Článek
Kdo byl Karel Klapálek
Karel Klapálek se narodil roku 1893 v Novém Městě nad Metují. První světová válka jej zastihla ve věku 21 let. Do války vstoupil jako jednoroční dobrovolník rakousko-uherské armády a následně odjel na frontu do Haliče. Tam padl do zajetí a následně se přidal k československým legiím v Rusku. Jako legionář bojoval v rámci pluku „Jana Žižky z Trocnova“ u Zborova. Již v legiích se poprvé setkal s Ludvíkem Svobodou.
Do nově vzniklého Československa se Karel Klapálek vrátil v roce 1920 a stejně jako mnoho jiných legionářů, i on se rozhodl k tomu, že zůstane v armádě. Postupně prošel několika zařazeními včetně místa vyučujícího taktiky na Vojenské akademii. V době mnichovské krize a mobilizace velel pěšímu pluku.
Ve válce a po ní
Po okupaci musel Karel Klapálek odejít do civilu a působil v Českých Budějovicích jako ředitel Živnostenského úřadu. Okamžitě také vstoupil do odboje a působil ve vedení Obrany národa. Když se mu Němci dostali na stopu, měl buď možnost čekat až bude zatčen nebo se pokusit o útěk z protektorátu. Tzv. jižní cestou se dostal na Střední východ. Tam se stal velitelem Čs. pěšího praporu 11 – Východního a později Čs. lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního.
Po slavném vystoupení své jednotky v bitvě u Tobruku se přesunul do Velké Británie. Mimochodem, v té době už byly jeho manželka a dcera v koncentračním táboře. Z Anglie se na vlastní žádost přesunul do Sovětského svazu, aby zvýšil své šance na to dostat se opět do boje. Na východní frontě navíc chyběli československé jednotce důstojníci. Na východní frontě se ocitl pod velením Ludvíka Svobody. Klapálek velel na Dukle a když se poté stal Ludvík Svoboda ministrem národní obrany v tzv. košické vládě, Klapálek po něm převzal velení 1. čs. armádního sboru v SSSR.
Karel Klapálek, jedna z nejvýraznějších postav našeho zahraničního odboje za druhé světové války.
V době po válce zůstával politicky neutrální, rozhodně ale dával najevo, že spojenectví se Sovětským svazem je pro republiku důležité a příklon je komunismu vnímal v zásadě pozitivně. Během února 1948 dokonce navenek podporoval Klementa Gottwalda, byť v soukromí se netajil názorem (poněkud naivním), že nastalá situace by měla vyústit v rezignaci všech politiků a novými volbami. Dokonce se zúčastnil zasedání Ústředního akčního výboru Národní fronty, což nastupující režim ochotně využil.
Klapálek se dokonce do jisté míry podílel i na čistkách uvnitř armády, byť s nimi často vnitřně nesouhlasil. Měl ale své hranice. Když měl vystoupit proti svým spolubojovníkům od Tobruku, odmítal. A když byl z funkce ministra obrany odvolán Ludvík Svoboda, Klapálek požádal o odchod na zdravotní dovolenou.
Poté byl v listopadu 1952 zatčen a na dva roky uvězněn. Následně byl odsouzen za sabotáž a teprve v roce 1956 propuštěn z vězení. Stalo se tak po osobní intervenci Nikity Chruščova a generálů Žukova a Koněva. Dokonce mu byla navrácena generálská hodnost. I přes tuto hořkou osobní zkušenost a vědomí toho, co se v celé zemi děje, Karel Klapálek nikdy příliš nekritizoval systém jako takový. Z jeho pohledu šlo o selhání jednotlivců. I to bylo jistě velmi naivní. Generál Klapálek je tak do jisté míry odrazem celého 20. století, jen těžko se na něj lze dívat jednoduchou optikou.
Generál Karel Klapálek, velitel od Tobruku i od Dukly.
