Článek
Sedm parašutistů a osm destiček
Bylo by asi nošením pověstného dříví do lesa, kdybychom zde znovu opakovali detaily cesty, která dovedla sedm parašutistů do krypty kostela v Resslově ulici. Jejich heroický odpor, který kladli Němcům, kteří kostel obklíčili, je už také pevnou součástí našeho národního příběhu. Co se ale dělo poté?
Je poměrně známou věcí, že sedm parašutistů bylo rozděleno na dvě skupiny. Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík bránili kostelní loď, zatímco Josef Gabčík, Josef Valčík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc vedli boj z krypty.
Jan Kubiš byl během boje zraněn a upadl do bezvědomí. Adolf Opálka a Josef Bublík obrátili v bezvýchodné situaci zbraně proti sobě. Zatím ale Opálka zemřel okamžitě, Kubiš a Bublík stále žili. Byli proto převezeni do německého lazaretu, kde však oba zemřeli. Proč to tak podrobně popisujeme? Podstatné je, že tělo Adolfa Opálky bylo vytaženo před kostel a položeno na chodník na rohu Resslovy a Václavské ulice. Těla Kubiše a Bublíka byla po smrti opět převezena zpět a položena na chodník vedle Opálky.
Zbývající čtyři parašutisté také spáchali sebevraždu, a i jejich těla byla vytažena ven a položena na chodník. Na místech, kde těla ležela, jsou od roku 2018 destičky se jmény hrdinů. Destiček je tam ale osm. Jak to?
Osmnáctiletý Jan Milíč Zelenka: jeho tělo leželo vedle těl sedmi parašutistů.
Osmý hrdina Jan Milíč Zelenka
Ona osmá destička nese jméno Jana Milíče Zelenky, osmnáctiletého studenta, jehož tělo leželo na chodníku vedle těl parašutistů. Kde se tam vzalo? Činnost vojáků vysílaných do protektorátu by se neobešla bez obětavé pomoci příslušníků domácího odboje. Jen těžko lze slovy popsat jejich absolutní hrdinství ve chvíli, kdy šlo o život nejen jim, ale celým jejich rodinám. Jména odbojářů pak často zůstávají neprávem ve stínu jmen výsadkářů, patří ale na stejnou úroveň.
Zásadní roli v podpoře operace Anthropoid, ale obecně při pomoci parašutistům, sehrála rodina učitele Jana Zelenky-Hajského. Toho se po zradě Karla Čurdy pokusilo zatknout gestapo, ale Zelenka-Hajský se stihl otrávit kyanidovou kapslí, kterou měl pro tento případ připravenou. Jeho manželka to nestihla, byla zatčena, odvlečena do koncentračního tábora Mauthausen a tam popravena. Zelenkovi měli ale syna, tím byl právě Jan Milíč Zelenka, kterému bylo v oné době 18 let a studoval na gymnáziu. Kromě toho už byl aktivním účastníkem odboje ve skupině „Říjen“ a podílel se i na podpoře parašutistů.
V době, kdy k Zelenkovým dorazilo gestapo, Jan Milíč nebyl doma, a protože jej spolužák varoval, už se tam nevrátil. Namísto toho ještě ve stejný den, tedy 17. června, spáchal sebevraždu kyanidem poblíž zastávky Husův háj v Záběhlicích. Tam bylo 18. června jeho tělo objeveno. Gestapo si v tu chvíli nebylo jeho identitou jisto, správně ale tušilo souvislost s parašutisty.
Gestapo proto tělo Jana Milíče Zelenky převezlo ke kostelu v Resslově ulici a položilo jej pro identifikaci vedle těl parašutistů. To je tedy příběh osmé destičky. Jisté je to, že tam rozhodně patří!
Zdroje informací: https://www.vets.cz/vpm/44282-pomnik-jan-milic-zelenka/
