Ukrajina - předvoj největšího stěhování národů

Když otevřete, nestojí tam armáda. Stojí tam rodina. Otec, matka, dvě děti. V očích mají prázdnotu a v prokřehlých rukou svírají igelitové tašky – celý svůj život redukovaný na pět kilo nezbytností. Nežebrají o peníze. Žádají o přístřeší. O pár hodin v prostoru, kde vzduch nebolí v plicích, protože jejich město právě přestalo existovat. Chcete odmítnout, ale něco ve vás se zlomí a vy je pustíte dovnitř, rozespalá žena už vaří čaj, staví před vyděšené pocestné bábovku.

Po chvíli se rozpovídají. Mluví o příšernostech, které se vám nechtějí věřit. Nejdříve o týdnech ve tmě ve studených sklepích, o seškrabávání vody z orosených zdí, o tom jak jedli kočky. Nakonec je hlad donutil vyrazit na pochod smrti. Viděli shořelá auta, mrtvé se spoutanými rukami za zády. Nikdo je nesebral, prostě tam leželi u cesty. Po cestě neštěkají psi, žádní nezbyli. Jen strašidelné mrtvolné ticho s občasným výstřelem v dáli.

Takhle začínaly staré kroniky. Když ve 13. století dorazili do Evropy první vyděšení poutníci z východu, mluvili o „dáblech“. Vyprávěli o bytostech, které se přiřítily z nekonečných stepí, srostlé s koňmi, a pálily vše, co jim stálo v cestě. Evropa jim nevěřila, dokud neviděla kouř na obzoru. Byla to Zlatá horda.

Dnes se historie opakuje, jen kulisy jsou jiné. Místo koní přijeli ďáblové na ocelových strojích. Ruské tanky T-72 a obrněné transportéry se v únoru 2022 začaly valit stejným koridorem mezi Volhou a Dněprem. Jejich cíl byl stejný jako před osmi staletími: vyhnat, zničit a přepsat mapu.

Ale to, co sledujeme, není jen válka o hranice. Je to začátek nové éry Völkerwanderung. Éry, kdy se daly do pohybu miliony lidí a starý svět statických hranic se hroutí pod nohama.

Abyste pochopili, co se děje na Ukrajině, musíte se podívat tisíce kilometrů na východ. Do srdce Sibiře. Tam probíhá tichá, ale brutální katastrofa, kterou demografové nazývají „Západní drift“.

Rusko se naklání jako paluba potápějící se lodi. Všechno, co není přišroubované – lidé, peníze, naděje – klouže na západ. Sibiř a Dálný východ umírají. Města jako Vorkuta nebo Magadan se mění v města duchů. S osídlením, které v širé tundře nepřesahuje dva obyvatele na kilometr čtvereční, nemůže fungovat vyspělejší civilizace.

Není to jen ekonomický úpadek; je to fyzický rozpad. Tání permafrostu mění základy domů v bažinu, trhá potrubí a kroutí koleje. Až 65 % území Ruska leží na věčně zmrzlé půdě, která přestává být věčná. Život tam přestává být možný.

Miliony Rusů se zvedly a zamířily na západ, do evropské části Ruska, do Moskvy a na jih ke Krasnodaru. Vytvořila se obrovská lidská vlna, která putuje krajinou dokud nenarazí na překážku. Nyní narazila na přirozenou bariéru: na Ukrajinu.

Putinova válka tak není jen imperiálním snem. Je to zoufalý pokus o demografickou loupež. Rusko vymírá a potřebuje „čerstvou krev“, aby zalepilo díry ve vlastní populaci. Proto ty únosy dětí, proto nucené deportace. Je to pokus o kanibalizaci souseda, aby impérium přežilo svou vlastní smrt.

Jenže příroda nesnáší vakuum. Zatímco Rusové utíkají na západ, coby luxusní destinace, v rámci „Západního driftu“, na jejich záda dýchá drak. Na Dálném východě, v onom obrovském prostoru, který Moskva přestává zvládat kontrolovat, probíhá opačný proces.

Na jedné straně řeky Amur žije v celém ruském Dálném východě sotva 8 milionů lidí (reálně kolem šesti milionů) – a toto číslo každým dnem klesá. Na druhém břehu, v čínských provinciích Mandžuska, se tísní přes 100 milionů lidí. Ten tlak je neúprosný.

Nečekejte invazi tanků. Čínská expanze má formu „ekonomické osmózy“. Jsou to farmáři, kteří si pronajímají statisíce hektarů půdy, kterou Rusové opustili. Jsou to těžařské firmy a stavební dělníci. To co Rusové získávají na Ukrajině ztrácí okamžitě na dálném východě.

Ukrajinské a západní zpravodajské služby odhadují, že reálný počet Číňanů v regionu může být násobně vyšší, než přiznávají oficiální ruské statistiky. Vznikají enklávy, kde je ruština jen druhým jazykem obchodu. Čína dokonce na svých mapách začíná přejmenovávat ruská města zpět na jejich historické čínské názvy – Vladivostok se mění na Haishenwai.

Ironií dějin je, že zatímco Rusko krvácí na západě, aby získalo Donbas, na východě potichu odevzdává Sibiř. Do roku 2050 se tento region může stát de facto čínskou surovinovou kolonií, bez ohledu na to, jaká vlajka bude vlát na radnici.

Co je ale důležitější, migrace vytváří svojí vlastní ekonomiku, často řízenou mafií, která má metody, jak tento tlak trvale udržovat. Je to ledovec, který nezastaví a hrne před sebou vše, co mu stojí v cestě. A tak se do pohybu dávají stále větší proudy obyvatel a po vytvořených trasách převaděčů cestují stále nové národy.

Migrace v 21. století není přímka z bodu A do bodu B. Je to fyzika. Funguje to jako tlakový hrnec a my jsme ignorovali syčení páry příliš dlouho.

První fází je Stres. Začne to suchem, jako v Sýrii před válkou, nebo táním ledu na Sibiři, kácením pralesa v Amazonii a vyčerpáním půdy. Lidé ještě neutíkají přes hranice. Stahují se z venkova do měst. Hledají obživu. Vzniká podhoubí nespokojenosti, infrastruktura praská ve švech, ceny rostou.

Pak přijde druhá fáze: Saturace. Probíhají demonstrace, padají vlády, vzniká nestabilita, vypukají pogromy a konflikty. Lidé utíkají do „bezpečných zón“ uvnitř země. Na Ukrajině to byly miliony lidí tlačících se do Lvova a Užhorodu. Ceny nájmů letí nahoru, nemocnice nestíhají. Lidé vyčerpají úspory, zadlužují se.

A nakonec přijde Exploze. Stačí jeden útok na elektrárnu v zimě. Když vypadne topení a voda, „bezpečná zóna“ zmizí. V ten moment se masa přelije přes hranice.

To není volba, to je nutnost přežití. Kreml to moc dobře ví – jeho útoky na ukrajinskou energetiku nebyly vojenskou strategií, ale nástrojem k vyvolání této exploze, která měla zaplavit a zlomit Evropu.

Slovo editora: Právě v těchto dnech na Ukrajině mrznou a umírají ti nejzranitelnější - staří lidé, nemocní, ti kteří nemají dost peněz aby se přestěhovali. A v zákopech? Tam v tuhých mrazech čelí novodobé hordě obránci, kteří ztrácí naději. Budeme rádi, když je dnes v těchto mrazivých dnech společně podpoříte ve sbírce Naděje 2026, na energetiku a zajištění pitné vody. Na Ukrajině ještě nikdy nebylo tak zle.

Pomoci můžete zde: https://donio.cz/nadeje-2026

Pokud si myslíte, že se to týká jen východní Evropy, jste na omylu. Podívejte se na Darién Gap. Sto kilometrů neprostupné džungle mezi Kolumbií a Panamou, kde donedávna prošlo jen pár šílenců s mačetami. Dnes? Dálnice zoufalství.

Statistiky jsou děsivé. Půl milionu lidí ročně se brodí bahnem, doslova překračují mrtvoly a čelí kartelům, znásilňování, vydírání. A nejsou to jen Jihoameričané. Jsou tam Afghánci, Indové a masivně přibývá Číňanů, kteří utíkají před sílícím útlakem a chudobou ve své domovině. Čínská střední třída, zklamaná režimem, letí do Ekvádoru pod záminkou „exotické dovolené“ a jde pěšky do USA. To je globální propojení v praxi.

To samé se děje v Sahelu. Pásmo nestability v Africe generuje miliony lidí, kteří se tlačí na sever. Organizace jako Islámský stát si z vyhánění lidí a převaděčství udělali výnosný byznys. A když se ucpe jedna cesta (např. přes Niger), otevře se jiná. Z Libye na Krétu, z Mauritánie na Kanáry. Je to hydra, které useknete hlavu a narostou dvě nové.

Podrobnější analýzu migračních tepen a scénářů vývoje najdete v kompletní zprávě zde.

Největší ironií dějin je měnící se role Ruska. Země, která se staletí definovala jako hráz proti asijským hordám, se sama stává pouhou dálnicí, po které se Jih a Východ valí na Západ.

Střední Asie – Uzbekistán, Tádžikistán – zažívá populační explozi. Dříve tito lidé jezdili pracovat do Moskvy. Ale to pomalu končí. Rubl ztrácí na hodnotě, policie je šikanuje a hrozí jim, že je pošlou umřít do zákopů na Donbase.

Takže se otáčejí jinam. Hledají cesty do Evropy, obcházejí Rusko přes tzv. Střední koridor (Kaspické moře) nebo Rusko využívají jen jako tranzitní zemi pro cestu na finské či pobaltské hranice, či stále častěji do Běloruska, kde migrace živý zkorumpovaný režim a je využívána jako zbraň proti Evropě.

Horda se dala do pohybu. Nejsou to jen nájezdníci s šavlemi, ti jdou až vzadu. Před nimi se valí lidé hledající přežití v rozpadajícím se světě. Klimatická změna, války a kolapsy režimů je tlačí směrem k nám, do poslední oázy stability.

Otázkou není, jestli přijdou. Už jsou na cestě. A bude jich stále víc.

Ne jen ploty, ale tři masivní linie překážek, protitankových příkopů, žiletkového drátu a minových polí. To momentálně zadržuje zlatou hordu, která jinak vytlačí dalších pět až deset milionů Ukrajinců do Evropy. A za nimi se budou valit další, které přivezou ruští převaděči až na hranice. Tuhle masivní zadržovací linii drží muži z ocele, kteří ale v mrazivých dnech potřebují víc než jen hřejivá slova útěchy.

Potřebují vaši pomoc a potřebují ji hned. Naší největší odměnou bude, pokud se je rozhodnete podpořit. Třeba zde - zajistit světlo, energii a pitnou vodu.

Pomáhejte dál.

Podpořit naši tvorbu můžete zde: https://donio.cz/nadeje-2026

Bojujeme za svobodnou Evropu. Záleží nám na pravdě. Ročně zveřejníme bezplatně desítky článků. Děláme to zdarma, jako podporu dobročinným projektů. Částečně uzamčené články jsou odměna editorům. Zvažte prosím jejich podporu drobnou částkou v podobě předplatného. Jen díky jejich práci máme šanci vyrovnat výtlak ruských a čínských trollích farem. A ten je značný. Za podporu jejich práce děkujeme!