Článek
K. H. Frank a jeho manželky
Karl Hermann Frank vstoupil do dějin jako nekompromisní vykonavatel nacistické okupační politiky v Protektorátu. Jeho jméno je spojeno s nacistickou brutalitou a vyhlazením Lidic či Ležáků. Původně bezvýznamný karlovarský knihkupec se díky svému fanatickému radikalismu vypracoval na jednoho z nejmocnějších mužů v zemi, přičemž z pozice státního tajemníka a pozdějšího vyššího velitele SS ovládal policejní aparát a fakticky řídil teror proti českému národu.
Zatímco jeho politická dráha a poválečná poprava na dvoře Pankrácké věznice jsou detailně zdokumentovány, jeho soukromý život, především pak osud jeho druhé manželky, lékařky Karoly Frankové, zůstává zahalen rouškou tajemství. Karola stála po boku muže, který rozhodoval o životě a smrti, sdílela s ním vrchol moci, ale o tom, co se s ní dělo po válce, toho víme povážlivě málo. I to vede k tomu, že se o této mimořádně krásné ženě vyrojila celá řada mýtů a spekulací.
Pro úplnost je třeba dodat, že Karola byla až druhou manželkou K. H. Franka. Tou první byla Anna Müllerová, se kterou se ovšem v roce 1940 rozvedl poté, co spolu již nějakou dobu předtím nežili. Nás ale zajímá především jeho druhá manželka.
Karola Franková
Karola Blaschkeová byla rodačkou z Mostu, kde se narodila v roce 1913 do bohaté německé rodiny majitele uhelných dolů. Její matka byla nicméně Češka a Karola mluvila plynně česky. Se svým budoucím manželem se seznámila v době, kdy studovala poslední ročník lékařské fakulty v Praze, nicméně na německé univerzitě. Nešlo o náhodu, s otcem svém budoucí ženy se totiž K. H. Frank znal a spolupracoval s ním.
Franka si Karola brala již jako lékařka, která působila v nemocnici v Praze na Karlově náměstí. V průběhu druhé světové války se páru narodily dvě děti. Nejprve to byla v roce 1941 dcera, poté v roce 1944 syn.
Karola Franková byla v pražské společnosti rozhodně oblíbená. Mezi muži to bylo jistě i pro její fyzickou přitažlivost, platilo to ale obecně. Karola byla sice členkou NSDAP, ale to plynulo spíše z jejího rodinného zázemí, nikoliv z nějakého vnitřního přesvědčení. Ne snad, že by byla odpůrkyní nacismu, spíše o „politice“ příliš nepřemýšlela.
Tou nejzajímavější částí života Karoly Frankové je ale ta, která přišla po válce.
Karola Franková jako agentka?
Shrňme si nejprve fakta. V květnu 1945 následovala s dětmi manžela při pokusu o únik do americké zóny. Frank si od toho sliboval, že jej Američané nevydají do Československa. V tom se ovšem spletl. On sám byl zatčen v Rokycanech, v nastalém zmatku se ale zatčení nedotklo Karoly a dětí. Těm se nejprve povedlo zatčení uniknout, později se však v zajateckém táboře objevila i Karola. Děti byly předány do německých rodin.
Každopádně přišlo v obou případech předání československým úřadům. K.H. Frank byl později souzen a popraven. S Karolou to bylo trochu jinak. Hned po předání se ocitla na pražském policejním ředitelství. Tam ale vydržela jen jeden den. Potom si jí odtud odvedl sovětský důstojník a od té doby o ní 10 let vlastně nikdo neslyšel. A proto není divu, že se o tom vyrojila celá řada fantastických teorií.
Podle jedné byla již od 30. let agentkou NKVD a měla za úkol Franka „sbalit“. Ve chvíli, kdy se objevilo, že následně byla v SSSR odsouzena za spolupráci s britskou tajnou službou, bylo už jen kousek k tvrzení, že byla dvojitou agentkou. Po odsouzení pak byla podle této teorie umístěna v moskevské věznici, poté v gulagu.
Jenomže skutečnost byla asi trochu odlišná. Franková se zkrátka líbila nějakému sovětskému generálovi, který jí nechal odvézt do Moskvy. Co se dělo potom, nevíme. V roce 1955 se nicméně vrátila do západního Německa spolu s válečnými zajatci. Někdy se uvádí, že se teprve nyní dozvěděla o smrti manžela i to, že své děti hledala několik let.
Její další život asi probíhal v zásadě poklidně. Působila jako lékařka a stala se docentkou. Některé zdroje uvádějí, že zemřela v roce 1982, jiné mluví až o začátku 90. let s tím, že po pádu želené opony stihla ještě navštívit Československo.
