Článek
Jaroslav Čermák: legionář a kolaborant
První Jaroslav Čermák si prošel vývojem, v němž se z pozice legionáře a hrdiny národa dostal do role kolaboranta toho nejhrubšího ražení. Jaroslav čermák prošel klasickou cestou legionáře. Nejprve tedy narukoval do rakousko-uherské armády, byl zajat a vstoupil do rodících se Československých legií. V nich bojoval na srbské, italské a francouzské frontě, načež se vrátil do nové vlasti a logicky byl přivítán jako hrdina.
Dařilo se mu i v civilním životě, resp. v podnikání. V Praze-Záběhlicích si založil továrnu na součástky, která v období první republiky prosperovala, a dokonce byla ve třicátých letech označena za dodavatele pro armádu. To mimo jiné znamená i to, že on i celá jeho rodina byli důkladně prověřeni zpravodajskými službami. Nic podezřelého na něm nebylo.
Pak ale přišel Mnichov a po něm okupace. Jaroslav Čermák se pomalu začal radikalizovat a nejen, že do české fašistické organizace osobně vstoupil, on ji také jako bohatý továrník nemálo podporoval finančně. Ani u toho to ale neskončilo a v létě roku 1939 vedl útok „vlajkařů“ na synagogu v Dobříši. O rok později se potom se svými komplici pokusili zapálit budovu Národního souručenství, tedy jediné povolené ne-nacistické strany.
S takovýmto „životopisem“ samozřejmě nemohl uniknout pozornosti československých úřadů. I když se šířily zvěsti o jeho útěku do Brazílie (Čermák patřil k těm, kteří by si něco takového mohli finančně dovolit), ve skutečnosti zůstal v Československu, byl zatčen a v červnu 1946 popraven.
Jaroslav Čermák: bojovník proti nacistům a francouzský legionář
„Ten druhý“ Jaroslav Čermák se narodil v roce 1929 v Československu. V druhé polovině třicátých let byl skautem a jako náctiletý byl následně určen pro pracovní nasazení v Říši. V Německu pracoval v blízkosti zajateckého tábora, v němž byli shromážděni francouzští váleční zajatci. Již jako třináctiletý měl sloužit jako spojka mezi nimi a francouzským hnutím odporu.
Následně se mu podařilo s několika zajatci uprchnout a zbytek války strávil u francouzské odbojové skupiny operující v alpské oblasti na francouzsko-švýcarské hranici. Nutno podotknout, že pro toto období Čermákova života nejsou k dispozici písemné prameny, je rekonstruován na základě jeho vlastních vzpomínek, např. v diplomové práci Zlaty Novotné z roku 2011. Není proto zřejmé, do jaké míry se tato pasáž zakládá na pravdě a do jaké míry jde o fabulaci.
Jaroslav Čermák v roce 2006.
Po válce se sice vrátil do Československa, ale po roce 1948 odešel a vstoupil do francouzské Cizinecké legie, s níž sloužil v Indočíně a v Alžírsku. Kvůli zdravotním problémům byl ale propuštěn a začal pracovat pro francouzskou zpravodajskou službu. Jaroslav Čermák sloužil v Německu a měl evidovat československé občany, kteří přešli hranici u Železné Rudy.
V roce 1954 byl ovšem Státní bezpečností unesen, brutálně mučen a následně byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti. Ten byl po výrazných protestech Francie změněn na trest vězení v délce 18 let. Na svobodu byl Čermák propuštěn v roce 1964. O pět let později znovu uprchl do Německa, z nějž se nicméně o několik let později vrátil kvůli rodinným problémům.
Podle jeho vlastních slov k tomu byl vyzván opět francouzskou tajnou službou, v tomto případě je to ale spíše nepravděpodobné a za návratem stály asi opravdu rodinné problémy. Čermák byl samozřejmě vyslýchán Státní bezpečností a propuštěn pravděpodobně proto, aby mohl být sledován a vytěžen.
Po několik let se jej StB snažila využít ve svůj prospěch, ale v roce 1983 tyto snahy ukončila. Důvod?
„…osoba s velmi nízkou inteligencí, která nemá naprosto žádný politický přehled. Nemá kladný vztah k socialistickému zřízení, ale nebyly zjištěny žádné státněbezpečnostní poznatky…“
Ať už to s druhým Jaroslavem Čermákem bylo jakkoliv, z těchto příběhů je patrné, jak dramatické a různorodé mohly být osudy lidí v oněch pohnutých letech naší historie. A mimochodem, jméno Jaroslav Čermák nosil i letec 313. československé stíhací perutě RAF, který zahynul v roce 1943.
Zdroje informací:
