Článek
Revoluční rok 1848 a nálady v českých zemích
Rok 1848 bývá označován za tzv. „Jaro národů“. Celou Evropou proběhla onoho roku vlna revolucí inspirovaných ideály té francouzské. Požadavky protestujících byly většinou podobné, šlo o omezení moci panovníka, o redefinování občanských práv a svobod nebo možnost více zasahovat do politického rozhodování. V některých regionech, a české země byly v tomto ohledu typickým příkladem, se přidával i boj za národní sebeurčení. „Naše“ revoluce je proto těsně spojena s národním obrozením a logicky i se začátkem vážnějších národnostních konfliktů mezi Čechy a Němci.
Vznikl tzv. Svatováclavský výbor, který vypracoval petici a následně ji zaslal císaři Ferdinandovi. Mezi hlavní body patřilo zrovnoprávnění češtiny s němčinou nebo vytvoření samosprávného celku zemí koruny české. Císařova reakce byla zpočátku minimálně částečně kladná, ale po dalších událostech v podobě pražských svatodušních bouřích přišla abdikace císaře Ferdinanda a na trůn nastoupil František Josef I. Nový císař měl podporu církve i armády a po korunovaci nastolil tvrdý kurz směřující k jakémusi novému absolutismu. Nejhmatatelnějším výdobytkem roku 1848 tak bylo zrušení poddanství. České požadavky ale zůstaly nakonec nevyslyšeny. A právě v tuto chvíli se proto skupina českých radikálů rozhodla pro další revoluční akci.
Májové spiknutí
Češi tedy plánovali revoluci, nebyli na to ale sami. V této době totiž v Praze pobýval Michail Alexandrovič Bakunin, který je dodnes připomínán jako jakýsi „profesionální revolucionář“. Jeho rodinné zázemí a způsob, jakým prožil mládí, přitom ničemu takovému nenasvědčovaly. Narodil se do bohaté ruské rodiny, nouzí rozhodně netrpěl, dostalo se mu špičkového vzdělání na evropských univerzitách, a dokonce byl nějaký čas i armádním důstojníkem. Současně byl ale velký příznivcem demokratických idejí a tíhl k levicovým názorům.
Ruský revolucionář Michail Alexandrovič Bakunin.
V Praze publikoval tzv. „Provolání ke Slovanům“, v němž mluvil o rozbití monarchie. České radikály nabádal k ozbrojenému povstání. Kolem Bakunina se začala postupně vytvářet určitá skupina lidí, které pro tyto plány získal. Patřil mezi ně mimo jiné i spisovatel Josef Václav Frič nebo pozdější konfident rakouské policie Karel Sabina. Organizační jádro tvořili studenti, ale pro ideu získali i řadu dělníků. Bakuninova představa byla, že povstání vypukne souběžně s podobnými akcemi v Německu. Následně měla být ustanovena prozatimní vláda v čele s novinářem a politikem Karlem Sladkovským.
Neslavný konec pokusu o revoluci
Celá akce však byla organizována poněkud amatérsky a nadšení studenti si o povstání otevřeně povídali třeba v hospodách. Pro rakouskou tajnou policii proto nebylo velkým problémem dostat se revolucionářům na stopu. Vše mělo vypuknout 12. května, k tomu ale nikdy nedošlo. V první řadě v Německu vypuklo povstání předčasně, už 3. května. V Drážďanech byl při té příležitosti zatčen i Bakunin. V noci z 9. na 10. května si potom došla policie i pro české spiklence včetně Friče, Sladkovského a Sabiny. V srpnu potom rakouská armáda potlačila i ozbrojené povstání v Maďarsku.
Plán Klementina pořízený J. V. Fričem v rámci příprav na povstání.
Soudy potom udělily v českých zemích, především v Praze, 25 rozsudků smrti. Nakonec ale na popravy nedošlo a zatčení byli postupně v rámci amnestií propouštěni, byť třeba až po několika letech. Neúspěšným májovým povstáním prakticky skončily radikální české pokusy o převrat.
A Bakunin? Ten byl nějakou dobu vězněn v Rusku, nakonec se mu však podařilo uprchnout a zapojil se do I. dělnické internacionály, ze které byl následně vyloučen pro ostré spory s Karlem Marxem. Zemřel v roce 1876 ve Švýcarsku.
Zdroje informací:
