Článek
Prvopočátky StB
Pokud by někdo na otázku „kdy vnikla StB“ odpověděl slovy „v lednu 1938“, většina lidí by se asi podivila. A přesto bychom mu museli tuto odpověď uznat. V rámci pražského Policejního ředitelství skutečně v souvislosti se stále rostoucím nebezpečím ze strany hitlerovského Německa vzniklo tzv. Oddělení pro státní bezpečnost se zkratkou StB. Toto oddělení mělo ale jepičí život, bylo zrušeno hned po Mnichovu a komunistická StB není jeho pokračováním, byť základní inspirace, tedy to, že se jednalo o útvar s úkolem shromažďovat informace, zde existovala. Historii té známější StB ale začneme sledovat až od druhé světové války.
U 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu fungoval útvar Obranné zpravodajství, plně pod kontrolou KSČ. Velitelem byl Bedřich Reicin, jeho zástupcem Karel Vaš, pozdější prokurátor ochotně plnící zadání při politických procesech. Šlo samozřejmě o absolutní narušení prvorepublikové tradice apolitické armády. Obranné zpravodajství každopádně posloužilo jako inspirace pro vznik další podobné organizace: StB.
Po samotové revoluci se s StB a její historií vyrovnávala společnost různě. Třeba prostřednictvím umění:
Rok 1945
Již před koncem druhé světové války se začala vytvářet první poválečná vláda. Jejím ministrem vnitra se stal Václav Nosek, komunista. Ten přišel s kompletní rekonstrukcí bezpečnostního aparátu v porovnání s tím, který u nás fungoval za první republiky. Tato rekonstrukce byla naznačena již v tzv. Košickém vládním programu.
Václav Nosek vypracoval návrh, na jehož základě došlo k nahrazení tří bezpečnostních složek první republiky, tj. četnictva, státní a obecní policie do jedné organizace, do Sboru národní bezpečnosti (SNB). Sbor měl mít dvě části, Veřejnou bezpečnost a Státní bezpečnost. Ta první se stala uniformovanou složkou, nástupkyní policie. Ta druhá zase neuniformovanou složkou se zpravodajskými úkoly. Oficiální datum vzniku StB: 30. června 1945.
První roky
Činnost StB měla oficiálně zahrnovat především „obranu před útoky na svrchovanost, samostatnost, celistvost a demokraticko-republikánskou státní formu, bezpečnost a obranu“. V prvních letech se StB zabývala především vyšetřováním válečných zločinů spáchaných na československém obyvatelstvu a také činností kolaborantů. Již před rokem 1948 se ale StB profilovala také jako organizace, která plnila politická zadání KSČ.
Potom přišel rok 1948 a StB se po něm již zcela proměnila a oficiálně začala hledat nepřátele lidově-demokratického zřízení. Právě StB se tak stala hybnou silou vykonstruovaných politických procesů. Přiznání byla ze zatčených vynucována často brutálním mučením ve spojením s psychickým terorem.
Státní bezpečnosti potom ještě více rozvázalo ruce založení samostatného Ministerstva národní bezpečnosti existujícího mezi lety 1950 a 1953. V této době se StB podílela např. na organizaci procesu s Rudolfem Slánským. Ani ona sama ale nezůstala ušetřena hledání „vnitřního nepřítele“ a řada jejích členů skončila na popravišti nebo ve vězení. Často šlo o předválečné komunisty nebo osoby s nekomunistickou minulostí. Šlo o poslední fázi existence StB, kdy se v ní takoví lidé vyskytovali. Lze říci, že na začátku 50. let byla StB prakticky řízena sovětskými poradci a československé úřady byly na druhé koleji.
Až do roku 1989
V následujících letech se potom situace do jisté míry stabilizovala a StB byla až do roku 1989 silovou oporou režimu, která i nadále ničila životy občanů Československa, kteří se provinili jen tím, že nesouhlasili s totalitním a násilným režimem. Státní bezpečnost měla vytvořenou širokou síť spolupracovníků a konfidentů. I proto s existencí a činností StB není naše společnost koneckonců vyrovnaná dodnes, o čemž svědčí i pohled na současnou politiku.
Zdroje informací: https://www.denik.cz/z_domova/statni-bezpecnost-policie-totalita.html
