních konzultačních firem inkasují astronomické honoráře za utvrzování diktátorů v jejich neomylnosti, jen aby se stroj na peníze dál otáčel. Dodavatelé zbraní mezitím prodávají munici, která vraždí civilisty.

Spojené státy platí obrovskou cenu ztrátou své strategické kontroly. Na zemi zůstává jen zdevastovaná infrastruktura, prohlubující se chudoba, nevyhnutelná radikalizace a nekonečný konflikt, který dříve nebo později vtáhne do svých útrob celý region. Ministerstvo McKinsey úřaduje dál, ale účty za jeho hrubá selhání splácejí miliony civilistů vlastní krví.

Výzva editora: Pochopit jak vzdálené konflikty kdesi daleko v poušti ovlivňují naše životy není jednoduché. Stejně, jako není jednoduché příčiny konfliktů mapovat. Většina vidí jen „drahý benzín na stojanu“, ale za to že my platíme hodně, někdo další ještě platí krví. Tento malý výlet do ekonomického pozadí konfliktu je jen malým střípkem skládačky, kterým geopolitika je. Chcete-li číst další takové články, zvažte občasnou podporu našich editorů, nebo i jiných autorů. Buď přímo zde, nebo třeba podporou projektu Patron Journal.