Článek
Tábor Svatava
V listopadu 1943 započala nedaleko Sokolova stavba pracovního koncentračního tábora, který byl posléze znám jako Svatava podle blízké stejnojmenné obce. Německy se jmenoval Zwodau. Tábor byl dokončen na jaře 1944 a jeho specialitou bylo to, že byl určen pouze pro ženy. Konkrétně sem byly umisťovány Židovky a odbojářky prakticky z celé Evropy, kromě Československa zde byly ženy z Německa, Maďarska, Jugoslávie, Polska, Francie i Sovětského svazu. Tábor patřil pod správu hlavního koncentračního tábora Flossenbürg.
Počet vězenkyň se počítal na stovky a v době, kdy byl nejobsazenější, se tu nacházelo 750 žen. Jak již bylo zmíněno, nešlo o tábor vyhlazovací. Ženy zde byly vězněny proto, aby pracovaly pro německé válečné úsilí. Konkrétně byly nuceny vyrábět letecké součástky. Rozhodně to ale neznamená, že by snad vězněné ženy netrpěly. Život zde byl extrémně těžký s oficiálně je zdokumentováno 50 úmrtí.
Život v táboře Svatava
Práce, kterou pro nacisty musely ženy vykonávat, byla doslova otrocká. Pracovalo se 12 hodin denně a současně byly nastaveny takové normy, které mnohdy nebylo možné splnit. Samozřejmě, že v takovém případě následoval trest, např. samovazba. Ženy spaly na vlhkých, zavšivených slamnících přímo v dílnách. Kromě vší je sužoval hlad. Strava sestávala z malé porce řídké řepné polévky a drcených brambor či rovnou s bramborovými slupkami.
Násilí ze strany dozorců bylo bohužel také na denním pořádku. Výjimkou byl první velitel tábora jménem Willibald Richter. Toho vězněné ženy popisovali jako v zásadě laskavého muže, který často ani nehlásil útěky. To se mu ovšem stalo osudným. Některý z jeho podřízených jej za to udal a on byl odvolán. Poté už tábor řídili jen samí násilničtí velitelé.
Velmi těžké chvíle nastaly pro vězněné ženy paradoxně na samém konci války. S tím, jak fronta kolabovala, začali Němci evakuovat koncentrační tábory právě blízko fronty. Pod pojmem evakuace si je samozřejmě třeba představit pochody smrti, na kterých lidí umírali po stovkách a tisících. Některé takové pochody využívaly Svatavu jako přestupní stanici. Přitom se ještě více šířily nemoci.
Dne 20. dubna 1945 potom dostaly příkaz k evakuaci i ženy ze Svatavy. Několik dní strávily pěším pochodem, aby se opět vrátily do Svatavy. Proč? Protože Němci se mezitím snažili zakrýt stopy. Dne 7. května potom tábor osvobodili vojáci americké armády. A protože byl v táboře tyfus, celý jej potom spálili.
V době komunismu byla větší část bývalého tábora zastavěna, ve zbývající části je dnes památník a také zde proběhl archeologický průzkum, který společně s fotografiemi pořízenými americkou armádou dává velmi dobrou představu o tom, jak tábor vypadal. Je to další střípek do celkového poznání historie druhé světové války na našem území.
