Článek
Protinacistický odboj a cesta na frontu
Jaroslav Grosman se narodil v roce 1924. V roce 1944, v jeho dvaceti letech, byl jeho ročník povolán k totálnímu nasazení. A právě v té chvíli se začal psát Grosmanův odbojový příběh. V továrně na letecké motory Daimler-Benz v Nové Pace prováděl během práce se skupinou dalších mladých mužů sabotáže, které vyvrcholily poškozením kabelů vysokého napětí a úplným zastavením výroby. Díky tomu se o něj začalo zajímat Gestapo. Jaroslav Grosman ale na zatčení nečekal a na jaře 1944 se rozhodl pro útěk přes Slovensko směrem k frontě, aby se přidal k československým jednotkám.
Během této vrcholně nebezpečné cesty se na čas zapojil do akcí polského podzemního hnutí. Díky tomu se dostal až za frontu, tedy k sovětským jednotkám. Přesto byl sovětskými orgány a NKVD podezříván ze špionáže a měl být transportován do gulagu na Sibiř. Z transportu se mu však podařilo opět uprchnout a nakonec naplnit cíl, tj. vstoupit do řad československé armády. Jako příslušník československé vojenské jednotky prošel krvavými boji o Dukelský průsmyk, kde byl raněn do nohy. Reálně mu hrozilo, že o nohu přijde, Grosman ale lékaři zakázal její amputaci, a nakonec se ze svého zranění zotavil.
Jaroslav Grosman v roce 2009.
Odpor proti komunismu a „agent-chodec“
Po válce Jaroslav Grosman s velkou nedůvěrou sledoval vzestup KSČ. Není se co divit, bylo to podložené jeho značně negativní zkušeností se sovětskými orgány, před nimiž musel za války utéct. V únoru 1948 veřejně protestoval proti převratu a následně mu nezbylo nic jiného než odejít do exilu. I tentokrát se zapojil do odboje. Do Československa se vracel jako tzv. agent-chodec, kurýr, jehož úkolem bylo udržovat síť protikomunistických kontaktů a realizace speciálních akcí.
Nejvýznamnější takovou akcí bylo plánované převedení politika a spolupracovníka Edvarda Beneše Prokopa Drtiny za hranice. Drtinu měl Grosman dostat z nemocnice na Bulovce, kde byl pod dozorem StB. Jaroslav Grosman byl však jen několik hodin před akcí zadržen Státní bezpečností. Následovalo brutální mučení a patnáctileté věznění v komunistických lágrech. I po svém propuštění v roce 1963 ale zůstal věrný svým ideálům a později podpořil Chartu 77.
Odkaz a uznání
Po roce 1989 se Grosman aktivně podílel na tom, aby minulost dále neštěpila společnost. Přednášel, vzpomínal. Za své celoživotní postoje obdržel v roce 2008 od prezidenta Václava Klause Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.
