Článek
Československá pomoc rodícímu se Izraeli
V letech 1947-1949 poskytlo Československo prostřednictvím vlády Klementa Gottwalda velkorysou vojenskou pomoc vznikajícímu židovskému státu. Ta zahrnovala jak výcvik výsadkářů a dalších příslušníků armády i letectva, tak přímé dodávky zbraní vojenského materiálu. Podle mnohých odborníků byla tato pomoc v tzv. osvobozenecké válce pro Izrael zcela zásadní, především pokud šlo o letectvo.
Do Izraele zamířily stíhačky Avia S-199, tedy československé verze letounu Messerschmitt Bf-109, a poté také stíhací letouny Spitfire. Vzhledem k významu československých dodávek se často zmiňují a jsou zdrojem jisté národní hrdosti. S následnými dodávkami Egyptu už je to ale složitější.
Zbraně pro Egypt
Od poloviny 50. let zahájil Sovětský svaz aktivní prosazování svého vlivu v rozvojovém světě včetně severní Afriky. Právě Egypt se brzy stal jedním z klíčových partnerů, neboť Izrael, který Sověti v prvních letech existence podporovali, se vyprofiloval jinak.
Největší diplomatický průlom zaznamenal Sovětský svaz právě v Egyptě, kde se po převratu v roce 1952 dostali k moci armádní důstojníci v čele s Muhammadem Nagíbem a zejména Gámalem Násirem. Ten se vyprofiloval jako vůdce arabského nacionalismu a usiloval o odstranění britského vlivu a také vyzbrojení Egypta moderní vojenskou technikou, kterou chtěl použít proti Izraeli.
Západní mocnosti, včetně USA, však Egyptu odmítly zbraně dodat. Když USA odmítly prodat zbraně, obrátil se Násir na východní blok. Významnou roli v této vojensko-diplomatické výměně sehrálo právě Československo, které jednak zprostředkovalo dodávky sovětských zbraní, ale samo se podílelo přímými vojenskými dodávkami.
Rozsáhlá smlouva o československých vojenských dodávkách do Egypta měla hodnotu, která přesáhla 400 milionů Kč. Kromě zbraní zajišťovalo Československo i výcvik egyptských odborníků a důstojníků. Vše tedy probíhalo stejně jako o několik let dříve v případě Izraele. Českoslovenští experti působili přímo v Egyptě, podíleli se na opravách techniky, stavbě obranných systémů a později i na založení prestižní Vojenské technické akademie v Káhiře.
Co se konkrétních zbraní týká, část jich Československo dodalo přímo, v případě dalších poskytoval dodávky Sovětský svaz, který je dodal Československu, které je následně prodalo Egyptu. Stejně jako v případě Izraele, i tentokrát byla velmi důležitá letadla. Šlo o desítky proudových letadel Mig-15 v bojové i cvičné verzi, bombardéry Il-28, téměř 300 tanků T-34 a IS-3, obrněná vozidla, děla, houfnice, kulomety a terénní i nákladní vozy, včetně těch se značkou Tatra. Specifické položky představovaly minolovky a torpédové čluny a součástí obchodu byly samozřejmě i tisíce ručních zbraní nebo munice. Dodávky probíhaly v letech 1955-1956
Zajímavá je mezinárodní reakce na smlouvu, Izrael je vyhodnotil jako přípravu Egypta na invazi, což ovlivnilo jeho strategii v tzv. Sinajské válce na konci roku 1956, v níž Egypt vojensky porazil a samozřejmě při tom zničil i mnoho Československem dodaných zbraní. Ze západu zněla kritika s tím, že dodávky naruší rovnováhu sil na Blízkém východě. Moskva se naopak od akce oficiálně distancovala a uvedla, že se jedná o bilaterální dohodu dvou zemí, Egypta a Československa, s níž nemá nic společného. Šlo samozřejmě o nesmysl.
Československo tak každopádně již podruhé zásadním způsobem zasáhlo do vývoje Blízkého východu.
